FotoAparát.cz

Dostupnost FD systému

V celém článku jsem se několikrát zmínil o finanční dostupnosti FD systému. Musím přiznat, že je to pravda částečná. Nabízející inzerenti jsou dvojího druhu. První nepříliš početnou skupinu tvoří fotoamatéři, kteří neodolali lákadlům moderních zrcadlovek a digitálních aparátů, doplněné řadou majitelů nabytých pozůstalostí, kteří o fotografování se zastaralou technikou nemají zájem. Jejich cílem je se dané techniky poměrně rychle zbavit, cena je tedy nízká, často usmlouváte i nějakou tu slevu. Druhou skupinu tvoří sběratelé, kteří vidí v FD systému víc než jen pouhý fotografický přístroj, domluva je téměř nemožná, ceny jsou často nadhodnocené.

Základem každé fotovýbavy by měla být padesátka, už kvůli světelnosti. Těch je po bazarech spousta a rozumné ceny se pohybují kolem 1.000Kč za verzi 1:1.8 a kolem 2.000Kč za světelnější 1:1.4. Dalším běžným sklem je 28/2.8, která lze sehnat za přijatelných 2.000Kč. Z delších objektivů se pak nejčastěji vyskytují 135/2.8 a 200/4, cena se pohybuje kolem 2.000Kč. Chcete-li jiná běžná ohniska jako třeba 24mm, 35mm nebo 85mm, musíte se připravit na cenu kolem 5.000Kč a více shánění po bazarech. Na ještě vyšší cenu se připravte, pokud zatoužíte po světelnějších sklech jako třeba 135/2.0 nebo 200/2.8 ale i 35/2.0. Konečně nejvyšší příčky pomyslného žebříku dostupnosti představují ultraširoké objektivy, telemakroobjektivy a předchůdci dnešních L-kových objektivů. To je už oblast čistě pro sběratele, částky běžně přesahují hodnotu 10.000Kč.

Také v oblasti těl je poměrně slušný výběr, můžete sáhnout po několika typech přístrojů a příslušenství. Nejvybavenější kamery se prodávají běžně přes 8.000Kč, ty méně vybavené lze sehnat od 2.000Kč. Osobně mne nejenom vzhledem nejvíce zaujal model AE-1 svým poměr cena/výkon a model A-1 pro množství programů a intuitivní ovládání. Z příslušenství běžně narazíte na motorové pohony, ceny začínají od 1.000Kč, nejčastěji se však prodavájí spolu s tělem, a dále pak mezikroužky, za sadu s přenosem clony dáte 1.500Kč.

První pocity při práci s FD systémem

Použitá sestava: Canon AE-1 s original objektivy FD new 24/2.8, 50/1.4 a 200/4.

Tělo AE-1 jsem pořídil z několika důvodů -- nízká cena, široký výběr v bazarech, prověřená spolehlivost, snadné ovládání.

Jak jsem již prozradil, přístroj disponuje pouze jedním automatickým režimem a to prioritou času. Musím přiznat, že tento režim jsem na EOSu používal minimálně a dával přednost prioritě clony, nicméně je to jen otázka zvyku. Čas lze volit po celých krocích od 2s do 1/1000s, samozřejmostí je čas B. Tlačítko spouště je typicky dvoupolohové, namáčknutím aktivujete expoziometr, plným domáčknutím pak otevřete uzávěrku. U přístroje mi chybí blokování expozice, jenž jsem na EOSu hojně využíval. Blokace mi chybí o to více, že přístroj disponuje pouze měřením se zvýhodněným středem, jenž u některých scén nedává nejpřesnější výsledky. V těchto případech lze však možné využít manuálního režimu a pro daný čas nastavit příslušnou clonu přímo na objektivu. Pro scény s protisvětlem disponuje předdefinovanou korekcí +1.5EV, což je příjemné. Rozsah měření expoziometru není uchvacující, pouze 1-18EV, se světelnou padesátkou lze atakovat horní hranici, stejně tak jako tu spodní s méně světelným teleobjektivem. Pentaprizmatický hledáček se zaostřovacími klínky a rastrem má výborné pokrytí 93% ve vertikálním směru a 96% v horizontálním při 0,86x zvětšení. Hledáček je jasný, umožňuje bez problému zaostřovat ve zhoršených podmínkách i s objektivem světelnosti f/4. Součástí hledáčku je také varovná kontrolka, jenž upozorňuje na případnou podexpozici. To je důležité u méně světelných skel, kdy pouhým pohledem na ručičku expoziometru nepoznáte, zda lze ještě fotit na plnou díru nebo zda je už množství světla nedostatečné.

Na přeexpozici bohužel žádná kontrolka není, a musíte si ohlídat, zda se ručička expoziometru nachází v rozsahu clon, jimiž objektiv disponuje. Jistou komplikací je stupnice expoziometru, která je pouze do clony f/22. Některé FD objektivy umožňují zaclonit na f/32, chcete-li tuto clonu používat, musíte před exponováním trochu počítat, to se týká hlavně makrofotografie. Celkově je tělo velice bytelné, přijatelných rozměrů a váhy. Zakládání filmu je bezproblémové, pro svižnější práci to vyžaduje trochu cviku. Příjemný je tichý a jemný chod zrcátka. Zde se musím zmínit o jednom častém neduhu zrcadlovek řady A. Je jím použité mazadlo, které má tendenci vysychat. To se pak projevuje nepřesným chodem uzávěrky za nepříjemného kvílícího zvuku pístu zrcátka. Závada lze poměrně snadno odhalit a odstranit namazáním, před zakoupením je vhodné si fotoaparát vyzkoušet.

Na první pocity při práci s objektivy příliš nedám, ale o jeden se s Vámi podělím. Je jím clonový kroužek, přesněji lamely clony, které na první pohled nereagují na nastavení clonového kroužku. Vysvětlením je konstrukce bajonetu a clonová automatika.Pokud si chcete funkčnost objektivu před koupí ověřit, je nutné jej nasadit na tělo, natáhnout závěrku, přepnout objektiv do režimu manuálního výběru clony a nakonec nastavit jakési mechanické šoupě na těle přístroje v blízkosti bajonetu. Na pořadí záleží, výrobce nedoporučuje mít nastavené šoupě a zároveň zvolenou clonovou automatiku, údajně to nesvědčí jemné mechaniceobjektivu.

Závěr

Na otázku, zda je Canon FD mrtev, si musí každý odpovědět sám. V mém případě si na konečný soud nechám pár měsíců testování v různých podmínkách. Po prvních zkušenostech shledávám FD systém plně použitelný, je nutné znát jeho nedostatky a umět je obejít. Domnívám se, že je zajímavou alternativou pro zkušenějšího fotoamatéra, jenž neopouští pole statické fotografie a nechce své fotovýbavě věnovat velkou část svého rozpočtu. Je však otázkou, zda by nebylo v takovém případě vhodnější okusit možnosti středoformátu, kde se dá za podobný peníz pořídit obdobná výbava. Ale to je už téma na jiný článek.

Zajímavé odkazy

viz odkaz http://www.canon.com/camera-museum/

viz odkaz http://www.mir.com.my

viz odkaz http://www.canonfd.com/