FotoAparát.cz

Tento článek je pokračováním dílu Odolnost a spolehlivost fotoaparátů – fakta a reklama. Dnes si projdeme kritické části fotoaparátu, které jsou náchylné k opotřebení, což vás může připravit o spoustu jedinečných snímků. Probereme si, jak k těmto poškozením dochází a jaký je jejich vliv na kvalitu snímků a spolehlivost funkce fotoaparátu. Věřím, že vám článek pomůže s tím, do čeho investovat, při zvážení vaší kapsy a potřeb.

Fotoaparát jako takový

Nejprve k fotoaparátu jako takovému. Pokud chceme maximální spolehlivost za jakýchkoli podmínek, je třeba se poohlédnout po fotoaparátu celokovovém, nejlépe plně mechanickém – takovýto přístroj je spolehlivý za jakýchkoli klimatických podmínek. Elektronické přístroje (včetně nejdražších profesionálních modelů) jsou za běžných podmínek bezproblémové, rizikovým místem je ale vysoká vlhkost vzduchu a kondenzační vlhkost při náhlé změně teplot. V těchto případech dochází i u nejdražších přístrojů k výpadkům a nespolehlivému provozu (mnoho fotografů mělo možnost se o tom přesvědčit při fotografování záplav na Moravě před několika lety). Čím více elektronicky ovládaných funkcí přístroj obsahuje, tím je riziko poruchy vyšší (relativně). Nejhůře jsou na tom autofokusové fotoaparáty, kde kromě těla přístroje, tvoří další problematické místo elektronické propojení mezi fotoaparátem a objektivem, a elektronika objektivu samotného (firma Canon např. u modelu EOS 1V a některých profesionálních objektivů používá těsnění pomocí „o“ kroužků u všech pohyblivých ovládacích prvků, včetně bajonetového propojení objektivu a těla). Do extrémních podmínek nelze tedy plně elektronické přístroje doporučit, za běžných podmínek však nabízejí oproti mechanickým fotoaparátům neporovnatelně vyšší komfort a rychlost obsluhy.

Závěrka

Nyní k jednotlivým částem fotoaparátu. Prvním z choulostivých míst je závěrka. Štěrbinové závěrky se vyrábějí ve dvou provedeních – lamelové (materiálem lamel je titan, hliník, nebo uhlíkový kompozit), a roletové (materiál rolety může tvořit buďto pogumované plátno, nebo titanová fólie). Dnes převládají závěrky lamelové, které umožňují dosažení kratších časů (včetně kratších synchronizačních časů pro blesk). Tyto závěrky jsou bohužel choulostivější. K poškození lamelové závěrky může dojít velmi snadno – stačí, aby se ve fotoaparátu nacházela kazeta, ze které je vysunutý zaváděcí konec filmu – ten se při spuštění závěrky dostane do filmového okénka, a při zavírání závěrky může poškodit lamely. Autofokusové přístroje mají většinou spuštění závěrky v takovémto případě blokováno, u fotoaparátů s převíjecí páčkou je takováto expozice snadno proveditelná. Závěrky roletové se již dnes používají výjimečně, oproti lamelovým jsou ale značně odolnější, a „uskřípnutý“ konec filmu většinou přežijí bez úhony (i díky tomu, že oproti lamelovým mají horizontální chod). Mechanické závěrky zajistí spolehlivý chod za jakýchkoli podmínek, jejich nevýhodou je menší přesnost a opakovatelnost jednotlivých expozičních dob. Závěrky s elektronickým časováním (samotný mechanismus závěrky je u filmových fotoaparátů vždy mechanický) jsou mnohem přesnější, elektronika ale může za extrémních podmínek selhávat. Tolik k závěrkám.