Exponometrie v praxi (I. díl)

Podělte se o zajímavé zkušenosti z praktické exponometrie s Milanem Bednaříkem. V prvním díle vás seznámí s problematikou exponometrie a podrobně vám přiblíží měření expozice odraženého světla.

Milí přátelé fotografie, v tomto článku bych se chtěl s vámi podělit o několik praktických zkušeností v oblasti měření expozice. Jistě si myslíte, že nastavení správných hodnot expozice není přeci žádný problém. Stačí mít spolehlivý expozimetr, nebo fotoaparát s měřením, a je po problému. Musím vás upozornit, že se hluboce mýlíte. V každodenní praxi se setkávám s nespočetnými variantami kombinací měření a proměřování fotografované scény pro dosažení optimálních výsledků. Dnes bych vám chtěl poodstrčit víko hrnce vědomostí, které jsem nasbíral při své dlouholeté fotografické praxi. Vím, že mnou popisované postupy nebudou mnohým z vás neznámé, a při fotografování je zajisté používáte, ale vám, začátečníkům, mohou mé další řádky dopomoci k ještě brilantnějším výsledkům své práce. Nahlédněme tedy do vědy zvané exponometrie.

Nechci zde na stránkách Fotoaparátu.cz zdržovat sáhodlouhými definicemi správné expozice, pojmů jako je expoziční čas, clonové číslo versus citlivost fotomateriálu. V tom má asi většina z nás jasno. Kdyby přeci jen se u někoho vyskytla mezírka v těchto elementárních pojmech, jistě si příslušnou stať osvěží v některém z mnoha titulů odborné fotografické literatury. Já se dnes spíše zaměřím na praktické fígle, které byly dosaženy v potu tváře při samotném fotografování. Tímto článkem se pokusím o to, abyste se vyvarovali zbytečných chyb, a přestože vlastníte kvalitní „měřák“, tak nevyšly vaše snímky špatně.

Měření odraženého světla

Minolta IV s optickým hledáčkem 5 stupňů

Měřením odraženého světla rozumíme takové měření, které je prováděno následujícím způsobem. Čidlo expozimetru namíříme na fotografovanou scénu a změříme hodnoty, které předměty odrážejí směrem k objektivu. Ty pak nastavíme na fotoaparátu. Na tomto principu zpravidla pracují levnější typy expozimetrů externích, ale i zabudované expozimetry ve fotoaparátech. Je jedno, pracují-li na principu selenového fotočlánku ve starších typech přístrojů, či na moderní bázi CCD fotoodporu při vnitřním měření u moderních zrcadlovek a profesionálních expozimetrů externích.

Výsledek změření bývá většinou uspokojivý, pokud budeme fotografovat průměrně nasvícenou scénu. Takovéto změření expozice vystačí pro běžné amatérské fotografování. Jakmile se dostanete ale do situací, kdy je scéna světelně nevyrovnaná, nebo jsou-li v ní obsažené světelné dominanty (nasvícená jen její část), jsme s měřením průměrného odraženého světla v koncích. U všech měřicích přístrojů, ať je to běžný expozimetr, flashmeter, spotmeter či měření v samotném fotoaparátu, je výrobcem provedeno jeho základní zkalibrování. Správné hodnoty jsou vždy srovnány ke konstantě, kterou je „středně šedá“. Ostatní hodnoty expozice se dále odvíjí od této kalibrace. Někdy bývá ve fotografované scéně dost těžké hodnotu střední šedi nelézt.

ukázky použití šedé tabulky

Pro měření v profesionální praxi k tomuto účelu slouží šedá tabulka, kterou lze zakoupit ve specializovaném fotografickém obchodě. Je to destička rozměru asi 20×30cm, většinou z tvrdého kartónu, na které je nanesena vrstva v přesně kalibrované šedé barvě. Takováto přesná tabulka je nám pomůckou pro správné změření středně šedé, přestože fotografovaná scéna tuto hodnotu neobsahuje. Tabulka se používá následujícím způsobem. Umístíme ji přímo do fotografované scény tak, aby byla v místě, kde se nachází střed komponované scény, která má být správně exponována. Měřákem potom změříme odražené světlo od této šedé tabulky, a ne to, které se odrazí od fotografovaných předmětů. Přesně naměřené hodnoty se nastaví na fotoaparátu, přestože ručička expozimetru je vychýlena do přeexpozice popřípadě podexpozice. Výsledkem je správná expozice s přesností na 1/3 clony, ať je ve scéně použita jakákoliv světelná dominanta.

Ukázky použití šedé tabulky. Na levém snímku jako konstantní plocha pro měření ateliérové kompozice s různými světelnými dominantami. Na pravém snímku vidíme praktické použití při měření hodnot na „středně šedou“ v exteriéru. Místo expozimetru, jak je tomu v naší ukázce, je možné naměřit hodnoty tabulky přímo fotoaparátem.

Pro zajímavost si zkuste změřit průměrnou expozici bez tabulky, kterou vám nabídne expozimetr nebo fotoaparát. Jistě se budete v mnohých situacích lišit o tři i více clonových čísel, která mohou negativně ovlivnit kvalitu snímků. To platí jak při práci v interiéru, tak v exteriéru. Zvlášť je to patrné při snímcích v protisvětle, při záběrech, kde je dominantou černá barva nebo naopak bílá, snímky s tmavým nebo bílých pozadím, popřípadě snímky na sněhu. Vaše měřáky se stále snaží dominující plochu na snímku „srovnat“ na již zmíněnou středně šedou. Potom se divíme, že fotografované záběry postav v černých šatech bývají často přeexponované a v bílých zase podexponované.

Jsou ale situace, kdy není čas při fotografování si takto „hrát“ s tabulkou, umísťovat ji do scény. Co dělat potom. Z mnoholeté praxe mám vyzkoušenu takovou pomůcku, kterou mně poradili před lety mí kolegové, staří praktici. Jako šedá tabulka vám v terénu poslouží třeba šedá silnice pod nohami, šedé okolní stěny domů, v ulici stojící šedé auto apod. Není-li jiného vyhnutí, naměřte si jako pomocnou hodnotu, osvětlení dopadající na vaši dlaň a k této hodnotě zavřete objektiv o půl clony. Vím, není to úplně přesné a dokonalé jako se šedou tabulkou, ale jistější si ověřit hodnoty takto, než se spoléhat na hodnotu naměřené scény odraženým průměrem.

šedá tabulka v portrétní fotografii

Na těchto dvou ukázkách vidíme použití tabulky v portrétní fotografii. U portrétů nás vždy zajímají hodnoty „pleťovky“. Ta je v daném případě měřena na tabulku, což nám zaručí změření přesné hodnoty, která se nezmění, i v případě, bue-li mít model na sobě oblečeno jakkoliv tmavé nebo světlé oblečení.

V dalším pokračování seriálu „exponometrie v praxi“ se budeme věnovat správné expozici dopadajícího světla.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram