Fotoaparát Sony Alpha a7R II je již druhým modelem druhé generace fullframe bezzrcadlovek od Sony. Prvním je konstrukčně podobný přístroj Alpha a7 II.
a7R II se však odlišuje, a to zejména novým senzorem – 42MPx BSI CMOS. Navíc má také možnost nahrávání 4K videa a v neposlední řadě vylepšený AF. Mají se zrcadlovky bát?

V roce 2013 představená dvojice fotoaparátů a7 a a7R tak trochu zamíchala kartami na trhu s fotoaparáty. Zejména druhá zmíněná totiž nabízela rozlišení blížící se hodnotám ze světa středoformátu (v té době aktuální Pentax 645D kupříkladu nabízel 40MPx) a přitom nebyla o moc větší, než fotoaparáty třeba systému m4/3. Sice se trh neotřásl v základech a lidé nezačali odhazovat své DSLR do kanálu, byla to ale změna a bylo jasné, že s touto kategorií bude třeba do budoucna počítat.

Jednou z věcí, která původní a7R bránily „v rozletu“ byly četné dětské bolístky a nevychytané mouchy nového systému a také nedostatek nativních objektivů.

Nyní jsme se posunuli v čase o dva roky a v portfoliu Sony o jednu generaci. Jaká je situace teď? Sony Alpha a7R II – a to je třeba říci rovnou na začátku – na většinu stížností uživatelů skutečně reaguje a stává se tak dobrým příkladem toho, jak to vypadá, když výrobce naslouchá uživatelům. Povíme si o tom více dále.
Co se týče objektivů, přibylo hned několik nutně potřebných ohnisek. Některé objektivy však stále chybí (cokoliv pod 16mm nebo nad 240mm, světelné zoomy F2.8, či třeba víc objektivů nižší cenové třídy pro méně náročné uživatele…)

(Také bychom měli hned zkraje uvést, že autor textu sám používá a7 první generace. To neznamená, že recenze nebude nestranná – znamená to jen, že se na a7R II podíváme z praktického hlediska uživatelského a že veškerá případná kritika nebude zaviněna nadržováním DSLR:)

Specifikace

…aneb abychom věděli, o čem je řeč.

Sony Alpha a7R II
Typ přístroje: Full-frame ILC („bezzrcadlovka“)
Bajonet: Sony FE
Senzor: 42MPx FF BSI CMOS (Exmor R)
Low-pass filtr: Ne
Citlivost: 100 – 25600 (rozšířeně 50 – 102400)
AF: Hybridní: detekce kontrastu + PDAF 399 bodů
Kontinuální snímání: 5 sn./s
Rozsah časů závěrky: 30s – 1/8000s + B
Synchročas: 1/250s
Video: 4K (3840 × 2160) 30p, FullHD 60p
Formáty: RAW (ARW), JPEG (foto), MPEG-4, AVCHD, XAVC S (video)
Wi-fi, NFC: Ano, Ano
GPS: Ne
Konektory: USB (2.0), microHDMI, mikrofon, sluchátka
Médium: SD/HC/XC
Displej: LCD, výklopný, nedotykový, 3“, 1 228 800 bodů
Hledáček: elektronický, OLED, 2 359 296 bodů, 100%, 0,78×
Blesk: Ne
Externí blesk: Ano, hot-shoe
Baterie: NP-FW50 (1080mAh), stačí na 290 snímků (CIPA)
Rozměry: 127 × 96 × 60 mm
Váha: 625g včetně baterie
Environmentální utěsnění: Ano
Objektiv Sony Zeiss FE 55mm F1.8 ZA Sonnar (použit v testu)
Rozsah ohnisek 55mm
Rozsah clony: F1.8-F22
Optická konstrukce: 7 členů v 5 skupinách, 3 asférické
Počet lamel clony: 9
Rozsah ostřících vzdáleností: 0.5m – ∞
Filtrový závit: 42mm
Stabilizace: Ne
Rozměry/váha: 71 × 64mm / 281g
Environmentální utěsnění: Ano

Co je nového?

Pokud jste četli naši recenzi a7 II od Karla Omese, víte o konstrukci a ovládání téměř všechno. Nyní se tedy zaměříme na praktické zkušenosti s novinkami, které a7R II přináší oproti a7R a jak je hodnotím.

Držení, ovladače

První věci, které si všimnete, je větší grip a rozdílné umístění spouště. Grip má na jednu stranu skutečně pevnější úchop, na druhou stranu už je držení bližší zrcadlovce (Mark I má uvolněnější držení „jako dálkoměr“ či spíše mechanická SLR). Zda je to dobře nebo špatně nechám na vašich preferencích. Za sebe to vidím jako plus s většími a těžšími objektivy, mínus pro krátké a lehké objektivy, u kterých mi uvolněné držení přístroje a spoušť na horní straně těla vyhovují.
Změna souvisí i s nabobtnáním rozměrů a váhy (127 × 96 × 60 mm / 625g), pro které je daný způsob držení už asi vhodnější.
Změnily se i rollery, nyní jsou tradičního „ozubeného“ typu místo původních kovových válečků. Přední se přestěhoval na špičku gripu. Jdou trochu více ztuha a hůře se nahmatají. Spoušť videa je také umístěná poněkud nešťastně: na jednu stranu ji nezmáčknete omylem, na druhou stranu ji nezmáčknete ani schválně:-)
Dále však už je třeba jen chválit. Z programovatelného tlačítka na horní straně přístroje jsou teď dvě a navíc daleko větší. Tlačítko „C2“ na původní a7R na zadní straně přístroje se tak nyní posunulo v číslování na „C3“ a ze zcela nepraktické poloze za ostrou hranou hned u hledáčku se posunulo níže a hrana je zešikmená, takže už není problém ho nahmatat. To je dobře, protože slouží k přibližování fotek.
Podobně se posunulo i tlačítko „menu“.
Novinkou je pak tlačítko aretace voliče režimů.

Jinak je vzadu vše při starém. Jen pravé směrové tlačítko není „WB“ ale „ISO“. Je to proto, že WB je nyní defaultně nastaveno na novém tlačítku nahoře a přesunutím ISO na jeho pozici se uvolnilo ovládací kolečko, na kterém bylo ISO u minulého modelu (což bylo trochu nepraktické, protože se moc snadno otáčelo).
Tohle vše je ovšem jen stav po vytažení z krabice. Všechny tlačítka „C“ jsou programovatelná, stejně jako čtyřsměrný volič i s prstencem a potvrzovacím středem.
Z pohledu úrovně kustomizace, je to na jedna s hvězdičkou.

Co se týče pocitu z přístroje, je dost odlišný od minula. Za prvé je tloušťka a váha znát. Ne, že by to byla nějaká hrůza, někdo má těžší přístroje dokonce raději. Pouze musím konstatovat, že u takto kompaktních přístrojů je poznat podobný rozdíl více, než mezi dvěma DSLR. K jinému úchopu už jsem se taky vyjadřoval.
Co se hodně změnilo je pocit solidnosti. Máte pocit, že přístroj je z kamene. Nic se nehýbe, nepruží, není volné. Minulá generace měla křehčí „feel“. Jistě tomu pomáhá i pevnější bajonet, který je nově celokovový a aspoň ve srovnání s mým kusem a7 v něm nasazený objektiv méně „plave“.
Možná k celkovému pocitu solidnosti přispívá i nová povrchová úprava – matný, zdrsněný povrch asi prostě tak nějak patří k profi přístrojům více, než hladký a lesklý.

Technické novinky

Nový je samozřejmě senzor.

Jedná se o 42MPx fullframe CMOS a pozor, jde o BSI. Co je to technologie BSI jsme si řekli už v tomto článku. Ve zkratce to znamená lepší citlivost na světlo při stejném rozlišení, díky větší světlocitlivé ploše každé fotodiody. Zajímavostí je, že je to první senzor takové velikosti, který ji využívá. Dosavadní rekord byl APS-C (Samsung NX-1).

Jak si senzor stojí se podíváme dále. Oproti 36MPx jde spíše o kosmetický nárůst rozlišení, ale je tu.

Viditelný je ale nárůst maximální citlivosti. Ta je možná trochu optimisticky vyšší hned o dvě clony – ISO 102400. Samozřejmě mezigenerační snížení hladiny šumu o dvě clony je nesmysl.

Novinkou je pak 4K video, které zatím uměla jen a7S a ani ta ne na kartu. Oproti a7R také přibyl modernější XAVC S formát a přístroj zvládá bitrate až 100Mbps.

Další novinkou oproti a7R je stabilizace. Stejně jako a7II jde o stabilizovaný senzor, který dokáže spolupracovat se stabilizací v objektivu. Bohužel jsme neměli oba přístroje druhé generace najednou, abychom poměřili, zda je novější a7R II skutečně lepší, nebo ne. Měla by být pětiosá s efektivitou 4.5EV. Systém je jednoduchý – pokud použijeme stabilizovaný objektiv, má senzor na starosti 3 osy a objektiv 2. Pokud použijeme systémový nestabilizovaný objektiv, má systém v těle na starosti všech 5. V případě nesystémového objektivu stabilizace funguje také, ale je třeba jí manuálně nastavit ohnisko a systém pracuje se sníženou účinností, jen ve 3 osách.

Oproti a7R je zde i nový hybridní systém ostření CAF + PDAF s 399 body, slibující odezvu na úrovni zrcadlovek. Z první generace měla tento systém jen a7, ovšem v mnohem jednodušší formě a žádný rychlík to zejména v AF-C či při nižší hladině osvětlení nebyl. a7R II je na tom mnohem líp. Ostření je fakt svižné a změna v AF-C a sledování patrná. Níže vidíte rozložení PDAF bodů. Pomáhá i zvýšená rychlost čtení ze senzoru.

Při používání jistě oceníte i vyšší rozlišení hledáčku i displeje. U EVF navíc došlo i k zvýšení zvětšení (na 0,78×), subjektivně se snížil lag a přibyly Zeissovy antireflexní vrstvy T*.

Možná nejzbytečnější bolístkou předchozí a7R byla absence možnosti elektronické první lamely závěrky. Závěrka dost kopala a v kombinaci s 36MPx pak často nastával problém s pohybovým rozostřením na středních expozičních časech. a7R II situaci napravuje a ještě přidává bonus – kromě možnosti elektronické první lamely je zde i možnost kompletně elektronické, zcela tiché závěrky po vzoru a7S. Údajně by měla mít rychlejší odečítání pro potlačení tzv. „rolling shutter“ efektu. Že situace při pohybu ale stále není ideální můžete vidět na fotkách níže (1× rotující objekt a 1× panning):

Novinkou je také životnost závěrky až 500 000 cyklů.

Nová závěrka také zvládá synchronizaci s bleskem až do 1/250s (místo 1/160s).

V Sony se také konečně probudili, co se týče funkce Automatické ISO. Tak, jako konkurence již po léta umožňuje i v těch nejnižších modelech, i a7R II konečně umí natavit limitní čas závěrky při ISO „Auto“. Pokud jste chtěli v minulých generacích nechat ISO na automatice, ale mít pod kontrolou kromě clony i čas – aby nebyl moc dlouhý – museli jste do režimu „M“ (manuál s auto ISO je na druhou stranu ne často vídaná funkce). Pokud jste zůstali v „A“, systém při nižší hladině světla tvrdošíjně držel 1/60s, což není zrovna praktický expoziční čas. V „S“ zase otvíral clonu až na maximum. To už je naštěstí minulostí a vy si držený čas můžete nastavit sami. Třeba na 1/250s, nasadit „pětatřicítku“, zapnout ISO „Auto“ a hurá fotit hemžící se lidi a starat se jen o clonu.

Další zbytečně chybějící funkcí u starších modelů byla nemožnost vyzvětšovat si při prohlížení hotovou fotku přesně do bodu zaostření. Vždy se přiblížila na střed (kam ne vždy ostříme). Nyní je to napraveno a po stisknutí tlačítka lupy se fotka přiblíží do místa, kde byl vybrán ostřící bod.

Zmiňme také hlubší buffer (23 snímků místo 15)

Co se nezměnilo a mělo?

1) Komprese RAWů.
Zbytečné omezování schopností přístroje, které způsobuje místy viditelné kompresní artefakty i u fotek z RAWu, hlavně po zesvětlování či na kontrastních hranách. Je to v kontextu olbřímího rozlišení i dynamického rozsahu kosmetický detail, ale zcela zbytečný. Sony už uvedlo, že o tomto problému ví, takže se snad můžeme těšit na nápravu v některém z upgradů firmware
(pro starší řadu také, moc prosím!).
*Aktualizace 15.9.: Sony ohlásila nový firmware s nekomprimovaným RAWem pro modely a7R II a a7SII „a další fotoaparáty“. Nechme se překvapit, které tento update nakonec dostanou a jak to obrazovou kvalitu a práci se soubory nakonec zlepší. Tisková zpráva je k nalezení zde.

2) Přecitlivělý senzor oka.
Ze svého NEX 3 jsem byl zvyklý využívat výklopný displej pro focení „á la TLR“, tedy fotoaparát pověšený na krku na napnutém popruhu a zapřený o tělo, sledujíce ho shora (dokonce jsem si kvůli tomu na displej foťáku přidělal otevírací šachtu). To u a7 (a vůbec u všech bezzrcadlovek Sony s výklopným displejem + EVF) nešlo. Spínač zapne hledáček už při přiblížení čehokoliv na 9cm! Vzhledem k tomu, že vyklopený displej přečnívá cca o 5, musíte držet fotoaparát aspoň 4cm od těla či čehokoliv jiného. a7R II se v tomto chová stále stejně.

3) Baterie.
NP-FW50 je stálice bezzrcadlovek Sony. Na jednu stranu je fajn, že baterky ze svého úplně prvního NEXe stále použiji ve vlajkové lodi výrobce o pět let později… ale očekávat od baterie původně určené pro amatérský APS-C kompakt s 14MPx, který nemá hledáček, má nižší výkon procesoru, nižší rozlišení displeje a natáčí maximálně HD video, že utáhne podobné „monstrum“, byl od výrobce asi přílišný optimismus. Výdrž na jedno nabití je 290 snímků (dle standardu CIPA). U menších přístrojů typu a5100 vydrží stejná baterie na 400 snímků (CIPA). Ani to není zrovna moc, ale je to viditelný rozdíl. Pro srovnání: Canon EOS 5DS má výdrž na jedno nabití 700 snímků (CIPA). Výdrž a7R II lze maličko protáhnout nepoužíváním hledáčku, který žere více, než displej… ale to jaksi jde proti ergonomii přístroje.
Myslím, že když si někdo pořídí přístroj za 90 000,– tělo, investice do nové nabíječky a páru rezervních baterií už ho neporazí. Naštěstí existuje battery grip (Sony VGC2EM), který výdrž zdvojnásobí.

4) Nemožnost převádět RAW ve fotoaparátu.
Možná se to zdá jako zbytečná funkce, ale nutí mě to fotografovat v RAW+JPEG když potřebuji nějakou fotku hned (RAW si totiž nikdy neodpustím:-)

5) Delší zapínání přístroje.
Popravdě se zlepšilo. Sony tvrdí, že o 40%. Proč se ale moderní přístroj musí zapínat asi vteřinu a půl je mi záhadou. Kvůli slabé baterii ho mezi focením vypínám a když se pak náhle něco děje, než se zapne, může to být pryč. Určitý lag nastane i při zvětšování prohlížené fotky rovnou na 100%. Ale možná je to jen prvotním firmaware.

6) Trochu zmatené menu.
Naučit se v tom dá, ale například nastavení videa rozházené na několik karet není dobrý nápad. Od minula se menu nijak nevylepšilo, což je škoda.

Shrnutí novinek:

Oproti a7R jde o zlepšení na všech frontách – společnost Sony zachovala filozofii přístroje, která ho odlišuje od konkurence, ale vyslyšela největší stesky uživatelů předchozí generace a přidala i věci navíc. Několik mínusů pořád ještě zbylo, ale který přístroj na trhu žádné nemá, že?
Méně patrnou změnou je rozdíl v produktové strategii mezi první a druhou generací „á sedmiček“. zatímco a7 a a7R byly přístroje, mající výhody vůči sobě vzájemně (a7R – vyšší rozlišení, celokovová konstrukce; a7 – možnost elektronické 1. lamely, pokročilejší AF a rychlejší sériové snímání), u druhé generace to neplatí. a7R II zkrátka umí všechno to, co a7 II, ale ještě něco navíc + má nejen vyšší rozlišení, ale o generaci novější senzor.

Ovládání a menu:

Dovolte mi ušetřit si práci a říci jen, že ovládání je stejné, jako u již recenzované a7 II. V menu pak přibyly v podstatě jen položky týkající se 4K videa a dalších nových funkcí. Abychom se nezdržovali, odkážu zájemce o popis ovládání na patřičnou kapitolu recenze a7 II.

To samé platí o ovládacích prvcích na těle, které již dobře popsal kolega Karel Omes v článku výše.

Sony Alpha A7 II ILCE-7M2 lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (2)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram