Zvětšování v „černobílé“ fotokomoře I.
Autor Pavel Charousek, volný novinář a fotograf, zde shrnuje na pozadí praktických ukázek a návodů svoji více než patnáctiletou práci v temné komoře. Dozvíte se mnoho praktických rad, fíglů a postupů, které byste si měli osvojit a těžko je budete hledat jinde. Dozvíte se, na co byste neměli zapomenout a bez čeho se docela dobře obejdete. Texty budou ryze v praktické rovině, budeme se snažit mapovat i tzv. slepé uličky, kudy cesta za dobrou, technicky zvládnutou černobílou fotografií nevede.
V našem seriálu půjde o něco trochu jiného než vás „jen“ naučit zvětšovat a seznámit podrobně se zvětšovacím přístrojem a jeho technickými parametry. Na toto téma existuje množství literatury a návodů k použití jmenovaných přístrojů, jejímuž částečnému nastudování se stejně nevyhnete. Máme trochu jiný cíl: Chceme vám ušetřit čas hledáním toho pro vás nejlepšího vybavení a naučit vás o fotografii a fotografování přemýšlet v širších souvislostech…
Seriál na téma zvětšování v „černobílé“ fotokomoře, zastavení první
Má ještě smysl pořizovat si vybavení fotokomory? A když ano, pouze „černobílé“ nebo i "barevné"? Čím začít? Vlastní vyvolávání filmů je při opravdu tvůrčím procesu nutností. Kolik musím investovat do slušné výbavy temné komory a čemu se vyhnout při nákupu z druhé ruky? Jaké základní vybavení ve fotokomoře potřebuji a bez čeho se obejdu?
Má ještě smysl pořizovat si vybavení fotokomory?
Není to tak dávno, kdy se hovořilo o konci černobílé fotografie a o zániku klasické fotokomory. Jak už to ale bývá, nic není tak horké… Minilab je stroj, člověka sice nahradí kvantitou a někdy i kvalitou, ale je to pořád stroj. Nemá duši. Chcete-li o sobě, o svém pohledu na svět, o svých pocitech a také o vlastní fotografii, jako tvůrčím procesu, vědět víc, nezbude vám, než se dát na cestu vlastního zpracování snímků. Není to cesta jednoduchá, potkáte na ní mnoho „odpadlíků“, kteří to vzdali a pokorně se vrátili k barevným, unifikovaným strojově zpracovaným snímkům, kterým chybí často kompozičně důležité prvky na okrajích políčka, to proto, že většina minilabů neumí zvětšit celé políčko kinofilmu. To ve fotokomoře je to jinak. Také ale už nebudete mít možnost žehrat stroji, jak to že je fotka rozmazaná, příliš kontrastní nebo naopak šedá bez kontur. Budete si za to moci sami! A v tom je právě ona nádhera, svoboda a nezávislost. Někdy je jí ale příliš, nikdo se na vás proto nebude zlobit, když si čas od času necháte své filmy zpracovat. Důležité je ale cestu vůbec nastoupit a hlavně chtít…
Na první otázku tedy celkem jednoznačná odpověď: Ano, pořizovat si vybavení temné komory má ještě stále smysl. Jenže…
Myslíte to opravdu vážně?
S rozhodnutím začít se zařizováním fotokomory je to stejné, jako když kupujete nový fotoaparát. Musíte mít naprosto jasno, k jakému účelu budete daný prostředek používat! Podle toho volíte nejen vlastní tělo fotopřístroje (o kompaktech nehovořím, protože ty až na pár výjimek nemají s tvůrčí fotografií nic společného), ale i světelnost objektivů, popř. mezikroužky či telekonvertory. A stejně tak musíte přistupovat k investici do fotokomory, byť její vybavení pořídíte už zhruba za cenu těla zrcadlovky určené amatérům (i tak je to samozřejmě o penězích). Nemyslíte-li to tedy se svým fotografováním opravdu vážně, nezajímají-li vás všechny taje a temná zákoutí Paní Fotografie, investujte jinam. Byly by to pro vás vyhozené peníze. To platí i pro ty z vás, kteří si myslí, že investicí do temné komory zbohatnou. Sami záhy poznají, jak se mýlili. Vážení, bez dalšího dodatečného vybavení (vyvolávacích automatů ad.) nikdy nebudete kvantitou schopni konkurovat klasickým nebo digitálním minilabům. Zakázek typu černobílých „specialit“ je jako šafránu. A i tady je velkou konkurencí komora digitální. S tím se nedá nic dělat. Dnešní řadový klient, který si u vás zadá například zpracování reklamní fotografie, chce výsledný produkt co nejdříve. Půjde tam, kde budou rychlí, levní a dobří (ne vynikající). A to vy v klasické komoře těžko budete. A zpracovávat exponované filmy jako službu veřejnosti? Bez většího zázemí se v ní sami utopíte!
Proto bychom měli rozlousknout úvodem také ještě jednu důležitou otázku: Má smysl zařizovat si domácí „barevnou“ fotokomoru? Má jednoznačná odpověď, podložená vlastní praxí, zní: Ne! Nejenže barevný pozitivní proces je nesmírně pracný a náročný na další vybavení, ale jeho výsledky nejsou takové, aby vás mohly plně uspokojit. Tady jsou kvalitní minilaby prostě lepší (myšleny ty, které zákazníkům umožňují dělat výřezy a upravovat barevnou škálu). Snad jen investice do barevné zvětšovací hlavy se částečně vyplatí, budete-li chtít jednou pracovat s tzv. multigradačními papíry – o tom ale v dalších kapitolách.
Z napsaného tedy vyplývá, že dál se v našem seriálu budeme bavit již jen o fotokomoře černobílé.
