Co je to základní ohnisko?

Možná si budete pamatovat, že u své staré Prakticy jste měli cosi jako Pentacon 50mm či Pancolar 50mm a byli jste s ním dost možná spokojeni pro 90% vaší tehdejší tvorby.

Dnes máte na své DSLR či bezzrcadlovce nejspíše některý zoom jako váš každodenní objektiv.

V obou případech jde o základní objektiv, ale v jednom případě základní objektiv pevný a v jednom případě základní zoom. To druhé je dnes běžnější, ale není to bez výjimky.

Základní ohnisko

Historicky byl základní objektiv na kinofilmových přístrojích o ohnisku 50mm, tedy „padesátka“. Měla ho první Leica na kinofilm a měly ho v nabídce i moderní kinofilmové zrcadlovky. Mělo to v podstatě dva důvody.

První je výrobní. Toto ohnisko je pro kinofilm snadné a relativně levné vyrobit a léty vybroušené optické konstrukce, většinou typu dvojitého Gaussova objektivu, z počátku symetrického a později asymetrického, doplněného o další, třeba i asférické členy, nabízejí dobrou obrazovou kvalitu a možnost vysoké světelnosti.

Druhý je dán úhlem záběru. Padesátky nabízí na 35mm formátu úhel záběru kolem 45 – 50°. Variace je zde proto, že dvě 50ky nebudou většinou úplně stejné, jejich ohnisková vzdálenost bude „+ – pár mm“. Tento úhel záběru za a) nevnímáme jako širokoúhlý a za b) nevnímáme jako příliš úzký.
Jak to?
Možná jste slyšeli, že „padesátka“ odpovídá úhlem záběru lidskému oku. Když se nad tím zamyslíme, zdá se to jako nesmysl. Vždyť my vidíme nějakých 180°. Ale to je i s periferním vidění. Plocha, kterou jsme schopni vnímat, tedy řekněme efektivní úhel pohledu, skutečně přibližně odpovídá tomu, co vidí základní objektiv. Výsledkem je tedy, že fotografujeme objekty z běžné pozorovací vzdálenosti. A protože víme, že perspektiva všech objektivů je stejná, ale mění se se vzdáleností, vyjde nám, proč se říká, že „padesátka má přirozenou perspektivu“.

V minulosti to bývalo umocněno ještě tím, že zvětšení hledáčků manuálních zrcadlovek se pro 50mm objektiv blížilo hodnotě 1× (většinou to bylo 0,8× – 1×) . Dnes už to tak zcela neplatí (běžné je 0,6× – 0,7× pro plnoformátové zrcadlovky), ale bylo zvykem, že při komponování přes „padesátku“ mělo vše v hledáčku přirozenou velikost, jako ve skutečnosti.

Nutno ještě dodat, že jako základní ohnisko se běžně vyskytují ohniska od 40mm do 58mm.

I dnes se můžete setkat přímo v prodeji se sety fotoaparát + pevný „záklaďák“. Uvedu třeba Nikon Df + speciální edice 50mm 1.8 nebo APS-C zrcadlovky Pentax + 35mm F2.4 objektiv.

Základní zoom

Za základní zoom se považuje takový, který prochází základním ohniskem a nabízí ještě k tomu ohniska širší a ohniska delší.
Pro fullframe by to tedy byl objektiv například 28–70mm.

Dnes se jedná o běžnější setovou alternativu.

Jak je to s objektivy pro jiné formáty?

Zatím jsme si povídali o 35mm formátu. Běžné je ale, že digitální fotoaparáty mají senzory menší (a někdy i větší).
V takovém případě platí vše výše napsané, ale do hry vstupuje tzv. crop faktor.

Je třeba ho použít a ohniskovou vzdálenost základního objektivu jím vydělit.
Tedy:
APS-C (x1.5): 35mm
4/3 (x2): 25mm
1“ (x2,7): 18mm
 …atd.

Platí přibližně, že základní ohnisko přibližně odpovídá úhlopříčce záznamového média v mm. Proto jste se třeba u 6×9 fotoaparátů setkali se záklaďáky kolem 100mm.

Pro zoomovací objektivy pak bude platit to samé: nalezneme dle média 18–55mm, 14–42mm, 10–30mm…

***

Byť se v minulosti pro reportážní práci 50mm používalo (vzpomeňte na první Leicy), dnes je pro „street photo“ 50mm považováno za příliš kompozičně těsné a neumožňující vyloženě kontaktní styl práce, což je pravda. Širší ohniska (35mm) jsou vhodnější, ale 50mm je stále možné použít pro jeho „přirozenou perspektivu“ – a také malou hloubku ostrosti, která je pro širší ohniska nedostupná.
58mm, f1.4, 1/640, ISO 200.