Stativy
V předešlém díle seriálu o stativech jsme se seznámili s tím proč používáme stativ. V dalším pokračování seriálu se dozvíte z jakých částí se skládá a do jakých skupin můžeme stativy rozdělit. V článku navíc naleznete mnoho zajímavých doprovodných ilustrací. Čtěte dál.
První a nejrozšířenější jsou tzv. kulové hlavy. Ty jsou určeny pro lehčí typy fotoaparátů. U nich se většinou jediným šroubem nastavuje odpor třecího uložení kulového kloubu, páčkou nebo šroubem se tak nastavení v kterémkoli směru pevně zafixuje. Výborné jsou pro lehké a rychlé ovládání kinofilmových a lehčích středoformátových přístrojů.
Druhou kategorií jsou tzv. třícestné hlavy (tři osy posunu, 3D). Ty jsou na první pohled složitější, ale poskytují uživateli vyjímečný komfort v manipulaci horizontálního a vertikálního posunu. To je tak přesnější než například u kulových hlav. Jednotlivé třecí plochy u třícestných stativů jsou aretovány přítlačnými šrouby v silikonových pouzdrech. Nevýhodou všech třícestných hlav je jejich nepříznivá cena a váha.
Poslední skupinou jsou stativové hlavy pro velkoformátovou fotografii, které mají malý úhel pohybu ve vertikální poloze, jinak se od třícestných neliší. Velkoformátové přístroje se totiž běžně nepřeklápějí do vertikální polohy. U těchto hlav je kladen důraz na velkou pevnost a nosnost. U některých výrobců se můžeme setkat s atypickým systémem hlav. Jsou to například U nebo L systémy, běžné například u hvězdářských dalekohledů. U fotografických stativů se s nimi setkáte jen zřídka.
koncovky nohou
Na první pohled méně významná část stativů může mít velký vliv na
jejich stabilitu a účel použití. Levné amatérské přístroje mají
většinou nohy zakončené pouze gumovými patkami se zdrsněným povrchem a
nejsou vyměnitelné. Profesionální stativy naopak nabízejí různé systémy
zakončení stativových nohou. Výhodou složitějších systémů je možnost
jejich výměny za jiný systém nebo pouhé záměny patek za nové.
U profesionálních stativů rozlišujeme celkem dva druhy zakončení. Jsou to
gumové patky balistické nebo kónické se zdrsněným povrchem. Jsou vhodné
jak pro ateliérovou fotografii v interiéru, tak jsou vhodné pro použití
v exteriéru. Díky měkkému materiálu, který zmírňuje rozechvění a
jakékoliv otřesy stativu může být opotřebení těchto gumových
materiálů rychlé. Většina gumových patek profesionálních stojanů je
výměnná.
Druhým typem jsou tzv. koncovky s kovovým hrotem. Ty jsou určeny
především pro fotografování v exteriéru. Nejsou vhodné pro použití na
tvrdých podkladech, na kterých lehce kloužou (dlažba, beton, kámen, atd.).
Výborně se ovšem hodí pro fotografování v exteriéru na měkkých
materiálech. To se může uplatnit především v úhlech s maximálním
výklonem nohou. Výbornou alternativou jsou kombinované patky s balistickými
gumovými koncovkami, které se mohou po závitu zasouvat a nahradit tak
použití hrotů. Univerzální patky jsou vhodné jak pro ateliérovou
fotografii tak i pro focení v exteriéru. Posledním případem zakončení
nohou stativů jsou pojízdné základny (slouží jako adaptéry nebo
přídavná zařízení pro stativy). Ty se využívají v kinematografii a
ateliérové fotografii. Jedná se o pojízdné hvězdice s kolečky
opatřené brzdou. Sloupové stativy v ateliérech jsou opatřeny těžkými
kovovými podstavci, které zajišťují maximální stabilitu, ale jejich
možnost pohybu je dosti omezená.
V posledním díle o stativech si představíme základní parametry stativů, jejichž pochopení nám usnadní výběr správného stativu.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruRáda bych doplnila několik informací o jednonohých stativech. Říká se ji většinou monopody (ne monopady). Protože se k nim, jako k ostatním druhům stativů, dá koupit hlava, není tak úplně pravda, že překlápění fotoaparátu do vertikální polohy je omezené. V krajinářské fotografii se monopody opravdu moc nepoužívají, ale ve sportovní fotografii jsou užitečně, protože můžete s monopodem mnohem rychleji reagovat na pohyb v prostoru. Já také používám monopod při fotografování zvířat a když nechci nebo nemohu tahat těžší a větší třínohý stativ. Pokud jednou rukou, kterou musíme monopod držet, pouze tento stativ nepřidržujete, ale tlačíte dolů nebo pokud se můžete ještě o něco opřít, je to dobrý pomocník. Také vás s monopodem nechají většinou fotit tam, kde by vám to s třínohým stativem nedovolili.
Ahoj Radko, děkuji ti za upozornění na menší překlep v názvu ilustrace. Stále se nemohu srovnat s některými ekvivalenty anglických názvů. Chyba bude brzy opravena. Uznávám postavení monopadů ve fotografii - jejich použití je ovšem určené jen těm fotografům, kteří jsou limitováni jak prostorem nebo akcí. Proto má určité nedostatky v porovnání s klasickými stativy, kterým se v tomto seriálu věnuji. Monopody se používají také v krajinářské fotografii. Je hodně častý u vysokohorské turistiky, kde mimochodem některé slouží dokonce jako podpůrné hůlky. Ve sportu ovšem hrajou monopody jistě nejdůležitější úlohu. Zajímalo by mě jaké máš zkušenosti s použitím monopodu při fotografii zvířat? Jak dlouhá skla si dovolíš na stativ posadit?
Ahoj Honzo, máš pravdu, při turistice se monopod používá častěji, to jsem si neuvědomila. Mám monopod Manfrotto s takovou malou hlavou a s rychloupínací destičkou. Zvířata fotím hlavně v zoo s objektivem max 400 mm. Menší a/nebo rychle se pohybující zvířata fotím z ruky, s monopodem fotím v pavilonech (méně světla) nebo větší, pomalá, ležící a spící zvířata. Zdá se mi, že když používám monopod (ale to platí i u normálního stativu), více se soustředím na kompozici, na pozici zvířete, počkám si na vhodnější okamžik, eliminuji více rušivých prvků.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.