Staré objektivy na nových digitálních tělech I.

Posledním případem je pak tzv. nativní zpětná kompatibilita. Tou se vyznačují hlavně Pentax a Nikon, jediní dva současní výrobci zrcadlovek, kteří si ponechali bajonet z dob manuálních filmových přístrojů. Ostatní výrobci při přechodu na AF systémy bajonety zcela změnili, Pentax a Nikon je pouze poupravili, ale kompatibilita se staršími skly zůstala zachována. V mnohých případech však nemusí být vždy stoprocentní, což platí zejména pro Nikon. U něho je díky stáří celého systému, množství vyrobených objektivů a počtu postupných změn celý problém zpětné kompatibility trochu složitější a liší se fotoaparát od fotoaparátu, objektiv od objektivu. Celá problematika by vydala na samostatný článek. Opět tedy nezbývá, než doporučit váhajícímu, aby si vyhledal zkušenosti ostatních uživatelů pro konkrétní objektiv a tělo.

Pentax má bajonet mladší, díky čemuž je kompatibilita rovnoměrnější. Zcela mechanické objektivy jdou nasadit, budou mechanicky clonit a fotoaparát bude indikovat zaostření a měřit v režimu A (přesněji Av) na „plnou díru“, nicméně neumí odečítat clonu a pro zaclonění je potřeba nastavit režim M a zaclonit dvakrát – nejprve pro měření a podruhé pro expozici. Je na to speciální knoflík. Novější objektivy s kontakty pak nabízejí naprostou kompatibilitu, v případě manuálních objektivů samozřejmě kromě AF.

Hodí se ještě zmínit problém stabilizace. To, že historické objektivy touto vlastností běžnou u nových objektivů nedisponují, neznamená, že by se vám možnost jejího využití zcela uzavřela. Některé systémy nabízejí tzv. stabilizaci v těle, kdy je místo optiky stabilizován čip a tím i jakýkoliv objektiv, který na takové tělo nasadíte. Poprvé s ním přišla v zrcadlovkách Konica Minolta, DSLR a SLT aparáty Sony v této tradici dodnes pokračují (na rozdíl od bezzrcadlovek*), stejně tak jako DSLR i bezzrcadlovky značky Olympus, Pentax a některé modely Panasonic.
*)Edit: počínaje Sony A7 II přichází stabilizace o do bezzrcadlovek Sony.

Dobře, ale kde takové objektivy vzít?

První radou, která se v případě výše napsaného dotazu obvykle dává, bývá otevřít skříň, kde leží váš, bratrův, tatínkův, strýcův či dědův zapomenutý fotoaparát. V mnoha domácnostech taková bývá a často obsahuje nějakou tu Prakticu nebo Zenit. Závitové objektivy těchto fotoaparátů je možné lehko použít přes adaptér a některé dávají velmi dobré výsledky. Když budete mít štěstí, naleznete nějaký kousek jako třeba CZJ Flektogon 35 F2.4, Pancolar 80 F1.8 či Sonnar 200 F2.8 (či mnohá další dodnes velmi ceněná skla). Pokud takové štěstí mít nebudete a bude tam „pouze“ Pancolar 50 F1.8 či sovětský Helios 58 F2.0 (asi nejčastější kousky), nezoufejte. Ani ty nejsou vůbec špatné a lze si s nimi užít mnoho zábavy a pořídit krásné snímky.

Jediné, před čím je dobré mít se na pozoru, jsou staré manuální zoomy. Ač jsou některé velmi kvalitní, pro drtivou většinu to neplatí. Zkrátka, tady šel pokrok dopředu a třicet let staré zoomy, na rozdíl od mnohých monofokálních objektivů, spíše zklamou. Navíc je pro nastavení objektivu potřeba hlídat hned tři kroužky – clony, transfokátoru a ostření. Což už může být i mírně otravné.

Pokud ve skříních nic nenajdete, nebo nebudete s tím, co jste našli spokojeni, nezbývá než nakupovat. Tady se patří být velmi opatrný! V kamenných bazarech či internetových obchodech je vše relativně bezpečné, ale dražší. Levněji lze často pořídit přes inzeráty nebo na aukcích, ale vystavujete se nebezpečí, že kupujete objektiv ve špatném stavu. Pak vás nemine investice do opravy, či přímo získáte zcela nepoužitelný kus. Proto je vhodné nakupovat u ověřených zdrojů, s prodejcem o všem komunikovat a vyzbrojit se dopředu informacemi o neduzích toho kterého kousku. Stejně tak je vhodné ověřit si cenu v ostatních podobných nabídkách, jestli se vás prodejce nesnaží „natáhnout“. Pokud jste si vším na sto procent jisti, pak hurá do toho!

A v následující části si řekneme něco o používání a vlastnostech těchto objektivů v praxi a o nástrahách i radostech, které z toho plynou…