Zvětšování v „černobílé“ fotokomoře II.
* Maska – bude-li chtít z políčka negativu část záběru zakrýt nebo například zdůraznit postavu a okolní prostředí potlačit, vytvořte si z tvrdého papíru masku. Je to ale práce velmi náročná na přesnost a jednoznačně lepšího výsledku lze dnes dosáhnout v počítačovém programu Photoshop (laso).
A to je dnes vše
Příště už budeme krok po kroku zvětšovat. Připravte se…
A stejně jako minule, snažil jsem se jako přílohu k textu přiložit několik obrázků, které jsou nejen ilustracemi, ale ukazují, co všechno lze ve fotokomoře dokázat.
Kroupa běžící |
Závod veteránů |
Zákulisí festivalu |
Loutkář |
Čistou hlavu a dobré světlo Vám přeje
Pavel Charousek
Pozn.: Opět připomínám - je docela dobře možné, že v některé části textu již počítám s vaší základní znalostí tématu víc, než jste v současnosti ochotni vstřebat. Možná, že jsem na něco, pro vás důležitého, zapomněl, nebo jen přešel strohým konstatováním. Možná jsem téma nevyčerpal podle vašich představ. Bude-li tomu tak, dejte vědět!
Hodnocení
Článek má 19 hodnocení, průměr je 1.0.
Komentáře
v posledních dnech jsem od Vás obdržel víc než dvacet reakcí na mé texty o černobíle fotokomoře. Vesměs pozitivních. Díky. Většinou převažují konkrétní dotazy. V posledních mailech se nejčastěji ptáte na práci s metráží a na různé fígle. Tak tedy:
Mám takovou zásadu, že se vždy snažím pracovat s negativním materiálem, který vyjde nejlépe v poměru kvalita/cena. Nejsem jím totiž zvyklý šetřit. Běžně při reportáži exponuji několik filmů a vyberu jeden dva záběry, které zvětšuji. Dlouho jsem pracoval na Orwo NP7, když ale 120 metrové role metráže došly, bylo třeba hledat. Fomapan 400 není špatný film, má dobrou škálu polotónů, ale nehodí se na zvětšování větších formátů (ztrácí obrysovou ostrost). Proto jsem hledal dál. Cíl byl jednoznačný: Potřebuji negativ, který mohu bez problémů exponovat venku i uvnitř, za šera i za ostrého sluníčka. Nakonec volba padla na Fomapan T200. Nekupte to, když v metráži Vás přijde pod 30 Kč! Jenže. Fomácká vývojka se nehodí pro přeexponovaný film, tak další hledání, až vše klaplo s „ilforďáckou“ ID 11!
Proč Vám píši tak dlouhý úvod? Protože to, co vám prozradím, mě stálo dlouhé týdny experimentování!
Fomapan T200 exponovaný jako 400 ASA doporučuji vyvolávat v ředěné vývojce Ilford ID 11 v poměru 1:3 (po použití vylít!, nepoužívat vícekrát!), teplotě +20 stupňů celsia a čase od 9.15 do 9.45 min. (podle toho v jakém osvětlení bylo exponováno - čím větší světelné rozdíly, tím menší překlápění vývojnice a kratší čas, aby došlo k vyrovnání přeexponovaných a podexponovaných míst, film exponovaný za šera vyvolávat až k 10 minutám). V praxi musíte ale vyzkoušet sami, opravdu důležité je bezpodmínečné dodržení teploty! Nejlépe je nakoupit více balíků metráže se stejným emulzním číslem, protože, jak známo, FOMA trpí určitou nestálostí.
A teď k oněm fíglům. Je to jednoduché a ještě navíc ušetříte hodně peněz. Ano, prodávají se speciální kazety na metráž a také speciální navíječka. Máte-li zhruba tři tisíce korun, kupte si, jde o kvalitní zboží.
Nemáte-li, zkuste něco levnějšího:
Nejdříve si musíte opatřit dostatečné množství prázdných kazet. Zajděte do nejbližšího minilabu a pokuste se přesvědčit obsluhu, aby vám kazety, které jdou rozdělat, dávali stranou. Záleží na Vaší asertivitě, ale snad najdete cestu, jak se domluvit. Jednu kazetu můžete použít ještě dvakrát, maximálně třikrát (nalepte si na ni štítek a na něj napište, kdy jste ji naplnili filmem – máte tak jednoduchý přehled).
A jak film do kazety dostanete? Najděte si ve fotokomoře (nebo jinde, kde je absolutní tma!) místo, kde budete moci zavěsit kousek provázku dlouhého 1,6metru, což je délka kinofilmu se 36 políčky. Nejlépe bude např. pěnový polystyrén apod., protože na délku provázku budete vedle věšet nastříhanou metráž. Na konci provázku si udělejte uzlík (může být na hranici 36 políček, 24 políček ad.), metráž nahoře upevněte obyčejným špendlíkem a spusťte dolů až k onomu uzlíku. Tady metráž ustřihněte, na její konec nalepte pásek průhledné izolepy tak, aby kousek přesahovala film. Právě tím kouskem upevníte metráž na cívku kazety! Potom už film „jen“ navinete na cívku a vložíte do kazety. Nic to není. Protože ale budete pracovat potmě, musíte si to pořádně nacvičit. Nic není zadarmo. Ušetříte slušné peníze na několik balíků metráže, ale budete muset obětovat trochu času na nácvik.
A ještě jeden fígl vám sdělím: Někdy se stane, že exponujete jen například 10 políček filmu, pak ho vyjmete a vyvoláte. Je ale škoda zbylé části neexponovaného filmu. Nemusíte o něj přijít. Stačí jeden, třeba prošlý kinofilm exponovat a vyvolat. Nebudete ho ale stříhat. Bude sloužit jako měřidlo. Opět ho zavěsíte jako provázek s uzlíkem a vedle něho upevníte kazetu s exponovaným filmem. V případě, že jste exponovali jen 10 políček, přiděláte na naše improvizované měřidlo kolíček ve výšce deseti políček. Pak už jen zhasnete světlo a odvinete exponovaný film z kazety až ke kolíčku a zbytek odstřihnete. Exponovaný film pak poputuje do vývojnice, kazeta se zbytkem filmu zpátky do fotoaparátu!
Hodně štěstí a pevné nervy Vám přeje
Pavel Charousek
PS: Nemám patent na rozum, třeba přijdete na něco lepšího. Dejte vědět zase Vy!
Tom.