Autofokus u jednookých zrcadlovek, I.díl
Schéma uspořádání ostřící jednotky BASIS
EOS 1 byl na dlouhou dobu představitelem poslední významné inovace systému automatického zaostřování. Vybavení fotoaparátů se ustálilo na volbě režimů zaostřování Single (One Shot) a Continuous (Servo), blokaci zaostření (Focus Lock – aktivace zvláštním tlačítkem, resp. v režimu Single automaticky po dokončení zaostřování a trvajícím namáčknutí tlačítka spouště), prediktivním zaostřování, a u lepších modelů možnosti nastavení priority zaostření resp. spuštění (priorita zaostření znamená, že před ukončením zaostřování nelze provést expozici snímku; priorita spuštění znamená, že lze kdykoli promáčknout spoušť pro expozici snímku, a to i v případě nedokončeného zaostřování – obě metody jsou často svázány s režimy Single a Continuous, u lepších přístrojů je lze pomocí uživatelských funkcí různě kombinovat).
Další, poměrně zřídka používanou funkcí je funkce předostření (focus preset). Tato funkce umožní automaticky spustit závěrku v okamžiku vstoupení objektu do zóny zaostřené vzdálenosti. Přístroje Canon jsou prakticky od počátku vybaveny funkcí DEP, což je automatické zaostření pro požadovaný rozsah hloubky ostrosti – fotoaparát je třeba zaměřit na nejbližší a nejvzdálenější hraniční místa, která mají být ostře zobrazena, a přístroj poté automaticky nastaví hodnotu vzdálenosti a clony, potřebné pro daný rozsah ostré kresby.
V průběhu vývoje se potvrdilo, že pro možnost opravdu rychlého zaostřování jsou nezbytné objektivy s vnitřním ostřením a vestavěnými zaostřovacími motory – nejlépe ultrazvukovými (USM, HSM, Silent Wave Motor). Ty použil prvně Canon u profesionálních objektivů pro model EOS 1, čímž prakticky odrovnal (zejména v oblasti sportovní fotografie) veškerou konkurenci. Je to logické, mechanický náhonu objektivu motorem v těle fotoaparátu nemůže být díky ztrátám v mechanismu nikdy tak účinný, jako motor vestavěný přímo v objektivu (alespoň při pohánění obdobných hmot).
Během několika příštích dnů uveřejníme druhý díl věnovaný této problematice. Zaměříme se především na současnou situaci v této oblasti a zároveň se dozvíte několik praktických rad, jak dosáhnout s těmito systémy dobré výsledky.
Motory USM
Hodnocení
Článek má 26 hodnocení, průměr je 1.1.
Komentáře
mrzí mne, že výklad, který jsem použil, Vám nebyl srozumitelný. Obsah tohoto článku není směřován přímo k začátečníkům, spíše k fotografům, kteří se chtějí dozvědět podrobnější informace o práci jednotlivých systémů automatického zaostřování - ne tedy zaostřování jako takového. Dálkoměrný klín se používá v jednookých zrcadlovkách prakticky od počátku jejich vzniku, tedy již nějakých padesát let, díky tomu jsem doufal, že přirovnání bude srozumitelné - výklad jsem se snažil směřoval spíše praktickým směrem, předpokládal jsem, že si každý, kdo někdy fotografoval s manuální zrcadlovkou, vzpomene na kroužek uprostřed matnice v hledáčku, který je rozdělen na dvě části, sloužící jako zaostřovací pomůcka. Myslím, že pro praxi není podrobnější popis až tak důležitý, nicméně uznávám, že některé věty článku mohou působit složitě. Pokusím se je tedy objasnit:
Dálkoměrný klín tvoří dva optické hranolky tvaru klínu. Každý z těchto hranolků se stará o tvorbu jednoho z půlobrazů uprostřed kroužku ve středu matnice, kde se tyto klíny nacházejí (každý klín skloněný na opačnou stranu). Obraz vycházející z objektivu tvoří kuželový svazek paprsků, které dopadají na film. Hranolky slouží k tomu, aby z tohoto kužele použily okrajové svazky paprsků - tím je tvořena "základna dálkoměru". Systém pracuje tak, že když je zaostřeno mimo rovinu filmu (a tedy i matnice), dojde díky těmto skloněným klínovým plochám k stranovému posunutí obou půlobrazů. Zaostřit je tedy třeba tak, aby obrazy uvnitř kroužku s dálkoměrnými klíny nebyly stranově posunuty.
Doufám, že tato formulace je alespoň trochu názornější, než předchozí.
Na závěr bych rád podotkl, že rozhodně není mým cílem tvorba nesrozumitelných, "vědecky" působících článků. Bohužel však konstrukce moderních fotoaparátů a jejich optických systémů rozhodně nejsou jednoduché, a pro pochopení principů jejich činnosti jsou nutné určité technické znalosti.
Martin Měska
Přeji dobré světlo
Martin Měska
Ale po velke euforii nasledovalo velke zklamani z nepochopeni. Proto to rozhorceni.
Stale mi vrta hlavou ten dalkomer, resp. jak se ty paparsky svetlo, ktere prochazi temi klinovymi hranolky lomi; zda jsou oba hranolky pred matnici, nebo jeden pred a jeden za; zda ty paprsky prochazi obema hranolky zaroven, anebo jedny paprsky prochazeji jednim, jine paprsky zase druhym, atd...
Martin Měska
Predstav si valec zo skla (výška napr. 1cm, priemer 5cm). Zbrús ho zvrchu tak, aby si vytvoril klin (na jednej strane priemeru má hrúbku 1cm, na druhej 0 - skoro). Rozrež ho na 2 polovice (podla toho priemeru z predchádzajúcej vety). Toto urob aj s druhým valcom a zlep dokopy vždy dva rovnaké kliny - dostaneš 2 diaľkomerné kliny. Tieto fungujú (ako písal Martin) tak, že ak zaostríš presne na optický stred tohoto klinu, obraz zostane nezmenený, inak budú polovice obrazu navzájom posunuté.
ostrenie na týchto foťákoch (väčšinou s hľadáčikom) je založené na tom, že hľadáčiky sú v podstate 2 (po oboch stranách foťáku). Obraz sa z nich skladá zrkadlami (a hranolom), ktoré sa otáčajú podľa zaostrenej vzdialenosti.