Sevastopol - město hrdina, Krym (dnes již Rusko)
Fotografie z Krymu před dvěma roky, když byl ještě součástí Ukrajiny a nepotřebovali jsme pro jeho návštěvu vízum. Obyčejné fotografie v archivu, které bych asi jinak nepoužil najednou získávají hodnotu, neboť se stávají historií. Uděláte si z nich názor sami na současnou situaci.
19. února 1954 sovětský vůdce Nikita Chruščov inicioval připojení Krymu k Ukrajině. V době největší slávy a moci Sovětského svazu si prostě nedokázal představit, že by s tím někdy mohl být problém. Později se proto říkalo, že to udělal asi v opilství. V Rusku je prostě tradicí, že vůdce se zkrátka rozhodne a tak se stane. Něco jako referendum Sovětský svaz neznal a i kdyby znal, bylo by veřejné tak, že pokud byste vlezli za volební plentu, stali byste se nepřítelem režimu.
Krym je tradiční místo, kam Rusové i v dobách komunismu za odměnu jezdili na rekreaci. Krymské Tatary Stalin vystěhoval do pouští Kazachstánu. Ti se po rozpadu Sovětského svazu a vytvoření Autonomní republiky Krym v rámci Ukrajiny v roce 1991 začali vracet zpět. Ruské obyvatelstvo však zde vždy mělo většinu.
Sevastopol je však pro Rusy ještě něco víc než poloostrov Krym samotný. Město mělo zvláštní status a podléhalo vždy přímo pod ukrajinskou, nyní pod ruskou vládu jako tzv. federální město. V době Sovětského svazu patřil Sevastopol mezi tzv. uzavřená města, kam cizinci neměli přístup a obyvatelstvo z jiných částí země pouze na zvláštní propustku. Moře zde vytvořilo ve vápencových usazeninách úzké zátoky, které jsou ideálním místem pro přístav.
Tato leží přímo v centru města u nádraží.
O Sevastopol se bojovalo již za Krymské války v 19. století. Za 2. světové války ho dobyli Němci, kteří pak Krym drželi skoro až do konce války.
Po rozpadu Sovětského svazu si Rusové zdejší přístav jako základnu pro své vojáky pronajímali od Ukrajiny. Nad sídlem vojenské nemocnice proto i před dvěma roky vlála ruská vlajka. Přestože občas v přístavu stála loď i s ukrajinskou vlajkou, převzít kontrolu nad přístavem nebyl pro Rusy žádný problém.
Ukrajinská vlajka na věži radnice tam však již určitě nevisí. Nejspíš se bude muset klidit i reklama „Roshen“ ukrajinského čokoládového krále – i když jeho hořká čokoláda je výborná a za poloviční cenu než u nás.
Oficiální ruská propaganda neustále oživuje vzpomínky na druhou světovou válku. I když Sevastopol byl ukrajinský, městské správě zde vždy vládli staří válečníci.
Ti si zde své zásluhy dokázali vždy patřičně ocenit v tradičním stylu.
O památníky války se však zase tak moc nestarali a nechali je napospas sprejerům.
Z mola na pobřeží pořádali ukrajinští podnikatelé každou hodinu jizdy vojenským přístavem za účelem prohlídky a fotografování ruských válečných lodí. Cesta trvala jednu hodinu a stála 50 hřiven, tj. asi 20Kč. Fakt, je, že žádná supertechnika tu nestála. Ponorky vypadaly celkem omšele.
Připnout si nějaké medaile, vzít si berle a hned se dá nějaká hrivna od dojatých ruských turistů přivydělat.
I mladí lidé ze Sevastopolu pořád cítí válku jako součást svého života. Pod pomníkem hrdinů se prosto stále fotografují svatebčané.
Město má nádhernou polohu na moři. Být alokován do Sevastopolu bylo vždy snem každého ruského či ukrajinského úředníka, vojáka či policajta.
Faktem je, že zabrat území přináší i mnoho starosti. Na přístav takto hledí pomník obětem války v Afghánistánu, která kdysi těžce vysála ekonomiku i lidské zdroje Sovětského Svazu a přispěla i k pádu režimu. Doufejme, že se ti, kteří Rusko řídí z toho již poučili.
Na Krym jsem dojel vlakem do Simferopolu a pak již místními autobusy. Cestoval jsem se zrcadlovkou Canon 5D Mark II s jedním objektivem Canon 24–70mm f/2,8 L I (+ dvěma náhradními bateriemi a dvěma kartami 32GB)
Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.