FotoAparát.cz

Poloostrov ohně, sněhu, ledu, termálních pramenů a medvědů, jak je někdy ruská dálněvýchodní Kamčatka nazývána, je v posledních letech cílem stále většího množství zahraničních turistů. Většina z nich tam jezdí kvůli nádherné přírodě dosud nepříliš poznamenané přítomností člověka. Kamčatka láká nejenom téměř třiceti aktivními vulkány z celkového počtu 120, ale také gejzíry, termály, neskutečným množstvím ryb a medvědů.

Návštěvníci se tak dají rozdělit do několika základních skupin, první tam jezdí jenom kvůli sopkám s tím, že si na nějakou vylezou (mezi Čechy hlavně vede Ključevskaja), a při návratu do Petropavlovska se ještě někde zastaví. Další se sice také chtějí podívat na sopky, ale spokojí se s tím, že navštíví něco v okolí Petropavlovska a budou se "gulyat' nedaleko ot goroda". Jiní tam jedou za lovem - ryby, medvědy nebo další "velká zvěř". Další dělení na paraglidisty, skialpinisty, snowboardisty, rogalisty, ...

Jak se tam dostat

Na Kamčatku je možné se teoreticky dostat dvěma způsoby - letecky a po moři. Lodní způsob je ovšem pro naprostou většinu návštěvníků pouze hypotetický, prakticky tam takto už dávno nikdo necestuje. Na Kamčatku létá několik leteckých společností, z nichž nejlepší je petrohradská Pulkovo Airlines (www.pulkovo.cz kancelář má v Krakovské ulici vedle Václavského náměstí v Praze). Letenka s poplatky se pohybovala v roce 2003 v rozmezí 19-21000 Kč (orientačně, lépe se informovat na aktuální cenu). Kromě letenky, jejíž vyřízení s dostatečným předstihem není žádným problémem, potřebujete ještě vízum a přihlášení na kamčatském OVIRu. Vízum Vám pomůže vyřídit Asiana (www.asiana.cz), která Vám také nabízí slevu, pokud si u ní zároveň objednáte i letenku. Problémem je pouze OVIR, pokud nejedete s cestovní kanceláří, tak dnes zatím neexistuje stoprocentně spolehlivý způsob, jak jej získat.

Petropavlovsk-Kamčatskij

Aneb "gorod" - jediné město na Kamčatce. Pokud mluvíte s kýmkoliv na Kamčatce, neříká, že pojede do P-K, ale že pojede do goroda. Pro místní je to svátek také kvůli tomu, že s výjimkou goroda a malé části kolem "městečka" Milkovo na Kamčatce neexistuje asfalt. Není to, jak by si mnozí mohli myslet kvůli tomu, že by snad neměli na asfalt, nýbrž kvůli častým zemětřesením se jim to prý nevyplatí. V gorodě sice asfaltové cesty jsou, ale Evropan zvyklý třeba na české děrované cesty na konci zimy, na Kamčatce nechápe - cesty tu v mnohém přípomínají tankodrom. Rovně jedete málokdy, spíše pořád otáčíte volantem, jak se snažíte vyhnout největším dírám ve vozovce. Mají tady jeden krásný zvyk, jenž by se uplatnil i u českých měst. Na všech výjezdech z goroda jsou na vysokých podstavcích vraky aut po haváriích - je to velmi působivé a mnozí čeští "burani" za volantem by si možná uvědomili, že nejsou nesmrtelní.

Co a kde fotit? Petropavlovsk je typické sovětské město se spoustou paneláků a navazující socialistické výstavby. Z normálních budov je tu snad jenom pravoslavný kostel. Za fotografovu pozornost tak určitě stojí panelové stavby v různém stupni rozkladu a kladkové systémy mezi nimi na sušení prádla. Z "historických" staveb je něco málo pouze v oblasti osady prvních kamčatských osídlenců z roku 1740 - okolo zálivu pod sopkou Ljubvi se krčí několik nevzhledných dřevěných domů z 19. století. Ani gorodu se nevyhnulo "podnikatelské baroko" dobře známé i od nás. Rozdíl je pouze v tom, že našinec postaví obrovskou přízemní stavbu, zatímco Rus postaví něco, co je velké nejenom rozlohou, ale také výškou. Některé z nich jsem mohl navštívit - v prvním podzemním patře byl osmimetrový bazén, posilovna, sauna a další místnosti, nad tím potom byly další tři patra. Nejlépe si o tom návštěvník udělá představu, když vystoupí k vysílači na téměř holém kopci uprostřed goroda. Kruhový výhled z něj je částečně rušen stromy.