FotoAparát.cz

Alice Prokopová: „Stavba z roku 1928... (pavilon "A" brněnského výstaviště) II.“

Moje fotografické začátky byly velmi krušné: když mi bylo asi tak 8, koupila mi maminka (samozřejmě v dobré víře, že pro mě dělá to nejlepší:-) fotoaparát značky CORINA za 100Kčs. Tenkrát to byl takový ten "fotoaparát pro začínající fotografy": černá bakelitová krabička, která, jak jsem později zjistila, se jenom tvářila jako fotoaparát. Nejdůležitější vlastností Coriny bylo to, že s ní vůbec nešly dělat fotky. Jen šedé obdélníčky či čtverečky, na kterých bylo jakési těžko identifikovatelné rozmazané cosi (to jsem ale tenkrát ještě nevěděla, že to je právě TO pravé umění:). Tak jsem se vydala hledat moudrosti do knih o fotografování. Měla jsem zato, že přece všechno dělám správně - od exponování přes vyvolávání filmu až do výsledného propírání fotek - a: NIC ...a byla jsem z toho tak upřímně dětsky nešťastná. Po nějakých těch měsících strádání a budování "foto-mindráku" mi jeden strejda jen tak mimochodem naznačil, že chyba nemusí být nutně ve mně, ale ...třeba v tom foťáku, a přinesl mi zaprášenou Flexaretu (II. to byla). No a tak jsem konečně začala opravdu fotografovat. Od té doby mě foto-vášeň neopustila, následovaly další Flexaretky z bazaru. A protože se mi velký formát zalíbil, tak první foťák, který jsem si koupila jako nový, z tvrdě vydělaných penízků na jedné příšerné brigádě, byl: PENTACON Six. K němu za pár let širokáč ARSAT atd. Když jsme se poznali s mužem, zjistila jsem s radostným úžasem, že je taky foto-zapálenec. No a když jsem uzřela jeho fotky, trochu se mi"osvěžil" můj starodávný fotomindráček z dětství: z jeho fotek jsem ...jednoduše: padla na pr...; inu, aspoň jsem se měla od koho učit. Společné foto-běsnění nám pak na čas tak mírně "zatrhly" děti, jak se nám tak rodily jedno po druhém. Ono se špatně snáší praní plínek (pozn. pro mladší čtenáře FA: tenkrát ještě nebyly papírové pleny:-) a umývání dětských prdélek s rozdělanou vývojkou, ustalovačem... prostě spojení koupelna=fotokomora nefungovalo tak, jak bychom si představovali... Úžasným okamžikem pro mě bylo první setkání s digitálním foťákem; najednou tu byla možnost všechny ty blbinky, které jsme kdy zkoušeli ve fotokomoře - udělat jinak, a ještě přidat další.... Takže analogové foťáčky zůstaly v naší sbírce:-)

Mohla bys prozradit čtenářům trochu víc o tvé vítězné fotografii? Jak a kde vznikla? Byla na pozadí nějaká zajímavá historka?

Původně jsem vám chtěla "představit" Vilu Tugendhat; je to stavba, ke které cítím opravdu velký obdiv; jak jsem ovšem zjistila, mělo to jeden velký háček: fotografování ve vile stojí 4000Kč :-(( hmmm... Tak jsem zabrousila na brněnské výstaviště, jehož pavilony, zejména "áčko" (opravdu moderní stavbu z roku 1928), také nesmírně obdivuji. Zde je samozřejmě fotografování také zakázáno, ostatně bylo to mimo výstavní dny, takže byl zakázán i vstup do prostor výstaviště. Na vrátnici ovšem byli takoví dva šikovní mladí sympaťáci, kteří řekli jasné a pevné: "ne", ale tak trochu se mi zdálo, že se tváří jako "možná"..., takže jsem je prostě ukecala. Musela jsem ještě podstoupit etudu "volejte řediteli", což byl ovšem dle hlasu a vyjadřování také sympaťák. Řeknu vám, že v prázdném "áčku" s rybím očkem jsem prožívala stav podobný opilosti či nějaké obluzenosti... byla to opravdu krása, už jen ten zážitek sám o sobě stál za to. 

Přitahují mě snad všechna témata - zní to možná zvláštně, ale myslím si, že je (téměř) všechno "fotitelné"; jde o to: jak. Způsob, který je mně vlastní, je přetváření reality, experimentování, zasazování různých aspektů reality do jednoho kontextu, abstraktní způsob vyjadřování byť s konkrétními prvky apod. Foto-realismus se mně také líbí (na koukání), ale není to můj způsob vyjadřování.  

Fotím  Nikonem Coolpix4500; tenhle fotoaparát si opravdu nemohu vynachválit. Právě pro různé "hračičkování", experimentování je jako stvořený; úžasné je i množství příslušenství, které Nikon k tomuto foťáku nabízí, což ještě umocňuje možnosti kreativního "foto-běsnění". "Tetičku z Ameriky" bych poprosila, aby byla "furt ve střehu", a až firma Nikon přijde s vylepšeným Nikon C4500 (tj. ten co mám), např.: 8MB namísto 4MB, vylepšené některé algoritmy (zaostřování, expozice...) ap., tak ať ho hnedle koupí a přiveze do Brna:-)) 

Upřímně řečeno, v tuhle chvíli mě nenapadají žádné zásadní připomínky či návrhy k FA. Takové ty záležitosti ohledně počtu vkládaných fotografií, způsobu hodnocení atd., mi připadají důležité, to ano, ale... je fajn, že je zde FotoFórum, kde se o nich diskutuje... často s přívaly emocí, což mi ovšem připadá naprosto normální, protože jsme ... normální lidi:-)

FA pro mě znamená - bez nadsázky - skutečně moc. Poprvé v životě jsem tady na FA poznala, že je možné i virtuální sdílení (do té doby jsem používala NET jen jako zdroj informací). Našla jsem na FA lidi, které znám "pouze" virtuálně, ale přesto jsou pro mě velice zajímaví, svým způsobem důležití a ráda bych je poznala ne-virtuálně. Našla jsem na FA báječné lidi, které jsem na našich ne-virtuálních setkáních osobně poznala a mám z toho opravdovou (ne-virtuální) velikánskou radost.

Hmmm.... jedna kritická připomínka mě přece jenom napadá: FA je hrozný časožrout!!!! ...ale to je můj problém:-)))

Děkujeme vítězům za odpovědi, společnosti Zoner za odměny pro vítěze a všem soutěžícím jak za krásné fotografie, tak za jejich čas věnovaný hodnocení ostatních. Tým FA