Je Canon FD mrtev?, I.díl

Nejstarší FD zrcadlovkou je F-1 z roku 1971. Je to velmi bytelný a sofistikovaný model určený k profesionálnímu použití.Výrobce zaručuje 100.000 přesných expozic a plnou funkčnost při teplotách –30°C. až +60°C. a relativní vlkosti do 90%.Model se, včetně jedné inovace, vyráběl a prodával deset let. Z dnešního pohledu má jeden nedostatek – CdS prvek expoziometru, který časem ztrácí svou přesnost. Nástupcem F-1 byl New F-1 z roku 1981, zajímavostí je hybridní uzávěrka, mechanická pro časy 1/125s až 1/2000s, elektronická pro časy 8s až 1/90s a bodové měření 3% ve středu hledáčku. Základním ovládáním se nelišil od svého předchůdce, úpravy se týkaly především elektroniky, mimo jiné byl nahražen CdS prvek za křemíkový. Tento model se vyráběl přes deset let až do nástupu prvních EOSů. S příchodem nové F-1 byly také uvedeny na trh inovované FD new objektivy. Nejvíce pozornosti si získali profesionální L-kové objektivy používající high-end materiály jako nízkorozpytová a apochromatická skla či čočky z fluoritu. V bazarech se „efka“ objevují méně často, cena bývá vysoká.

Amatérům byly určeny modely řady A. Jedním z nejúspěšnějších byla AE-1 uvedená na trh v roce 1976. Jednalo se o první 35mm zrcadlovku řízenou výhradně vestaveným mikroprocesorem. Díky jednoduchosti ovládání, spolehlivosti a nízké ceně se jí prodalo přes pět milionů kusů. To se také odráží na její dostupnosti v bazarech a nízké ceně. Zajímavostí je jediný automatický režim měření – priorita času. Chudším bratříčkem AE-1 byl AT-1, uvedený na trh ve stejném roce. Jednou z podstatných nevýhod je opět CdS prvek expoziometru. Nejvyšším modelem řady byla A-1 z roku 1978 s několika režimy měření včetně plné automatiky a časy od 30s do 1/1000s, korekcemi expozice, digitálním displayem v hledáčku a slušným pracovním rozsahem měření. K tělu se samostatně prodával motor s gripem, díky němuž bylo možné snímat rychlosti až 5 snímku za sekundu. Canon v 80.letech propagoval myšlenku, že rychlost uzávěrky je jedním z nejdůležitějších parametrů ovlivňující výslednou fotografii. Nicméně tlaku trhu neodolal a modelem AV-1 v roce 1979 naplnit poptávku po amatérských přístrojích s prioritou clony. Poměrně častým modelem v bazarech je AE-1 Program z roku 1981, který byl v mnoha směrech výborným nástupcem již legendární AE-1. Jak název napovídá, jednou z inovací byl plně automatický režim převzatý z dražšího modelu A-1. Posledním modelem řady je AL-1 z roku 1982 s indikací ostření. Díky této lahůdce je vyhledávám sběrateli a v bazarech se vyskytuje jen výjimečně.

V roce 1983 byl na trh uveden první model z řady T, jenž měla nahradit řadu A, model T50. Hlavním cílem bylo nabídnout lehké, co nejvíce zautomatizované, snadno ovladatelné fotoaparáty, samozřejmostí byl vestavený motor na převíjení filmu. Za povšimnutí stojí nejvyšší model řady T90 z roku 1986. Kamera disponuje osmi automatickými režimy a třemi systémy měření. Nechybí plně manuální režim. Z vlastností jmenujme například rozsah času od 30s do 1/4000s, synchro 1/250s či rychlost převíjení 4 a půl snímku za sekundu. Při porovnání s dnešními zrcadlovkami mu chybí jen autofokus. Bývá označován jako nejbližší předchůdce prvních EOSů.