Ostříme na oči

Stará (a ověřená) poučka říká, že při focení lidí je důležité ostřit na oči. Oči jsou to, co na člověku v reálném životě nejvíce sledujeme. Hodně nám o člověku prozradí. Možná je to reflex z pravěku, kdy jsme potřebovali vyčíst, zda nás ten druhý nechce sežrat. Nebo třeba, zda je nakloněn páření, a podobně. Komunikace beze slov.

Zkrátka, oči vnímáme silně, i pokud na nás hledí pouze z fotografie. Proto obecně nepůsobí dobře, nejsou-li oči ostré.

Platí to nejen u lidí – i když fotíme zvířata, jsou ostré oči důležité.

No dobře, ale co když fotíme s malou hloubkou ostrosti a hlavu portrétovaného máme v úhlu? Tedy nevměstnáme na fotografii obě oči do roviny ostrosti?

Pak platí poučka č. 2 – že důležité je mít ostré to oko, které je k nám (fotografovi, a tím i pozorovateli) blíže. Podívat se můžete na obrázku – schválně, která verze se vám zdá přirozenější:

A nyní slíbená polemika: Neexistuje situace, kdy je tomu naopak a toto pravidlo neplatí?

Jako vždy, odpověď je ano, existuje. Za prvé, rozostřená fotografie (tedy i oči), může být uměleckým záměrem. Nebo je na fotografii nějaký důležitější prvek, než jsou oči (pak tedy pravděpodobně nejde o portrét). Ale pravidla se mohou porušovat pouze v případě, že víme, PROČ to děláme a jak to ovlivní vyznění fotografie.

Jiný přiklad najdeme na portrétu Britské královny, Její výsosti Alžběty II.

Autor: David Bailey

Ke svým 88. narozeninám si nechala vytvořit nový portrét. A kupodivu není zaostřen „jak by měl“, královna má rovinu ostrosti umístěnou někam k uším. Jak to, to si královna nemůže dovolit lepšího fotografa?

Přiznám se hned zpočátku, že ani já jsem tuto neostrost původně nepovažoval za autorův záměr, přičemž v hlavě mi vytanula poučka od Roberta Vano: “Kdo říká, že fotka musí být ostrá?”, která v dobách velkoformátové filmové fotografie platila dvojnásob, než dnes.

Odpověď je samozřejmě trochu jinde. Při debatě o portrétu jsem si uvědomil, že portrét královny přece nevzniká jen tak náhodou. Autorem je zkušený fotograf David Bailey, který portrétoval mnoho slavných osobností – takže profesionál, který 100% ví, co dělá.

Když fotografoval královnu, zvolil své oblíbené médium – film a to rovnou ve velkém formátu. Ono také fotografovat hlavu tradicionalistické Británie, důstojnou a letitou státnici digitálem by jaksi nebylo ono. Stejně tak se nehodí královnu retušovat v editoru. Nicméně, Jejímu veličenstvu bylo osmaosmdesát a to je věk, kdy vrásky nezakryje sebelepší make-up. Ostřením na oči by došlo k jejich ostrému vykreslení. Posunutí roviny ostrosti dále tvář opticky vyhladilo, a navíc se do roviny ostrosti dostal obrys účesu, pro královnu charakteristického.

Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že to autor udělal zcela záměrně. Porušil pravidla ve chvíli, kdy usoudil, že je to pro danou situaci vhodné.

Takže dnešní povídání zakončíme poslední poučkou – Pravidla může porušovat jen ten, kdo je dokonale ovládá. A to je jedna z mála pouček, která platí bez výjimky.