Rozhovor s fotografkou Sárou Saudkovou
Sára Saudková je známá česká fotografka, která se věnuje především aktům. Její tvorba je ovlivněna tvorbou Jana Saudka - jak Sára říká, u Jana se vyučila, neboť není lepší školy.
Sára Saudková bude jedním z hostů blížícího se 22. Setkání fotografů 7. 3. 2015
Na jarní Setkání fotografů
7.3. přijala pozvání fotografka Sára Saudková, čehož si velice
vážíme.
V posledním roce podnikla řadu výstav na mezinárodním poli, se kterými
hodlá pokračovat i letos, rozhovor jsme tedy zaměřili na její
výstavy – ale také na žhavé téma okolo filmu Fotograf.
Dobrý den, Sáro. Děkujeme, že jste si na nás udělala čas, rádi bychom Vám položili několik otázek.
Máte v současné době nějaké aktuální výstavy? Nebo byla zatím poslední v Londýně?
Ta londýnská právě skončila, ale chystají se další, od března ve
Fotomuzeu v estonském Tallinu, v květnu v gelerii Goethe v Mariánských
Lázních a od června až do srpna rozsáhlá výstava v Prachaticích.
Připravuje se další v Paříži a pak uvidím, nechávám všemu volný
průběh. Připravuji též novou knihu fotografií. A do toho všeho
dopisuji
pohádky pro děti a román. Nějak jsem se zkrátka rozepsala.
Vystavujete spíše sólově, nebo s kolektivem autorů?
Obvykle sólově, ale nemám nic ani proti kolektivní výstavě. Je to pak větší pastva pro oči, když se vedle sebe střídají odlišné styly a přístupy k fotografii. Třeba zrovna výstava v Londýně byla velmi povedená – vedle mých aktů visely fotografie z ulice, zátiší, momentky, abstrakce. A nebilo se to spolu ani trochu.
Pokud se skupinou autorů, máte nějakou stálou skupinu, nebo pokaždé s novými lidmi?
Já se s nikým cíleně nesdružuji, jsem vlk samotář. Takže to bývá věcí náhody, s kým zrovna sdílím stejnou galerii. Na fotografických festivalech to bývá pochopitelně mix autorů z celého světa, o to je to zajímavější. A pro mě to znamená vybrat to nejsilnější z tvorby, aby to bylo charakteristické a výrazné, zkrátka pecky. Sólové výstavy zase nabízejí možnost předvést vývoj, kudy se ve fotografii ubíráte. Můžete si s výběrem pohrát a ukázat i věci, které nejsou na první pohled tak úderné, spíš vyžadují pohledy dva, tři…
Téma vašich výstav – vystavujete spíše na jedno téma, nebo děláte průřez tvorbou?
Já zpívám pořád stejnou písničku – fotím, co se mi líbí a co mě fascinuje, hraji si s modely a spřádám s jejich pomocí příběhy. Takže téma je neměnné a zároveň velmi proměnlivé a bohaté: lidi, jejich vztahy a city a vzpomínky a bolesti v duši a tajné radosti…A připouštím, že s nahými těly se mi vypráví snadněji, přesvědčivěji, než se zcela oblečenými. Oblečení ve fotografii je štít, který brání volnému průchodu emocí.
Jaké jsou vaše další fotografické plány?
Jednoduché – neplánuji. Jen si přeji, aby mě fotografie nepřestávala fascinovat, svádět a lákat. Abych jí byla pořád tak posedlá jako na začátku. To ostatní pak přichází samo.
Otázka nefotografická, pokud na ni nechcete odpovídat,
pochopíme…
Aktuálně plní média film Fotograf, který je vnímán jako kontroverzní a
dotýká se i Vaší osoby. Co si o něm myslíte? Máte k němu pro naše
čtenáře své vyjádření?
Neviděla jsem ten film a ani ho nehodlám vidět. Ale znám scénář. Tak magická a strhující tvorba a bytost Jana Saudka si zasloužila něco jiného než pouhý plytký bulvární pohled do ložnice, pitek a kocovin. Nadto z toho kouká jak péro z gauče dychtivá snaha pomstít se holce, která s Janem strávila 10 let a která se provinila tím, že si dovolila odejít. Což se Mistru Janovi nikdy před tím nestalo…Je to vylhané od začátku do konce, včetně pobytu v koncentračním táboře, podepisování smluv v opilství, přepisování domů a krádeže negativů. Z legrace si říkám, že tam ještě chybí vražda, vojenská špionáž a jízda na červenou a načerno, aby byla Líba opravdu dokonalým ztělesněním padoucha a mrchy. Ale lidi to tak mají rádi, když vidí svět černobíle. Já mám ráda černobílou jen ve fotografii a v knihách písmena na papíře.
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na Setkání fotografů 7. března v KC Zahrada!
Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.