Fotografování ptáků má spoustu podob II.

Vítejte u dalšího pokračování o fotografování ptáků!

Když jsem před několika lety na svých cestách po Evropě za volantem kamionu objevil v jednom obchodě s časopisy francouzský fotografický časopis Chasser d‘ Images a v něm fantastické záběry ptáků francouzského fotografa přírody Daniela Magnina, byl jsem „chycen“. Ale zároveň jsem si uvědomoval (a věřte, že to bylo velmi bolestné uvědomování a trvalo to dlouho), že při mém současném způsobu života nemohu s podobným stylem fotografií počítat. Nejen pro téměř chronický nedostatek volného času, ale i proto, že Danielův „matériel utilisé“(což ve volném překladu znamená materiál a technika) stojí v jiné finanční rovině, než je ta moje, neboť jen teleobjektiv stojí téměř tolik, co nové auto nižší střední třídy. Zároveň však ve mne probudil myšlenku zabývat se tím, jakým směrem se ve fotografování ptáků ubírat, aby to bylo možné skloubit nejen s časovými, ale i finančními možnostmi a zároveň vznikaly fotografie, ze kterých budu mít radost (což je ovšem jistě cílem každého z nás).

Řešení jsem objevil při jedné z mých pravidelných návštěv jihomoravské Lednice, kam již celé jedno desetiletí v pravidelně nepravidelných intervalech dojíždím za svými přáteli.

V době letních prázdnin zde skupina sokolníků v areálu rozsáhlého (a mimochodem úchvatného) zámeckého parku předváděla letové ukázky dravých ptáků a sov s velmi poutavým vyprávěním ze života těchto opeřenců. V té době jsem fotografoval se svým stále oblíbeným Canonem EOS 50E a teleobjektivem Sigma 70–300 a snažil se najít nějaký zajímavý záběr. Až mne najednou zaujal na zemi sedící jestřáb, který zrovna pil z misky připravenou vodu.

Okamžitě jsem na něj namířil svůj fotoaparát a stiskl spoušť. A zároveň bylo rozhodnuto.

Po shlédnutí vyvolaného filmu jsem se rozhodl zabývat se ve své fotografické tvorbě (ještě mimo jiné ovšem) fotografováním „portrétů“ dravců a sov.

V jejich očích je vidět přirozená dravost (to v dravčích), ale i klid (to v sovích) a každý fotografovaný jedinec je (stejně tak jako při fotografování portrétu lidských bytostí) originálním motivem v dané situaci, za daných světelných podmínek i okolností…

V současné době používám téměř na veškerou svoji tvorbu Canon EOS 3 s velmi kvalitním teleobjektivem EF 100–400/4.5–5.6 L IS a na fotografování portrétů ještě blesk 550 EX, to aby ptáci měli v očích „jiskru“ a nevypadali jako vycpaniny. Jako materiál používám Fuji Provia 100 F a Fuji Sensia 100. S oběma materiály jsem opravdu nad míru spokojen.

Sokolnické akce společnosti „ZAYFERUS“ se v tomto zámeckém parku konají pravidelně v období letních měsíců a jsou opravdu fascinujícím zážitkem. Navíc zde máte možnost si téměř zblízka prohlédnout ty nejzajímavější druhy dravců a sov. Protože ale sokolníci každoročně svádějí byrokratický boj s aparátem Ústavu památkové péče v Brně, bude lepší se před vaší případnou návštěvou podívat na internetové stránky www.zayferus.cz, kde najdete i spoustu dalších zajímavých informací, ale také pohled na „letiště“, kde ukázky probíhají a Vy tak získáte i přehled o tom, za jakých podmínek tam probíhalo moje fotografování. Navíc jsou všichni sokolníci z této skupiny velice ochotní a odpoví Vám rádi na všechny Vaše zvídavé otázky. A když už tam budete, nezapomeňte je ode mne pozdravovat a vyřídit jim, že letos určitě zase přijedu…

Možná si kladete otázku, proč Vám dnes o fotografování „portrétů“ ptáků vyprávím. Chtěl jsem Vám na jednom konkrétním příkladu ukázat, jak pořídit také zajímavé fotografie nejen s poměrně méně finančně náročnou technikou, ale i časová náročnost není tak vysoká, jako u fotografování ve volné přírodě.

Francouzský časopis si kupuji podle možností již několik let a stále v něm objevuji nové a nové zajímavosti. Postupem času k Danielovi přibylo několik nových fotografů ptáků, za všechny bych jmenoval vynikajícího Erwana Balancu či Frederica Duponta, kteří se vydali v jeho stopách. Mně však Daniel ukázal cestu vlastní…