Přehled zrcadlovek základní a nižší střední třídy

Digitální zrcadlovky si i přes silnou konkurenci kompaktních přístrojů, zejména těch s výměnnými objektivy, stále drží velkou oblibu a pověst TĚCH fotoaparátů pro profesionální práci. Nutno říci, že to není zcela nezasloužené, DSLR poskytuje svému uživateli kombinaci výkonu, možností a pohodlí, jakou jiné fotoaparáty nabídnout nemohou. Byť jsou dnes kompakty s výměnnými objektivy brány za plnocenné partnery (či konkurenty, chcete-li) zrcadlovkám, právě robustnost zrcadlovky a přítomnost zrcátka jsou dvě charakteristiky, které jsou při rozhodování pro konkrétní typ fotoaparátu často rozhodující. Velký grip a robustní tělo se sice nevejdou do kabelky, ale ruku na srdce, pokud máte velké ruce, nemusíte být z dnešního trendu miniaturizace zcela nadšeni. Stejně tak, když plánujete používat dlouhé objektivy, které se bez „správně“ těžkého a dobře uchopitelného těla nebudou ovládat zrovna nejlépe.

Optický hledáček je další věc, na kterou mnoho lidí nedá dopustit. Přes nesporný počet výhod, které dnešní generace EVF nabízí, je optika zkrátka optika a stále má svá „pro“ také. Nezanedbatelnou roli hraje i rozsáhlost DSLR systémů, co se příslušenství a zejména množství nativních objektivů týče. Je potřeba zmínit i jiný způsob ostření, který DSLR používají. Díky polopropustnému zrcátku mohou mít pro ostření speciální velmi citlivý snímač, který má na starost jen a pouze ostření, u DSLR takzvané ostření detekcí fáze (zjednodušeně řečeno, fotoaparát použije fotobuňky senzoru jako jakýsi „dálkoměr“, kdy porovnává dva detekované obrazy z různých fotobuňěk a z nich dopředu spočítá, jak moc je obraz nezaostřený a o kolik je třeba optickou soustavou pohnout, aby zaostřený byl). Tento způsob je rychlejší, nicméně hrozí u něj občas větší nepřesnost než u kompaktů, které ostří detekcí kontrastu – při pohybu optické soustavy měří kontrast snímku a pak se vrátí do bodu, kde byl detekován nejvyšší a obraz tak byl (pravděpodobně) správně zaostřen. To je sice zdlouhavější, ale je to velmi přesné a lze k tomu použít přímo hlavní snímač fotoaparátu. Aby to ale nebylo zcela jednoduché, detekci kontrastu používají také některé zrcadlovky, např. v režimu „live view“, stejně jako se již vyskytuje fázové ostření u kompaktů – ty pro něj však nemají speciální snímač, tak se výrobci musí snažit „propašovat“ měřící fotodiody přímo na fotografický čip přístroje.

Výhod fázového ostření zrcadlovek si uživatel všimne zejména při ostření za horších světelných podmínek, fotografování rychle se pohybujících předmětů a používání kontinuálního autofokusu (AF-C, servo…), v těchto podmínkách zrcadlovky zatím jasně vedou. Nepřesnosti AF se také není třeba bát, protože bývá z výroby přesně kalibrován přímo pro objektiv, se kterým se fotoaparát prodává.

Tak jako v jiných případech, nejvyšším soudcem je opět sám uživatel, který si volí mezi robustností x skladností, EVF x OVF, contrat-detection AF x phase-detection AF (atd.). Pokud se rozhodne pro cokoliv, je následně třeba také zvolit značku a cenovou kategorii. V tomto článku jsou proto stručně uvedeny modely základních řad DSLR jednotlivých výrobců. Dnes už totiž neplatí, že zrcadlovka musí být drahá – tyto tzv. entry-level modely nabídnou uživateli všechny základní funkce, přičemž obrazovou kvalitou za svými dražšími sourozenci nezaostávají, nebo alespoň ne příliš.

Tyto „amatérské“ zrcadlovky, které si můžeme ještě dále pracovně rozdělit na „nejnižší třídu“ a „nižší střední třídu“, se oproti dražším modelům vyznačují (kromě příznivější ceny) zejména svými menšími rozměry, přívětivějším uživatelským rozhraním, použitím lehčích materiálů a přítomností různých automatických funkcí a režimů, zaměřených na „běžné focení“ spíše než profesionální práci. Po pokročilých funkcích přístrojů vyšší třídy není pro většinu uživatelů nutno vzdychat, protože právě přístroje nižších tříd nabízejí nejlepší vyváženost mezi výkonem a cenou.