FotoAparát.cz

Asi před deseti lety jsem v Pyrenejích pořídil tento snímek. Vzhledem k tomu, že jsem stál sotva na nohou v prudkém svahu, neprojevil jsem žádnou snahu dodržovat technická či kompoziční pravidla. Na objektivu mé tehdejší Praktiky nebyla žádná sluneční clona. Díky tomu také vznikl velmi silný reflex od clony objektivu, který se považuje za závadu. Hodil jsem si batoh na prsa, vyndal fotoaparát a zmáčknul spoušť, aniž bych udělal krok z místa a hledal nejvhodnější kompozici. Fotografie pak ještě bez povšimnutí ležela založená v albu. Až po nějakém čase jsem ji při prohlížení objevil a začala se mi líbit. Nalezl jsem v ní dokonce i kompoziční zákonitosti a symboliku. Zástup lidí, kteří se plahočí do sedla vytváří linii. Z vyšlapané cesty můžete odbočit a vydat se po reflexech k horkému Slunci... Mezičasem jsem hodně fotografoval a občas navštívil i nějakou fotografickou výstavu. Možná, že jsem tuhle fotografii objevil, protože jsem se stal připravenějším divákem.

Otázky a pravidla
Každý fotograf a leckterý vnímavý divák si patrně často klade otázku, proč právě ta či ona fotografie je vydařená, působivá, hezká, efektní, nápaditá atp., zatímco u nějaké jiné fotografie tomu tak není, nezaujme a nebo se dokonce zdá být naprosto špatná a nepovedená. Jistě si každý čtenář hned odpoví, že to souvisí s tím, jaký motiv nebo námět autor zvolil, jak jej fotograficky zpracoval, jaké metody a postupy zvolil, jaká obecně uznávaná teoretická a i praxí potvrzená pravidla a principy přitom použil. Na mysli mu vytane celá plejáda pojmů, principů a osvědčených „dobrých rad“, známých z článků a z odborné fotografické literatury, a to vše konfrontuje s vlastními zkušenostmi. Také na našem serveru vyšlo několik takových článků, obsahujících i konkrétní příklady "výukových" fotografií. Jsou to např. články A. Macenauera s názvy Kompozice, Jak udělat ze zajímavého námětu dobrou fotku, Jak udělat dobrý výřez, Fotografické vidění a další články, nebo rozsáhlý článek J. Jedličky Žánrová fotografie I– realistická krajina, obsahující také mnohé fotografické ukázky. Doporučujeme čtenáři, aby si je připomněl, protože v nich jsou vysvětleny a demonstrovány některé principy a zákonitosti, o nichž bude zmínka i v tomto seriálu.

Každého napadnou v této souvislosti pojmy jako jsou: pravidla kompozice, zlatý řez, volba a umístění hlavního a vedlejšího motivu, práce s perspektivou, liniemi, rytmem ploch a čar, tonalitou, barvou, formát snímku, vhodný výřez a v neposlední řadě i jeho pojmenování či označení a jeho způsob prezentace, adjustace atd. Vybaví se i ony časté „základní dobré pokyny a návody“, jako např. že nesmí (či raději nemá) být objekt uprostřed, že nemá být okrajem snímku „uříznuta“ nebo „přeříznuta“ důležitá část zobrazeného objektu (půlka hlavy, zákrut cesty nebo řeky), nebo že osoba má mít ve směru svého pohledu více prostoru než za svými zády, že nemá být příliš u okraje atd. Nebo že v reportážní fotografii se máme snažit zachytit „rozhodující okamžik“ (vrcholný moment děje), v dokumentu zase charakteristické rysy prostředí a hlavních aktérů. A to vše přitom nejlépe způsobem novým, neobvyklým, „neokoukaným“. Tyto své četné (mnohdy však jen mozaikovité) znalosti konfrontujeme pak se svými zkušenostmi, a to ať už zkušenostmi jako fotografa, nebo i jako pozorného a kritického diváka – konzumenta fotografické tvorby mnohých více či méně úspěšných a renomovaných fotografů.

Na výstavách a ve fotografických publikacích lze vskutku vidět nejrůznější, mnohdy velmi odlišně pojaté fotografie, z nichž některé vás osloví, ale jiné ani ne. Jejich vnímání je samozřejmě do jisté míry individuální záležitost, přesto nelze popřít, že některé principy mají (v daném společensko-kulturním okruhu) obecnější platnost. Dosti často se přitom setkáme s tím, že mnohá ona „učebnicová“ pravidla jsou vlastně hrubě porušována a přesto výsledný efekt fotografie tím netrpí, ba naopak, rovněž však s případy, kdy se sice zdají být všechna doporučovaná pravidla respektována a přesto fotografie nijak zvlášť nezaujme a působí na nás všedním a nebo třeba kýčovitým dojmem. Jak vidno, sdělovací problematika fotografie není věc jednoduchá (podobně je tomu samozřejmě i u malířství, sochařství atd.) a stavba a skladba fotografického obrazu je celá rozsáhlá disciplína, která je vysvětlována podrobně jak ve specializovaných školách, tak v příslušné odborné literatuře, podobně jako i celá problematika sdělování vůbec.

Cíl seriálu
Mnohý může namítnout, že jako divák se přece nemusí o tyto věci vůbec zajímat, že chce na sebe nechat působit fotografické (výtvarné) dílo jako celek a nerozptylovat se podobnými teoretickými úvahami a analýzami. To je sice pravda, ale k lepšímu (snazšímu a přitom bohatšímu) konzumování uměleckých výtvorů mohou jisté, třeba i jen teoretické vědomosti prospět. Nevím, jak koho z čtenářů oslovuje moderní výtvarné umění nebo vážná hudba – ale leckdo má s „akceptací“ některých těchto „sdělení“ značné obtíže. Že by nás, diváky, autoři tak značně předstihovali, že jim přestáváme rozumět?