Recenze Fujifilm FinePix X100s

Menu

Menu přístroje je rozděleno do tří částí, Snímací režim, Přehrávací režim a Nastavení. Snímací režim se liší, je li spuštěn z fotografického nebo video rozhraní. Vstupuje se do něj potvrzovacím středem křížového voliče a to vždy v závislosti na aktuálně spuštěném režimu – v režimu pořizování snímku (videa) vás tlačítko pošle do menu Snímacího režimu, v režimu přehrávání do menu Přehrávacího režimu. Menu Nastavení je pak přístupné z obou režimů. Ve zkratce: Snímací režim má na starost vše, co se samotného fotografování týče – např. kvalitu snímku, ostrost, sílu blesku, nastavení barev, citlivost, odšumování, ND filtr atd. Při videu pak hlavně velikost videa a nastavení mikrofonu. Přehrávací režim zahrnuje nástroje správy a úpravy snímků, jako je vyvolávání RAW souborů, zámek snímku, ořezy, zmenšování, otáčení, nebo třeba přímý tisk. Menu Nastavení spravuje dlouhodobé preference uživatele, jako je datum a čas, jazyk, úsporný režim, jas displeje, barevný prostor, nebo například formátování karty.

Pro nejpoužívanější nastavení je tu ještě rychlé menu „Q“. Zde můžeme listovat do všech čtyř směrů mezi nabídkami a zadní páčkou přehazovat nastavení. Je to šikovné, bohužel ale nejpoužívanější funkce nejsou ty, které používáte nejčastěji, ale ty, o kterých si to myslel výrobce…

Fotografování

Samotná práce s přístrojem je radost. Přístroj je čilý, za dobrého světla ostří rychle (koneckonců má ostření fázovou detekcí na čipu) za špatného světla hůře (přepíná zpět do ostření detekcí kontrastu), dokáže sériově snímat rychlostí až 6 snímků za vteřinu a disponuje nejkratším časem závěrky 1/4000. Má neomezený synchročas, dokáže odpálit blesk i při oné čtyřtisícině. To je dáno právě již dříve zmíněným použitím dnes neobvyklé centrální závěrky. Díky ní je přístroj také velmi tichý (pouští syntetický zvuk závěrky do reproduktoru, aby uživatel zvyklý na zrcadlovku vůbec věděl, že něco vyfotil – naštěstí to jde vypnout) a samozřejmě vůbec „nekope“. Tato konstrukce s sebou nese i jisté nevýhody. Například ona čtyřtisícina je dostupná až od clony F8, na cloně F4 si musíte vystačit s dvoutisícinou, při F2 dokonce s tisícinou. Je to proto, že při rychlejších časech se centrální závěrka nestihne otevřít přes celý průměr clony.

Tři režimy zobrazení také přispívají k uživatelskému komfortu. Live-view i elektronický hledáček jsou klasické, hledáček má dokonce nadprůměrné rozlišení dva a půl milionu bodů. Není sice příliš velký a zobrazení sebou může trochu „trhat“, ale je jemný a rozhodně dobře použitelný. Specialitou je ale onen zmíněný optický hledáček s promítanými digitálními informacemi. Je to úžasná záležitost, máte zároveň příjemný skleněný hledáček a zároveň plnou sestavu digitálních informací, které se promítají přímo do vašeho zorného pole.

Hledáček dokáže měnit zarámování scény (nejedná se o 100% plochu záběru) s přihlédnutím k ostřící vzdálenosti a tak vcelku efektivně potlačovat výraznou paralaxu danou umístěním hledáčku do vzdáleného rohu. Stejně tak dokáže korigovat umístění ostřícího bodu, ukazovat ostřící vzdálenost atd. Pouhým pohybem páky pak lze přepnout do plného EVF režimu, kdy je průhled (s jemným cvaknutím) zaslepen a do hledáčku je promítnuto to, co vidíte při běžném zobrazení na displeji (tedy 100% pokrytí záběru). Přepínání se brzy stane intuitivním a člověk má možnost rychle reagovat na konkrétní scénu a potřeby. V makro režimu ovšem funguje pouze EVF, protože paralaxa by byla taková, že by se rámování záběru dostalo mimo zorné pole hledáčku.

Celý tento malý zázrak je umožněn šikmým polopropustným zrcátkem, na nějž je ze strany promítán digitální obraz z malého LCD.

Sám jsem obě možnosti zobrazení používal asi 50:50.

Přístroj disponuje celkem povedeným režimem ručního ostření. Ostřící kroužek, jak již bylo zmíněno, nepohybuje přímo čočkami, ale ovládá ostřící motorek fotoaparátu, a to podle intenzity otáčení. Podle výrobce byla zvýšena citlivost na dotyk a k přeostření stačí oproti minulé generaci jemnější pohyb. Neměl jsem možnost porovnat oba přístroje vedle sebe, ale přístroj opravdu rozezná pohyb kroužku téměř okamžitě a rychle zareaguje. Spolu s ostřícími pomůckami, tedy focus peakingem a digitálním rozdělením středu obrazovky je manuální ostření docela příjemné. Jediné, co ho trochu kazí, je úzký prstenec blízko těla, který měl u testovacího kusu nerovnoměrný odpor v průběhu otáčení.

Velká výhoda přístrojů tohoto typu je jejich nenápadnost. Oproti zrcadlovkám jsou menší, tišší a méně, řekněme, „profesionálně“ působící (myšleno v očích laického subjektu fotografování) než velká hlučná zrcadlovka. FujiFilm proto tento přístroj vybavil tradičním reportážním ohniskem 35mm (přepočtených), takže vzhledem k určení přístroje ani nemožnost výměny objektivu příliš nevadí (navíc existují i předsádky, širokoúhlá a nově i prodlužující).

Obrazová kvalita

Obrazová kvalita je na špičkové úrovni. 16mpx senzor od Fuji patří patrně k tomu nejlepšímu v APS-C třídě, což je dáno kombinací čipu bez low-pass filtru, absencí interpolačních artefaktů danou téměř „náhodným“ rozmístěním barevných masek v Bayerově matici, dobré citlivosti a perfektního JPEG enginu. Citlivost se pohybuje od ISO 200 – 6400, softwarově lze nastavit ještě ISO 100 (ztmavené ISO 200) a ISO 12800 a 25600 (jednou, respektive dvakrát zesvětlené ISO 6400). Automatické ISO funguje v celém rozsahu hardwarové citlivosti a může být uživatelsky omezeno jak ze shora, tak ze zdola (+ je možno nastavit i maximální dlouhý čas závěrky).

Celkově si nechá fotoaparát, co se citlivosti týče, líbit hodně. Jeho výkon jej i v tomto směru umisťuje na špičku APS-C segmentu. Je to, myslím dobře vidět z přiložených testovacích fotografií. Z tohoto důvodu si člověk může s klidem v duši vypnout odšumování fotografií, aby tak zachoval maximum detailů a stále dostat fotografie s minimem šumu, který má navíc příjemný charakter. Většina fotografií v tomto testu byla fotografována s vypnutým odšumováním. Do ISO 800 je šum i tak téměř neviditelný, maximálně při bližším ohledání stínů. Citlivost ISO 1600 ho má jemný, výraznější je při ISO 3200, kde už by mohl někomu vadit. Nicméně i při této citlivosti je výkon nadprůměrný, a pokud vám šum ve fotografiích v rozumné míře nevadí, nebojte se ani citlivosti ISO 6400, já jsem ji při běžném fotografování s klidem nechával jako strop funkce Auto ISO.

S většinou ostatních fotoaparátů také nechávám jako výchozí formát RAW, ale u tohoto Fuji jsem neměl problém ani s JPEG. Fujifilm odladil algoritmy přímo pro svůj X-Trans senzor, a převodem v editoru třetích stran tak už mnoho nezískáte, alespoň co se množství detailů týče. JPEG v podstatě dostává z fotografií všechno, co je potřeba. RAW tak přichází v úvahu hlavně pro práci s barvami a jasem snímku, nicméně i s úrovní obojího jsem byl při běžném fotografování většinou spokojen.