Fotografování ptáků má spoustu podob II.
V druhém dílu seriálu věnovaného fotografování ptáků se dozvíte o fotografování portrétů dravých ptáků a sov. Nemusíte být pro tento účel vlastníkem objektivu s ohniskovou vzdáleností 600 mm s konvertorem. Je prostě potřeba vědět kde. To místo může být třeba krásný park u zámku Lednice na Moravě.
Vítejte u dalšího pokračování o fotografování ptáků!
Když jsem před několika lety na svých cestách po Evropě za volantem kamionu objevil v jednom obchodě s časopisy francouzský fotografický časopis Chasser d‘ Images a v něm fantastické záběry ptáků francouzského fotografa přírody Daniela Magnina, byl jsem „chycen“. Ale zároveň jsem si uvědomoval (a věřte, že to bylo velmi bolestné uvědomování a trvalo to dlouho), že při mém současném způsobu života nemohu s podobným stylem fotografií počítat. Nejen pro téměř chronický nedostatek volného času, ale i proto, že Danielův „matériel utilisé“(což ve volném překladu znamená materiál a technika) stojí v jiné finanční rovině, než je ta moje, neboť jen teleobjektiv stojí téměř tolik, co nové auto nižší střední třídy. Zároveň však ve mne probudil myšlenku zabývat se tím, jakým směrem se ve fotografování ptáků ubírat, aby to bylo možné skloubit nejen s časovými, ale i finančními možnostmi a zároveň vznikaly fotografie, ze kterých budu mít radost (což je ovšem jistě cílem každého z nás).
Řešení jsem objevil při jedné z mých pravidelných návštěv jihomoravské Lednice, kam již celé jedno desetiletí v pravidelně nepravidelných intervalech dojíždím za svými přáteli.
V době letních prázdnin zde skupina sokolníků v areálu rozsáhlého (a mimochodem úchvatného) zámeckého parku předváděla letové ukázky dravých ptáků a sov s velmi poutavým vyprávěním ze života těchto opeřenců. V té době jsem fotografoval se svým stále oblíbeným Canonem EOS 50E a teleobjektivem Sigma 70-300 a snažil se najít nějaký zajímavý záběr. Až mne najednou zaujal na zemi sedící jestřáb, který zrovna pil z misky připravenou vodu.
Okamžitě jsem na něj namířil svůj fotoaparát a stiskl spoušť. A zároveň bylo rozhodnuto.
Po shlédnutí vyvolaného filmu jsem se rozhodl zabývat se ve své fotografické tvorbě (ještě mimo jiné ovšem) fotografováním „portrétů“ dravců a sov.
V jejich očích je vidět přirozená dravost (to v dravčích), ale i klid (to v sovích) a každý fotografovaný jedinec je (stejně tak jako při fotografování portrétu lidských bytostí) originálním motivem v dané situaci, za daných světelných podmínek i okolností…








