Jak začít se stavbou dírkové komory
O historii, principu a vlastnostech dírkové komory už se zde psalo. Cílem tohoto článku je však shrnout základní možnosti při výrobě tohoto nejjednoduššího fotoaparátu, který pro získávání snímků nepoužívá objektiv, ale pouze malou dírku.
Konstrukce dírkové komory
Každý, kdo se rozhodne vyrobit si vlastní dírkovou komoru, má před sebou řadu možností, jak to udělat. Nejprve je třeba rozmyslet si, jaké snímky má dírková komora pořizovat, a podle toho si zodpovědět několik základních otázek: jaký použít formát a druh citlivého materiálu, jaká bude vzdálenost dírky od citlivého materiálu (a jaký tím pádem bude úhel zorného pole komory) a jestli bude citlivý materiál umístěn v rovině nebo zakřivený. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu své technické vybavení a schopnosti. Nejdříve tedy stručně popíši možnosti konstrukce dírkové komory, a pak se podrobněji vrátím k jednotlivým otázkám.
Dírková komora vyrobená ze starého fotoaparátu Moskva na svitkový film.
Nejsnazší cestou k dírkové komoře je jednoduchá úprava běžného fotoaparátu. Stačí na přístroj s výměnnými objektivy dát místo objektivu krytku těla, která má uprostřed vyvrtanou větší díru podlepenou plíškem s dírkou. Snímky z takové komory budou ale téměř stejné jako s použitím objektivu, jen mnohem méně ostré, a nenabídnou tak žádnou ze zajímavých vlastností dírkové fotografie. Poněkud více možností skýtá koupě starého fotoaparátu z bazaru, kde je možné vybírat z mnoha typů a konstrukcí. Dobrou volbou jsou například staré měchové přístroje na svitkový film, které se dají pořídit velice levně. U nich je možné umístit dírku blízko k filmu, a docílit tak velmi širokoúhlých záběrů. Většinou opět stačí jednoduše nahradit objektiv dírkou.
Hlavní nádraží v Praze
Fotografie pořízená dírkovou komorou vyrobenou ze starého měchového přístroje.
Formát negativu: 6 x 9 cm, film: Ilford FP4 Plus, průměr dírky: 0,2 mm, expoziční čas: 40 sekund.
Jednoduchá dírková komora z plechovky od kávy. Jako spoušť slouží kousek černé lepenky.
Mnoho "dírkových" fotografů zastává názor, že "pravá" dírková komora musí být vyrobena z plechovky. Do jedné strany uzavíratelné světlotěsné plechovky se vyvrtá nebo vystřihne otvor, přes který se zevnitř vlepí slabý plíšek s dírkou. Zvenku je třeba dírku přelepit kouskem černé lepící pásky, která poslouží jako spoušť. V místě, kde je pod proužkem lepenky dírka, se dá "spoušť" vylepšit kouskem sametu. Aby v plechovce nevznikaly nežádoucí odlesky, je dobré vnitřek natřít matnou černou barvou. Pak už jen stačí ve tmě do plechovky vložit naproti dírce film nebo fotografický papír a exponovat. Protože je citlivý materiál v plechovce prohnutý, bude výsledný obraz deformovaný. Tato jednoduchá konstrukce poskytuje překvapivě zajímavé obrázky. Stejným způsobem se dají na dírkovou komoru proměnit i hranaté krabice a krabičky různých velikostí.
Pohled ze Střeleckého ostrova
Fotografie pořízená dírkovou komorou vyrobenou z plechovky.
Formát negativu: 13 x 18 cm, negativ: fotopapír Ilford XPress RC,
průměr dírky: 0,4 mm, expoziční čas: 3 minuty.
Panoramatická dírková komora vlastní konstrukce vyrobená z překližky.
Nejpracnější variantou je postavit si celou dírkovou komoru podle vlastního návrhu. To umožní vytvořit komoru přesně odpovídající vašim představám a požadavkům. Odměnou je pak radost z toho, že jste si vyrobili vlastní fotoaparát. Takové komory mohou být jednoduché, na jeden snímek, slepené z kartonu, či složitější, vyrobené z překližky, například na svitkový film s drátěnou spouští a hledáčkem. Záleží pouze na vaší fantazii a zručnosti.
Nezamyslice u Horažďovic
Fotografie pořízená dírkovou komorou na velký formát negativu.
Formát negativu: 12 x 30 cm, film: Fomapan 100, průměr dírky: 0,4 mm, expoziční čas: 30 sekund.
