Zvětšování v „černobílé“ fotokomoře IV.
Seriál na téma zvět-šování v „černobílé“ fotokomoře, zastavení čtvrté: Závěrečné zastavení seriálu o zvětšování v „černobílé“ fotokomoře bude spíš už tak trochu oddechové. Přesto i zde můžete objevit několik zajímavých rad a námětů pro vlastní práci.
PO PRVNÍM ZVĚTŠOVÁNÍ SI NECHTE DOSTATEK MÍSTA NA DOJMY
Doufám tedy, že se vám v temné komoře dařilo a že první hmatatelné výsledky máte k dispozici. Jak jsem již uvedl, nenechte se otrávit, když se vám dobrá fotografie napoprvé nepodaří. V případě, že se to ale nezdaří ani napodruhé či napotřetí, zkuste kontaktovat někoho ze svých kolegů, protože někde nejspíš děláte kardinální chybu. Potom se do intimního prostředí komory zase vraťte a uvidíte, že to půjde.
Zde je odkaz pro ty, co neměli možnost si přečíst předcházející díl:
Zvětšování v černobílé komoře III.
O filozofii práce v temné komoře by se daly patrně napsat romány. Každý z nás, kdo uvnitř pobyl několik let života, má své osvědčené postupy, jak si poněkud rutinní práci oživit a jak třeba celou noc vydržet v komoře s nadšením pracovat a nedívat se na hodinky.
Základem je podle mého názoru právě ono nadšení. Nemělo by vám po několika desítkách či stovkách zvětšených fotografií vyprchat. Proto dbejte, abyste si v komoře vytvořili příjemnou, tvůrčí atmosféru. Máte-li rádi muziku, kvalitní reprodukční zařízení by nemělo chybět, o tom, že byste měli mít vše po ruce a dokonale promyšlené, jsem již psal v minulých dílech. Věřte, že je to důležité.
A ještě něco: Nepřistupujte k práci v komoře s nějakou umělou nutností, otráveně nebo s pocitem, že zvětšováním nějak výrazně zbohatnete. Nebude tomu tak! Dokonalá černobílá fotografie, to je množství postupných, dílčích kroků a hodně času, který vám stejně nikdo nezaplatí!
FOTOGRAFIE JAKO MILENKA
Mě samotnému se osvědčilo přistupovat k fotografování (tedy i ke zvětšování) stejně, jako my, muži, přistupujeme k ženám, chcete-li milenkám: Musíme si je neustále hýčkat, mazlit se s nimi a vztah prohlubovat, jinak nám uvadnou, zevšední a co víc, možná i utečou! A to nesmíte dopustit! Věřím, že oddaný milenecký poměr ke krásce zvané Fotografie může vydržet na celý život a těžko jím mohou sebevětší životní poryvy zacloumat. A bude-li vaše nadšení sdílet nebo alespoň chápat také vaše rodina, máte vyhráno!
Fotografie je pevný bod na rozbouřeném moři, bezpečný přístav, do kterého se rádi vracíme… Vyčleňte si jednu hodinu týdně, abyste se zastavili, s láskou uspořádali archiv a pořádně prohlédli kontakty. Nad nimi se toho totiž můžete nejvíce dozvědět nejen o svém fotografickém vývoji, ale hlavně o svém pohledu na svět okolo sebe.
JAK SE VYHNOUT RUTINĚ
ANEB SPECIÁLNÍ FOTOGRAFICKÉ POSTUPY
Strávíte-li ve fotokomoře určitou dobu, za čas zjistíte, že některé rutinní, stále se opakující postupy můžete dělat poslepu. Začnete si věřit, ale současně možná začnete být přezíraví a žít v domnění, že už všechno umíte a s příliš kontrastním nebo poškrábaným negativem si bez problémů poradíte. V té chvíli je nejlepší, když zajdete do nejbližšího fotokroužku nebo na výstavu, abyste zjistili, že jste pořád jen a jen na samém začátku. Kdo propadne rutinně a stereotypu, přestane ho začas v komoře bavit pracovat. „Však lze
volný čas strávit i jinak a lépe, ne?“, řekne si.
