Test fotoaparátu OLYMPUS Camedia C-50 Zoom I.

Úvod

Testovaný OLYMPUS CAMEDIA C-50 ZOOM mi zapůjčila společnost OLYMPUS k testování na 2 týdny. V balení s fotoaparátem je kromě C-5050 dodáváno: návod, 32 MB karta xD-Picture Card, nabíjecí lithium-ion baterie, nabíječka, dálkový ovladač, CAMEDIA Master Software, USB kabel a TV kabel. Návod je podrobný a srozumitelný i pro začátečníka. Fotoaparát se drží dobře, lze držet i jednou (pravou) rukou. Při prvním seznámení mě nečekala žádná překvapení, vše je docela logicky umístěno a použitá symbolika je srozumitelná. Více technických informací naleznete v databázích fototechniky (odkaz zde). O tomto přístroji jsme psali i při uvedení na trh v ČR, více viz zde.

Konstrukce

Konstrukce C-50 je pevná, z lehké slitiny s povrchovou úpravou příjemnou na dotek. Domnívám se, že tento povrch není těžké poškrábat, proto je lépe mít C-50 uložený v nějakém pouzdru. Celý fotoaparát se uvede do provozu odsunutím posuvného krytu na čelní stěně. Dojde tím k vystavení objektivu do pohotovostní polohy a k zapnutí elektroniky fotoaparátu. C-50 si pamatuje poslední použité ohnisko a po zapnutí do něj optika najede. Na zadní straně je umístěn křížový volič s potvrzovacím tlačítkem OK uprostřed, vypínač displeje / rychlý náhled, kruhový volič režimů, tl.makro / bodové měření / zámek snímku, tl. volby zábleskových režimů / koš, ostrá 1,5" TFT LCD obrazovka se 134 000 pixely a průhledový hledáček (bez dioptrické korekce) se dvěma led indikátory stavu fotoaparátu před snímkem. Na vrchní straně je pak umístěna pouze spoušť s ovladačem zoomu. Na pravé straně těla fotoaparátu je pod plastovým pokoveným krytem komunikační centrum s konektory USB a video. Externí napájení má příslušný konektor pod plastovým krytem na levé straně (to trochu ruší celkově uhlazený vzhled přístroje, vypadá to jako přidělané navíc). Na spodní stěně je stativový šroub a pod plastovým krytem prostor pro Li-ion baterii a xD kartu. Na přední straně je vidět pouze vestavěný blesk, kryty měření, kryty IR vysílače a přijímače a objektiv Olympus 3× zoom, 7,8 – 23,4 mm; F2,8 – F4,8;7 členů v 6 skupinách včetně dvou asférických čoček. (Ekvivalentní objektivu 38 – 114 mm pro 35 mm film). Navíc lze použít digitální transfokátor, prodlužující maximální ohnisko plynule 1 – 4×. Uvnitř přístroje je použit CCD snímač s úhlopříčkou 1/1,8"; 5,36 miliony pixelů ( 5 milionů efektivních).

Ovládání

Ovládání na povrchu přístroje je uspořádáno přehledně, logicky a s ohledem na tradiční uspořádání digitálů OLYMPUS. Všechna tlačítka fungují jistě, jejich zmáčknutí vyžaduje silnější tlak, nehrozí tedy náhodné zmáčknutí. Spoušť má již tradičně jasně definovanou polohu „namáčknutí“ a spuštění. Ovladače mají většinou kombinované funkce. Záleží na tom zda je navolen režim prohlížení nebo některý z programů. Na voliči programů jde nastavit tyto režimy: Automat, Portét, Autoportrét, Sport, Vše ostré, Krajina, Noční režim, Kamera, Program, Priorita clony, Priorita expozičního času, Plně manuální nastavení a pět přednastavených režimů scén. Jde definovat vlastní program s parametry, které si „ušijeme na míru“. Další nastavování téměř všeho je možné v menu do něhož se dostaneme stiskem tl. „OK“ uprostřed ovládacího kříže. Velmi dobře je řešeno přímé ovládání korekcí expozice pomocí tl. na křížovém voliči a ovládání náhledu hotového snímku tl. displeje. Tělo se mně drželo celkem dobře, vezmu-li v úvahu jeho velikost. Všechny ovládací prvky byly na mojí ruku až příliš blízko, takže jsem měl drobné potíže s rychlým nastavením.

Menu

Po stisku tl. „OK“ se na displeji objeví rozcestník pro rychlou volbu kategorií menu. Vpravo se dostaneme do úplného výběru, ve kterém jde nastavit téměř vše na roletkách s funkcemi, které jde otáčet stále dokola. Vše je logické, jednoduché, ale také trochu zdlouhavé. Aktivní funkce jsou žluté s bílým textem, právě vybraná funkce má zelený text. Logika je taková – tl. „vpravo“ se dostáváme do dalších úrovní příslušné funkce, tl. „vlevo“ pak zpět, tl. „nahoru“ a „dolů“ se pohybujeme v roletkách menu a tl. „OK“ zvolené potvrzujeme (dalším mačkáním tl. „OK“ se také dostaneme z menu). V menu lze nastavit kromě všech funkcí běžných u digitálních fotoaparátů ostrost, kontrast, saturace (tyto tři ve třech krocích). Dále lze nastavit vyvážení bílé buď automaticky nebo volbou jednoho z přednastavených parametrů (sluneční světlo, zataženo, žárovkové, zářivkové světlo). Chybí zde ruční nastavení bílé. Za zmínku též stojí funkce pixel mapping, eliminující vadné buňky čipu). Z dalších zajímavých funkcí je zde možnost vložení dvou snímků do jednoho políčka, dobře řešený auto bracketing až 5 snímků po 1/3, 2/3, 1 eV a sériové snímání. Fotoaparát též umožňuje jednoduchou editaci videosekvencí vložením indexu.

Přehrávání

Páčkou ovládání zoomu lze zobrazit všechny obrázky najednou a postupně zvětšovat vybraný obrázek až 4×. V obrázcích se pohybujeme pomocí křížového voliče V režimu přehrávání můžeme též vybírat snímky pro tisk a po připojení na spolupracující tiskárnu vytisknout. Tuto funkci jsem nezkoušel. Pro přehrání videozáznamu je vestavěn reproduktor. Snímky, i uložené, můžeme převést do černobílých a sepiových tónů. Po každé úpravě již hotového snímku na kartě ať jde o editaci nebo o převod do černobílé fotografie se vytvoří nový, upravený snímek a ten původní zůstane zachován. Při promítání snímků na TV lze využít funkce slide show.

Expozice

Rozsah expozic je u C-50 1/2 – 1/1000 sekundy, ručně až 8 sec, clonu lze volit od F2.8 do F8. Korekce expozice lze volit v rozsahu ± 1/3–2 eV, autobracketing po 1/3, 2/3, 1 eV. Citlivost je možno nastavit na hodnoty ekvivalentní 80, 160, 320 ASA, nebo ponechat její automatické nastavení (v celém rozsahu citlivostí) na fotoaparátu. V souvislosti s citlivostí bych rád zmínil i tzv. šum. U tohoto přístroje není velký, ale při 320 ASA již dost ruší. OLYMPUS C-50 je celkem rychlý. Samotné ostření trvá kolem 1 sec. Při expozici bez předchozího namáčknutí – tedy bez zaostření předem byla prodleva znatelná a pohybovala se mezi 1–1,5 sec, jde o hodnoty obvyklé. Po zapnutí „naběhl“ fotoaparát do 4,5–6,8 sec (rozdíl je dán ohniskem, do kterého optika najíždí). Když vím, že zaostření bude chvíli trvat, namáčknu si dříve. Důležitý je pro mne čas po stisku spouště, když je již zaostřeno a ten je u C-50 krátký ( 0,1– 0,2 sec.). Měření expozice má řešeno C-50 spolehlivě. Kromě přednastaveného digitálního měření ESP (Elektro Selective Pattern) je možnost měřit scénu bodovým měřením. Další praktickou a zde velmi dobře použitelnou funkcí je sekvenční snímání 3 snímků rychlostí 1 snímku/sec. OLYMPUS C-50 také umožňuje snímání videosekvencí ve formátu QuickTime Motion JPEG rychlostí 15 snímků/sec.ve dvou kvalitách: 16 sec. HQ 320×240 pixelů nebo 70 sec. SQ 160×120 pixelů.

Ostření

AF ostření (TTL systém porovnání kontrastu) pracuje ve všech situacích s dostatkem světla spolehlivě a přesně v rozsahu 0,5 m – nekonečno. Při nízkých hladinách osvětlení se objevují s ostřením problémy, ale ne tak velké a v tomto parametru patří C-50 k lepší polovině digitálů. Režim makro je od 20 cm do 50 cm při nastavení objektivu na Wide a od 30 cm do 50 cm při nastavení objektivu na Tele. Chybí mně zde nějaké supermakro.

Blesk

Bleskové funkce jsou u C-50 jen ty základní, limitované možnostmi využití vestavěného blesku: auto, snížení jevu červených očí, vypnutý, doplňkový, dále synchronizace s přední závěrkou, synchronizace s přední závěrkou + snížení jevu červených očí. Směrné číslo má blesk 7.5 (citlivost ISO 100). Maximální dosah blesku je 3.4 metru (ISO 160) v režimu Wide (světelnost 2,8), v režimu „Tele“ při světelnosti 4.8 jen 2 metry. Lze využít kompenzace expozice s bleskem o +/-2 eV v krocích po 1/3 eV.