Vztahy pro výrobu dírkových kamer
Tento článek je pokračováním dílů Fotografování dírkovou kamerou a rozhovor s D. H. Bloomfield. Budete-li vyrábět vlastní dírkovou kameru, pak nezapomeňte, že pro určitou vzdálenost dírky od roviny filmu existuje pouze jeden průměr dírky, při kterém je obraz nejostřejší. Ani vyvrtání dírky není jednoduchá záležitost. V článku najdete některé vztahy pro dírkové kamery.
V literatuře i na internetu najdete množství vzorců pro výrobu dírkových kamer. Tyto vztahy vyjadřují závislost mezi dvěma základními parametry, kterými jsou průměr dírky a vzdálenost této dírky od roviny, kde je uložen film. Tuto vzdálenost někdy „dírkaři“ nazývají trochu nesprávně ohnisková vzdálenost (focal length). Nelekejte se toho, že co různé vzorce dávají vždy trochu odlišné hodnoty. Cílem fotografa používajícího dírkovou kameru totiž nemusí být dosánout nejostřejšího obrazu.
Obecně lze říci, že až do určitého průměru dírky platí, že čím je dírka menší, tím je obraz ostřejší. Od určitého průměru však dochází k lomu světla difrakcí, které způsobí rozostření obrazu.
Pro určitou vzdálenost dírky od roviny filmu existuje pouze jeden průměr dírky, při kterém kamera dává nejostřejší obraz. Počítejte však s tím, že ostrost obrazu z dírkových kamer bude vždy menší než z běžného fotoaparátu s objektivem.
Pro vrtání dírky je velmi důležité, aby měla ve výsledku přesný kruhový tvar bez nepravidelností a ostrých tvarů, kde pak dochází k ohybu světla. Dírku, která je nejdůležitější částí kamery, je třeba pečlivě prohlédnout kvalitní lupou. Přesné kruhové dírky malých průměrů, určených pro profesionální kamery, se vrtají laserem.
Asi nejznámější vztah pro dírkové kamery pochází z roku 1891 od nositele Nobelovy ceny lorda Rayleigha.
d - průměr dírky
l - vlnová délka světla (nejčastěji se používá hodnota 0,00055 mm, která odpovídá žlutozelenému světlu)
f - vzdálenost dírky od světlocitlivého materiálu (ohnisková vzdálenost dírkové kamery)
