FotoAparát.cz

Uveďme však příměr z oblasti hudby, abychom ukázali, že lze leckdy teorií a praxí dost zlepšit. Poslech určitého druhu vážné hudby bývá pro někoho mnohdy zážitkem náročným až nesnesitelným – přesto lze v této „dovednosti“ získat určitou „kvalifikaci“. Když nás totiž někdo blíže seznámí s autorem, jeho dobou, s jeho tvůrčími aspiracemi, s jeho dalšími díly (méně „náročnými“) a nejlépe na komentovaných ukázkách nám vysvětlí obecnější nebo klíčové a opakující se fragmenty jeho tvorby. A to pokud možno s poukázáním na základní souvislosti s hudební naukou a teorií té doby a s upozorněním i na odlišnosti v přístupu a postupech jiných skladatelů. Pak se z nás mohou stát (pokud ovšem máme aspoň trochu zájem) posluchači častější a nalézající v poslechu této hudby i uspokojení (i když možná jen občas, když jsme na ni „naladěni“). Je zkrátka fakt, že i vnímat umění je jisté „umění“ nebo přinejmenším „schopnost“.

Pokud nejsme jen diváci - konzumenti fotografií, ale i sami fotografujeme a máme ambice tvořit fotky, které si budou se zájmem a pochvalou prohlížet i jiní, pak by nás ovšem leckteré věci z teorie zajímat mohly (a asi měly). Obvykle tomu tak je, určitou potíž však spatřuji v tom, že odborná i popularizující fotografická (a související) literatura zpravidla není studována z nejrůznějších důvodů běžným amatérským fotografem natolik systematicky a důkladně (pokud zrovna současně není např. studentem fotografie), aby v tom všem postupně nezačal mít tak trochu chaos. Šetrněji řečeno, má často dost jednotlivých útržkovitých poznatků z teorie i z praxe, ale chybí mu jakési systematičtější „zarámování“ do vzájemných (a širších) souvislostí. Navíc bohužel většina fotografické literatury se zaměřuje především na technické aspekty fotografování a tvorby fotografií (včetně prostředků jejich následných úprav, dnes zejména digitálních), literatury věnující se primárně problematice působení a vnímání fotografií je k dispozici méně.

A jak už to tak bývá v řadě oblastí lidského konání, rozvoj techniky, tj. včetně té fotografické, jde vpřed neuvěřitelným tempem, ale rozvoj tvůrčích sil a nových postupů směřujících k jejímu cílenému využití zůstává o krok zpět. Vynasnažme se proto alespoň náležitě využít všech těch poznatků, zkušeností a znalostí, které mnozí vynikající fotografové a teoretici již vtělili do své tvorby a do svých knih a odborných pojednání.

Pokusme se pomoci především divákům, návštěvníkům fotografických výstav a příznivcům fotografických publikací a všem opravdovým milovníkům fotografie (ale vlastně i fotografům) překonat – řečeno slovy profesora FAMU Jána Šmoka – „rozpor mezi nedostatečně připraveným divákem a vyspělejším autorem“ (s tímto rozporem se často dodnes potýká moderní malířství a výtvarné umění vůbec). A koneckonců i případný opačný rozpor, tj. mezi poučeným, zkušeným a dobře se orientujícím divákem a méně vyspělým fotografem (a jeho fotografiemi).

Přitom však mějme na paměti (jako diváci i jako fotografové) i to, co napsal již v roce 1961 americký fotograf (emigroval z Německa na počátku 2. svět. války) Andreas Feininger: „Dobří fotografové neustále hledají nové výtvarné výrazové prostředky a zlepšují svou připravenost nápaditým využíváním všech možností, které mají k dispozici. Špatní fotografové jsou ti, kteří jsou v práci pasivní a úzkostliví, kteří místo vynalézání napodobují a jsou otroky zastaralých pravidel“.

V našem nepříliš rozsáhlém seriálu si pochopitelně nebudeme klást za cíl komplexně, naprosto systematicky a podrobně pojednat o všech aspektech fotografického sdělování, nicméně se pokusíme na několika hlavních nebo zajímavějších okruzích této problematiky stručně popsat (i za cenu jistého zjednodušení nebo drobných nepřesností) především některé vzájemné souvislosti a pomoci tím k snazší orientaci v této oblasti. Na tomto základě budou pak snad moci ti čtenáři, kteří by se o tuto problematiku začali hlouběji zajímat, snadněji navázat vlastním studiem specializované literatury. V ní lze nalézt dostatek dalších teoretických i praktických podrobností a příkladů, jakož i komentovaných obrazových ukázek.

V našem seriálu se samozřejmě nebude možné vyhnout nezbytně nutnému rozsahu teorie a definicím několika základních pojmů, které k pochopení a vysvětlení problematiky nelze pominout. Budeme se však snažit a maximální srozumitelnost a přitom pokud možno i o přiměřenou stručnost. Doufejme, že členění a struktura textu a jeho grafická úprava tomu bude úspěšně napomáhat.


Následující díl:
Fotografické sdělení II - složky a působení