Základní úpravy v Zoner Photo Studio 17 – díl první

V minulých dílech jsme probírali úpravu RAW v Zoner Photo Studio.
Zoner PS je však program pro kompletní správu sbírky fotografií – od stažení z fotoaparátu až po publikaci. Jeho podstatnou část tvoří Editor sloužící k úpravě fotografií. Jeho základům se věnuje tento článek.

Přestože je Editor v Zoner Photo Studio 17 jen jedním ze čtyř modulů pro práci s fotografemi, mohl by být klidně samostatným programem. V Editoru najdete více než sto funkcí a nástrojů pro úpravy fotografií a většina z nich má ještě řadu dalších nastavení. Nehledě na to, že ta pravá kouzla při úpravách snímků vznikají různými kombinacemi dostupných nástrojů. Začneme tedy zvolna a tomto článku se podíváme blíže na některé nástroje pro základní úpravy fotografií v Zoner Photo Studio 17 a jejich použití.

Editor

Pokud jste v Editoru ZPS17 ještě nepracovali, k základní orientaci vám poslouží následující obrázek.

Ikony pro práci se souborem na horní liště jsou tím nejdůležitějším, co budete potřebovat. První dvě šipky v této oblasti, přestože vypadají trochu jako krok zpět / vpřed, slouží k přecházení mezi soubory ve složce. To není nikterak podstatná funkce. Důležité je tlačítko s disketkou – uloží fotografii. Ovšem pozor. Přepíše tím původní soubor. Pokud chcete uložit upravený snímek jako soubor nový, musíte jít přes menu Soubor > Uložit jako… Chcete-li se vyhnout případným nehodám, lze tlačítko na liště nahradit tlačítkem s funkcí „Uložit jako“. Nastavení tlačítek na lištách najdete v menu Zobrazit > Panely nástrojů > Vlastní. Dalšími tlačítky jsou trochu nanápadná Zpět a Opakovat pro navrácení poslední provedené úpravy a opakování navrácené úpravy. Kroky zpět budete při složitějších úpravách používat poměrně často. Například vždy když vám ujede ruka se štětcem. Co se kroků zpět týče, je třeba zmínit zajímavý a dle mého názoru skvělý způsob, jakým Zoner řeší jejich množství. Ve většině programů najdete nastavení, kolik možných kroků zpět má být zachováno. V ZPS si nastavíte (Nastavení > Možnosti > Editor) pouze to, kolik místa v dočasných souborech na disku mohou uložené kroky zpět zabrat a jaký minimální počet musí být zachován vždy. Maximální počet kroků zpět je pak omezen jen velikostí přideleného místa velikostí jednotlivých kroků. I s výchozím nastavením se mi ještě nestalo, že bych potřeboval kroky zpět které již nejsou uloženy. Navíc Zoner krokuje velmi podrobně, Třeba každý posun vytvořené oblasti výběru je jeden krok (v jiných programech je jedním krokem celá práce s výběrem).

Panel nástrojů obsahuje v posledních verzích Zoneru nejen nástroje, tedy pomůcky pro lokální úpravy myší, ale také filtry, které slouží ke globálním úpravám celé fotografie. Oproti starším verzím ZPS tak již nemusíte hledat filtry v menu. Nejdůležitějším filtrem, který má na panelu nástrojů své vlastní tlačítko se symbolem blesku, jsou „Rychlé úpravy“. Další filtry najdete pod tlačítkem „Filtry“. A pokud máte rádi instantní automatické úpravy fotografií tak populární na sociálních sítích, hledejte pod tlačítkem „Rychlé filtry“. Následuje tlačítko nástroje „Měřitko“ pro změnu přiblížení fotografie na obrazovce a „Posun“ pro posouvání vyzvětšovaného obrazu. Raději ale místo věčného přepínání na tyto nástroje využijte ke změně měřítka kolečko myši a pro posun obrazu mezerník. Podržíte-li ho, jakýkoli právě vybraný nástroj se dočasně změní na ručičku pro posun obrazu. Ostatní tlačítka již opravdu patří nástrojům slouřícím k úpravě snímku.

Panel na pravé straně obrázku výše je „Boční panel“ a zobrazují se v něm veškerá nastavení aktuálně zvolených nástrojů nebo používaných filtrů. Pokud ale používate starší verzi ZPS než 17, mohou se nastavení některých nástrojů a filtrů zobrazit i na horní liště, nebo v samostatném okně. Pokud v panelu nástrojů zvolíte „Filtry“, zobrazí se zde nejprve seznam všech Úprav / Vylepšení / Efektů a teprve po zvolení konkrétní úpravy její nastavení.

Úpravy

Některé filtry pro úpravu fotografie najdete vytažené přímo na pravé straně horní lišty editoru. Mělo by se jednat o výběr těch nejdůležitějších, ale to je diskutabilní, protože jsou zde v nezměněné podobě již řadu let.

Například první z nich, Automaticky vylepšit, má smysl používat jen pokud vás opravdu tlačí čas a/nebo nemáte představu co vlastně chcete s fotografií udělat. Tento filtr upraví hlavně jas a kontrast fotografie a to tak, že prostě „roztáhne“ světlost fotografie na celý dostupný rozsah. Z nejtmavšího bodu fotografie v jednom z barevných kanálů RGB udělá nejtmavší možný, z nejsvětlejšího nejsvětlejší (s malým přesahem). Zachová však barvy. Nejlépe to ilustruje změna histogramu snímku:

Dále najdete na horní liště Úrovně, Křivky, Upravit barvy, Upravit teplotu barev, Doostřit a Změnit rozměry. Až na doostření a změnu rozměrů zahrnuje v novějších verzích ZPS úpravy možné pomocí těchto filtrů filtr Rychlé úpravy, nedoporučuji tedy používat tyto samostatné filtry. Prokud se podíváte na panel nastavení filtru Rychlé úpravy, možná namítnete, že Úrovně zde nejsou. Máte pravdu, ale cokoli lze udělat v úrovních, lze udělat i v křivkách – a ještě něco navíc. Doostření a změna rozměrů jsou pak úpravy, které byste měli dělat jako úplně poslední při výstupu na konkrétní médium, nepatří tedy k běžným úpravám, které děláte na všech fotografiích ve svém archivu.

Rychlé filtry

Konkurencí tlačítka „Automaticky vylepši“ jsou takzvané „Rychlé filtry“. Najdete je v panelu nástrojů a jejich nabídka se otevře v bočním panelu. Jsou opravdu rychlé. Stačí přejet myší přes název filtru a v malém náhledu vidíte, co s fotografií udělá. Kliknutím pak filtr použijete na fotografii a tlačítem Použít na bočním panelu celou úpravu potvrdíte. Bohužel tyto filtry mají pevně daný efekt a nelze je nijak přizpůsobit. Výjimkou jsou filtry které mění jen barevnost a světlost fotografie, těm lze ve spodní části bočního panelu nastavit krytí, protože se chovají jako dočasná vrstva (ale o té až někdy příště). Na rychlých filtrech je zajímavá prakticky jen jediná věc. Mají ikonky jako Hromadný filtr. To proto, že jsou to vlastně Hormadné filtry (balíčky několika filtrů v jednom) dodané přímo Zonerem. A pokud si vytvoříte a uložíte vlastní Hromadný filtr, zobrazí se v rychlých filtrech v sekci „Vlastní nastavení filtrů“. Ale o tom někdy jindy.

Rychlé úpravy

Rychlé úpravy, které zapnete příslušným tlačítkem v panelů nástrojů, jsou tím prvním (a často i jediným) co budete pro úpravu snímku potřebovat. Jejich nastavení v bočním panelu zahrnuje jak úpravu barev, tak úpravu světlosti. Konrétně zde lze vyvážit bílou, upravit expozici, měnit intenzitu barev a pohrát si s tonální křivkou. Jestli si říkáte, že všechny tyto úpravy nabízí Zoner i jako samostatné filtry a vylepšení, máte pravdu. Rychlé fitry mají ale jednu velkou výhodu. Všechny tyto úpravy děláte v jednom kroku a teprve potom je potvrdíte tlačítkem „Použít“.

To má vliv na celkovou kvalitu, protože zatímco úpravy se provádějí s vysokou přesností s výpočty na mnoho desetinných míst, při jejich aplikaci na fotografii je nutné vypočítané hodnoty barev jednotlivých obrazových bodů zaokrouhlit na celočíselné hodnoty (0–255 v každém barevném kanálu). A tím se přesnost ztratí. Pokud poté začnu dělat další úpravu, vycházím z již „nepřesných“ zaokrouhlených hodnot. A výsledek opět zaokrouhluji. S každou další úpravou se možná chyba zvětšuje, může vznikat posterizace a jiné artefakty. A v Rychlých úpravách, díky tomu že se vlatně jedná o úpravu jedinou, probíhá výpočet napříč úpravou expozice, barev i křivek ve vysoké přesnosti v plovoucí desetinné čárce, a zaokrouhlí se až při finálním potvrzení. Nedojde tedy k tolika nepřesnostem. Cokoli můžete, dělejte zde.

Výjimkou je práce v 16-bit barevné hloubce (TIFF). Zde je k dispozici 65535 odstínů v každém barevném kanálu (místo 256 v 8-bit JPG), výsledek zaokrouhlení je tedy bližší původnímu výpočtu, a protože na monitoru stejně vidíte jen 8-bit informaci, jakákoli chyba v 16-bit se zde krásně schová. Z toho vyplývá, že pokud chcete jít do extrému a fotografie upravovat co nejkvalitněji, je vhodné i JPG převést před zahájením úprav do 16-bit (Upravit > Změna bitové hloubky > RGB 16 bitů / kanál). To už ale hraničí s počínající duševní poruchou, protože pokud vám na fotografiích záleží tolik, měli byste v první řadě fotografovat do RAW a z něj převádět do 16-bit TIFF přímo.

Ale zpět k úpravám. Pojďme se podívat blíže na jednotlivé části Rychlých úprav a jejich použití:

První co v panelu Rychlých úprav uvidíte je Histogram. Jen pro případ že netušíte o co se jedná stručné vysvětlení. Histogram je v podstatě graf ukazující kolik jak světlých obrazových bodů na smínku je. Slouží jako pomůcka pro situace, kdy si nejste jisti co vidíte (například při prohlížení smínků ve fotoaparátu za slunečnho dne. Při úpravách fotografií na něm jasně vidíte, zda mají fotografie „technicky správnou“ expozici.

Vyrovnání bílé neslouží k barevné manipulaci s fotkou, ale ke korekci vlivu barevného světla na barvy fotografie. K dispozici máte dva posuvníky žluto-modrého a zeleno-fialového posunu. Posuvníky sice ukazují i čísla a konkrétně číslo u žluto-modrého by mohlo svádět k myšlence „aha, to jsou přeci stupně kelvina světelného zdroje“, ale není tomu tak. To co vidíte na neupravené fotografii je vždy výchozí „nulové“ nastavení 5600 a jakýkoli posun jednoduše dělá snímek žlutějším nebo modřejším. Není to tedy jako při úpravě RAW formátu, kdy toto číslo opravdu reprezentuje teplotu světelného zdroje. A jak posuvníky nastavit? Snadno. Když vám připadá snímek příliš modrý, posunete do žluta, příliš zelený do fialova a tak dále.

Chcete-li si trochu ušetřit práci a je-li k tomu snímek vhodný, lze využít kapátko „Ruční vyvážení“. Pokud tímto kapátkem kliknete do obrazu, řeknete tím Zoneru aby vyvážení bílé nastavil tak, že v místě kam jste klikli bude šedá. Má tedy smysl klikat na místa fotografie, o kterých víte, že by ve skutečnosti měla šedá být. Ale pozor, máte-li na snímku barevný šum, může být výsledek kliknutí do zdánlivě jednolitě šedé oblasti docela divoký. Pomůže jednoduchá finta. Před úpravou použijte filtr Rozmazat (Upravit > Rozmazat) s nastavením Gausovské rozmazání a poloměrem cca 10 bodů. Šum se rozmaže a zprůměruje. Nyní použijte Rychlé úpravy a naklikněte kapátkem již nezašuměnou šedou, zapamatujte si hodnoty, na které se posuvníky nastaví, úpravu zrušte, krokem zpět vraťte rozmazání a pak jednoduše v nových Rychlých úpravách nastavte ručně hodnoty, které si pamatujete.

Před a po úpravě pomocí kapátka „Ruční vyvážení“ - nakliknuto do mraků

Záhy zjistíte, že metoda vyvážení bílé pomocí posuvníků není všemocná. Když má fotografie příliš pokažené barvy (fotoaparát nastavený na žárovku za denního světla), už vám nepomůže. Řešením je ručí úprava barevných kanálů v křivkách, ale o tom později.

Expozice je skupinou několika posuvníků, které mají jedno společné – manipulují se světlostí fotografie.

Prvním posuvníkem je samotná Expozice. Fotografii dělá celkově tmavší nebo světlejší. Hodí se pro snímky, kde je expozice prostě špatně nastavená (například zapomenuté nastavení kompenzace expozice ve fotoaparátu). Histogram takového snímku je celý posunutý k jedné straně a na druhé straně je prázdný prostor. Expozice sice mění světlost fotografie, ale snaží se nevytvořit přepaly a podexpozice. Čím světlejší / tmavší barva je, tím pomaleji se posouvá. Trochu záludný je rozdílný přístup k posuvu světlosti při ztmavení a při zesvětlení. V prvním případě se histogram „roztahuje“ – na tmavé straně je ukotven a nepřijdete tak o černé. V druhém případě se ovšem celý histogram posouvá, takže se vám snadno stane že přijdete o bílé. A není nic horšího než když z přepalu uděláte šedý flek (nejen že tam kresba nebude, ale navíc to bude vypadat opravdu divně). Pro zesvětlení tedy Expozici určitě použijte, pro ztmavení raději zkuste „Černý bod“ popsaný níže.

Pro nápravu snímků které sice nepokrývají celý dynamický rozsah, ale nejsou expozičně „ujeté“, to znamená málo kontrastních snímků, se hodí posuvník Kontrast. Ten jednoduše vše od středně světlých tónů rozšoupne do stran. Obrazové body tmavší než středně šedá budou ještě tmavší, světlejší budou ještě světlejší. Zvýší se kontrast. Při úpravě si dávejte pozor, aby vám světlé nebo tmavé oblasti nezačaly ujíždět do pod/přeexpozic. K tomu se hodí dočasně zapnout kontrolu přepalů a podexpozic (Zobrazit > Zobrazit přepaly), nebo bedlivě sledovat histogram.

Občas naopak nastane situace, kdy je scéna příliš kontrastní. To lze do určité míry řešit posuvníky Světla a Stíny. Sice neobnovíte přeexponovaná a podexponovaná místa, protože v těch již žádná obrazová informace není, ale můžete celkově tmavé části fotografie prosvětlit a světlé ztlumit. Je to takové HDR z jedné fotografie. Srovnáte příliš vysoký kontrast. Výhodou proti prostému snižování kontrastu je právě zmíněný „HDR“ přístup kdy posuvník ovlivňuje celou „oblast“ určité světlosti, nikoli jen jednotlivé body. V rámci takové oblasti totiž zůstane kontrast zachován, což by při použití posuvníku kontrastu neplatilo. Ovšem když to přeženete a dostanete i tímto způsobem celkově nevýrazný snímek. Scénu s původně velkým dynamickým rozsahem napěchujete na monitor s malým dynamickým rozsahem. A to nevypadá pěkně. Takže opět všeho nastavení s mírou.

Posuvníky Černý a Bílý bod posouvají hranici, od které je již vše černé/bílé. Typickým příkladem pro použití černého bodu jsou fotografie v mlze, kde lze takto vizuálně posunout hranici mlhy k nejbližšímu objektu, nebo fotografie focené nekvalitní optikou v protisvětle a trpící celkovým „závojem“. Histogram takových snímků pak vypadá jako zcela běžný histogram, jen na jednom konci je náhle kousek zcela prázdného prostoru. Právě zmíněnými posuvníky můžete histogram přitáhnout až ke kraji a obnovit tak na fotografii zcela černou nebo bílou barvu. Fotografii to opravdu pomůže.

Fotografie skrz sklo v protisvětle opravená pouze pomocí posuvníku „Černý bod“

Posledním posuvníkem v sekci Expozice je Zřetelnost. Tento název je poměrně přesný. Zvýšením zřetelnosti můžete na snímku zvýraznit struktury. V principu to funguje tak, že na každém rozhraní světlé a tmavé plochy se tmavá plocha ještě trochu ztmaví a světlá ještě trochu zesvětlí, a tento efekt slábne se zvyšující se vzdáleností od dané hrany. To je podstatný rozdíl proti běžnému zvýšení kontrastu. Druhým zásadním rozdílem je, že toto lokální zvýšení kontrastu pomocí zřetelnosti funguje i v celkově světlých a tmavých oblastech, tedy nikoli jen od středně šedé. Díky tomu je možné jednoduše zvýraznit prakticky libovolné struktury na snímku. Zřetelnost využijete převážně u architektury, kde zvýrazní prvky fasády, nebo třeba v krajině ke zvýraznění mraků. Naopak nehodí se na běžné portréty, protože by zvýraznila vady pleti.

Zřetelnost je možné nastavit i do záporných hodnot. Pak by se její efekt dal popsat jako „rozmazání světel“, je trochu podobný efektu softfocus – fotografie vypadá zasněně. To se naopak na portréty hodí.

Další skupinou v Rychlých úpravách je Barva. Zde najdete jen dvě šoupátka.

Sytost pravděpodobně znáte. Jednoduše řečeno tento posuvník zvyšuje kontrast v barevných kanálech a vytváří tak intenzivnější barvy. Ovšem musíte s ním manipulovat opatrně. Stejně jako u kontrastu, i zde mohou vznikat přepaly. Tentokrát právě v jednotlivých barvách. Nevadí to tolik, ale pěkné to není.

Bezpečnější je použít Živost. Ta také snímek přibarví, ale s barevnými kanály neujede mimo rozsah. Krásně je to vidět na pomocném histogramu Rychlých úprav. Čím blíže k hranici rozsahu, ním méně je barva upravována. Výsledek působí přirozeněji. To oceníte zvláště u portrétů, kdy pleťovka lépe drží charakter a neoranžoví tolik jako při použití sytosti.

Určitě vás napadne stáhnou posuvníky sytosti a živosti na nulu. Fotografii tak odbarvíte – vytvoříte černobílý snímek. To ale nedělejte. Pro vytváření černobílých snímků je v Zoneru lepší metoda, o které si povíme v některém z dalších dílů seriálu.

Rychlé úpravy uzavírá Tonální křivka. Lze s ní prakticky libovolně manipulovat se světlostí a kontrastem fotografie, pokud máte zvolený kanál „RGB“, nebo s barvami při úpravě jednotlivých barevných kanálů. Když chápete jak křivky fungují, je jejich použití snadné. K vysvětlení principu použiji samostatné Vylepšit > Křivky, protože nabízí několik příjemných pomůcek pro snazší pochopení. V praxi pak samozřejmě maximálně využijte křivek v rámci Rychlých úprav.

Pokud vám není vše jasné již z obrázku výše, pak vysvětlím o co se jedná.

Na obrázku vidíte dvě pomocné šedé škály. Horizontální reprezentuje vstup, vertikální výstup. Při úpravě pomocí křivek bere Zoner postupně všechny obrazové body, určí jejich světlost a tím pozici na vstupní škále. Následně jede nahoru, dokud nenarazí na křivku. Pak se vydá doleva a dostane se na výstupní škálu do místa, které určuje, jak světlý bude ten který původní obrazový bod po úpravě. (Zoner to samozřejmě nedělá tímto způsobem, ale pro představu principu křivek je to asi nejlepší popis.)

Máte-li rádi matematiku, můžete křivku chápat jako graf popisující funkci úpravy světlosti (kterým vlastně opravdu je).

A pokud vás ani tak nezajímá princip, ale spíš praktické využití křivek, pak se podívejte na následující příklady:

Nyní by již měly být možnosti křivek zcela jasné. A také jejich hlavní výhoda. Oproti běžným posuvníkům jasu a kontrastu si totiž můžete určit naprosto libovolně, v jaké části světelného rozsahu snímku se bude jas nebo kontrast měnit. Chcete-li například zvýšit kontrast krajinářské fotografie a zajímá vás jen světlá obloha, upravíte jinou část křivky, než kdyby vás zajímala tmavší krajina:

Samotná Tonální křivka mnohdy k úpravě fotografie naprosto stačí, a když ji navíc použijete spolu s dalšími nástroji v Rychlých úpravách, opravíte v jediném kroku nejen světlost, ale i barevnost snímku, a budou zbývat již jen úpravy obsahu. Ale o tom až v druhém dílu seriálu.

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Petr Koritina
    Petr Koritina
    13.07.2015 18:10

    Pěkné, pěkné.

  • stařik44
    stařik44
    20.01.2016 12:46

    Opravdu velice dobré ponaučení, děkuji.
    Kdy se můžeme těšit na další díl úprav v Zoneru (třeba Doostřeni) ?

  • Jakub Súkeník
    Jakub Súkeník
    20.01.2016 13:10

    Právě pracujeme na pokračování, ale již to bude ve verzi 18, která je nyní aktuální a na kterou pomalu přecházíme i v redakci:-)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

FotoAparát.cz - Instagram