Létající drahokam

Ledňáček patří k nejkrásnějším ptákům naší přírody. Vedle nesmírné trpělivosti jeho fotografování vyžaduje i speciální fotografické vybavení. Dnes se s námi Rostislav Stach podělí o své know how při používání dálkového ovládání svých Canonů. Výhodou tohoto zařízení, které si sám vyrobil, je možnost použití i s jinými fotoaparáty.

Tak přezdívají naši ornitologové a milovníci přírody ledňáčka říčního, tyrkysově zbarveného ptáčka s velkým zobákem a cihlově červeným břichem. Při jeho rychlém letu nad vodní hladinou na sebe upozorní pronikavým charakteristickým pískáním. Kdo jej poprvé zahlédne, je většinou překvapený, že takhle zbarvený pták u nás vůbec žije. Jeho domovem jsou vysoké hlinité břehy, kde si vyhrabává nory o průměru asi šesti centimetrů a hloubce až jeden metr. Jelikož jsou jeho potravou ryby, najdeme ho většinou v blízkosti řek, rybníků nebo přehrad.

Vyfotografovat ledňáčka není až tak složitý úkol, jak by se mohlo na první pohled zdát. Důležité je jenom vědět, kde se zdržuje. Ledňáček má teritorium asi jeden kilometr dlouhé, většinou sledující tok řeky nebo okraj přehrady nebo rybníka. Ve svém úseku má svá oblíbená místa, která navštěvuje nejradši. Většinou to jsou různé kůly ve vodě, větve stromů nízko nad hladinou nebo spleť kořenů stromů. Pokud víme, kde ledňáček takové místo má, můžeme si tam postavit kryt a pokusit se jej vyfotit. Je velmi vhodné postavit kryt nejdříve do větší vzdálenosti od jeho posedu, podle možností třeba třicet metrů a po každém jeho odletu kryt o kousek přiblížit. Takovéto přibližování krytu může trvat i několik dní, ale nakonec budeme mít možnost fotografovat třeba ze tří metrů, na což nám bohatě postačí teleobjektiv s ohniskem 300 mm. Ledňáček velmi dobře vidí a proto je důležité mít objektiv na stativu a předem namířený na místo, kam obvykle sedá. Pokoušet se vysunout objektiv z krytu, když už tam ledňáček sedí, je zbytečné, pohyb uvidí a ulétne. Takovéto fotografování má však jednu velkou výhodu – vidíme přesně, co fotíme a můžeme si vybrat jeho nejhezčí postoj.

Druhým způsobem, který při fotografování ledňáčků používám a to hlavně u hnízd, aby nedocházelo k jejich rušení, je fotografování s vysílačkou. Jde o poměrně jednoduchý způsob, jak rychle vyfotografovat ptáka v jakémkoli prostředí, který však má své zákonitosti a lze jej použít pouze na ptáky, kteří sedají přesně na stejné místo, protože je nutné objektiv zaostřit dopředu a vypnout autofokus. Ideální je použití u fotoaparátů s automatickým posunem filmu a možností nastavení programu s prioritou clony, protože nemusíme po každé expozici běhat k aparátu a přetáčet film nebo kontrolovat expozici. Výhodou je, že se ptáci (v našem případě ledňáček) většinou stativu a fotoaparátu nebojí. Nevýhodou pak je to, že snímky pořizujeme naslepo, tzn. že nevidíme přesně, co se děje v hledáčku. Při takovémto fotografování však můžeme používat i základní nebo širokoúhlé objektivy. Je také důležité, abychom sledovali fotografovaný objekt ze stejného úhlu, jako máme umístěný fotoaparát. Kdybychom ledňáčka sledovali z jiného úhlu, těžko by se nám odhadovalo, jak to vypadá ze směru fotoaparátu. Neméně důležité je i zatemnění hledáčku, kam by nám v tomto případě šlo světlo a nepříznivě ovlivňovalo expozici.

Někteří výrobci fotoaparátů vyrábí originální vysílačky ke svým přístrojům, ale ty jsou většinou dost drahé. Já jsem si vyrobil vlastní, která sice není tak dokonalá, ale perfektně splňuje mé požadavky a dosahem 1000 metrů předčí dokonce i originální přístroje. Využil jsem k tomu RC (Radio Control) soupravu na ovládání modelů aut nebo letadel (cena cca 3.000,– Kč). Motorek, který v modelu otáčí kormidlem nebo koly, mi stejným způsobem tlačí na spoušť. Používal jsem tento způsob už při fotografování s P-Sixem a postupně i s Canonen EOS 100 až po dnešní D jedničku. Funguje spolehlivě a všude. U EOSe 3 a 1D mi páčka servomotorku netlačí přímo na spoušť fotoaparátu, ale na knoflík kabelové spouště.

Výhodou této RC soupravy je, že k aparátu od nás nevede žádný kabel a stativ můžu postavit třeba do vody. Navíc můžu tímto vysílačem ovládat dva fotoaparáty najednou. Tak jsem například mohl fotografovat krmícího ledňáčka na jeho poslední zastávce s rybou před norou a vzápětí druhým aparátem exponovat snímek ledňáčka v letu těsně před vlétnutím do nory. Od hnízdní nory jsem byl vzdálen asi 50 metrů a dění u ní jsem sledoval dalekohledem. Pořízení tohoto snímku letícího ledňáčka mně stálo 77 hodin čekání a zkoušení u nory, 5 „ vyplácaných“ kinofilmů Fuji Provia 100 F a nespočet bodnutí od komárů….

Více o fotografování Rostislava Stacha najdete na jeho www stránkách, odkaz zde.