FotoAparát.cz

Daraw

Necháváme se vysadit na břehu nedaleko vesnice. Zvědavé děti nás stydlivě pozorují a z uctivé vzdálenosti na nás pokřikují. Před námi je přívoz z vesničky na protějším břehu. Přívoz je přeplněn, ženy okřikují nedočkavé fracky, kteří se derou dopředu. Čekající pickupy se rychle zaplňují. Muži v černých galábijích ženou do vesnice několik koz a ovcí. Všichni spěchají na trh. Prodat, koupit, ale většinou jen tak zevlovat a setkat se se starými známými.

Nejdřív procházíme tržnicí se zeleninou. Hromady všeho možného i nemožného jsou srovnány v rákosových koších, na pickupech nebo na vysokých hromadách vysypány na zemi. Tržnice je překvapivě doménou žen, což na severu, v arabské části země, není myslitelné. Nubijské ženy nejsou ani tak hlučné a neodbytné, zahalují si tvář a s cizincem se moc nebaví. Jejich muži a synové obchodují o kus dál se zvířaty.
K mání jsou především oslíci, vodní buvoli, ovce, kozy a mezci. To vše různého stáří, barvy, zdravotního stavu a za ceny smluvní. Majitelé sedí ve stínu datlovníku, pokuřují vodní dýmky a usměrňují prodávanou havět dlouhými rákosovými tyčemi, aby se nezaběhla.

Nad tržnicí se vznáší oblaka prachu a much. Kozy a ovce mají svázané nohy, leží na boku, zoufale mečí, nemohou se postavit. Pod nohama se mi motá neskutečně malé kůzle, třese se a tiše mečí. Zvedl jsem ho a snažím se ho utišit. Na břiše mu trčí kus zaschlé pupeční šnůry. Je snad den staré. Výrostek se šrámem na čele mě za ruku táhne do stínu datlovníku. Je tam kůzlečí matka toho zatoulaného caparta a jeho stejně stará sestřička. Kozlík se okamžitě chytá vemene a hltavě pije. Osli jsou seřazeni podle stáří a uvázáni podél plotu. “Než koupíte osla nebo vodního buvola musíte pořádně zkontrolovat zuby, kopyta, když zvíře chytíte nad slabinami, a zvíře uskočí, poznáte že není zdravé”, radí nám muži kteří s úsměvem pozorují mé paparaziovské snažení. Buvoli se evidentně nefotí rádi, pořád se otáčejí, šlehají ocasem. Konec, schovávám foťák a vyklízím pozice, jeden z buvolů se trefil a na mém tričku přistál kouřící buvolinec.

Luxor

Turisti, suvenýry, turisti a občas nějaké suvenýry. Někdy narazíte i na turistu. Proto je nutné zjistit, jaký harmonogram mají organizované návštěvy památek a vyrazit v opačném pořadí. Funguje to, do impozantního Karnaku se davy valí až když plni dojmů odjíždíme a Údolí králů již nacházíme pusté. Je neuvěřitelné, že rozlehlý Karnak byl vystavěn pouze k uctívání bohů, po dlouhých patnáct století přispíval každý z faraonů k pompéznosti svatostánku.

Rudé moře

Famozní. Především fauna podmořského světa je nepřekonatelná. I při srovnání s Jihočínským mořem je u pobřeží Egypta moře bohatší. Za barevnými korály a havětí všeho druhu nemusíte ani na lodˇ, podél břehu jsou na některých místech k vidění útesy jako z filmu Jacqua Cousteau. Šedomodrého rejnoka jsme viděli na maličkém útesu kousek od veřejné pláže v Hurgádě. Připadali jsme si jako v přeplněném akváriu. Rybičky žluté, modré, zelené, dlouhé, velké, placaté, malé, duhové, jehlovité, pruhované příčně i podélně, placaté i kulaté, štíhlé i tlusté, ježci černí, korály rozvětvené i zaoblené, v barvách možných i nemožných. A to vše v počtu obrovském. Jen to dno člunu a krvácející Honza ( pořezal si nohu o korál ) do akvárka jaksi nepatří. Za těmi nejhezčími korály ovšem musíte na člun nebo na Sinajský poloostrov.

Závěrem

Stojí to za to!

Po kliknutí na tento odkaz si můžete vyslechnout zvukový záznam z Egypta.