Velcí fotografové: Steve McCurry

Vyjímečná kompozice. Hlavní motiv ve středu. Dva mniši vlevo zápasí v kompozici s jedním mnichem vpravo, takže to pak není „středovka“. Levá vyhrává.

Toto je Panna Maria v muslimském Peshawaru. Když jsem byl v Pákistanu v roce 2009, říkal mi náš horský vůdce, že v Peshawaru s cizinci nikdy nepřespává. Stráví tu den a na noc pak rychle pryč. Je to však velmi zajímavé historické město a obchodní centrum.

Kompoziční rytmus. Je důležité, že hlavní motiv, zaostřený muž v popředí, nehledí do objektivu. A zase ten barevný kontrast červené proti zatlumené modré.

Musím se přiznat, že jsem mnoho času trávil v průmyslových podnicích. Viděl jsem tak i dost gigantických míst v Rusku či na Ukrajině. Ve srovnání s pracovními podmínkami lidí v uhelném dole v Afgánistanu to ale byly hotely. A zase Steve McCurry: poslední zatažení z cigarety. Už jí opravdu moc nezbývá.

V Indii si při různých slavnostech lidé patlají na obličeje barevná bahna. Tuhle fotografii jsem proto na první pohled úplně nepochopil. Ale ty čtyři současně vypalované cigarety jsou určitě zajímavé. Snímek jsem pochopil až podle jeho popisku. U portrétů platí pravidlo, že v kloubech se neřeže. Je třeba, aby bylo jednoznačné, komu ruka patří. Už jsem myslel, že bychom McCurryho vyhodili z kurzu ve FotoInstitutu…

Tady bych pronesl takové to máchovské: „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“. Výraz dívky, která stojí v čistých nažehlených šatech v žabincem zarostlém bahništi před svým domkem a ledabyle se opírá o plot.

Zase industriál. Klasická kompozice s hlavním motivem ve „zlatém řezu“. Tento snímek dělá hlavně rozostřené, ale přesto nesmírně zajímavé prostředí, které jako divák budete dlouho zkoumat. Stejně jako ten pohled do očí mladého svářeče, který rozbrušovací pilou či autogenem mění zrezivělé obry na potravu pro hutě.

Tento snímek je tak neskutečně naaranžovaný, až je vynikající. Póza, pohled přímo do objektivu, a k tomu rekvizity vyjadřující prostředí pro fotografování portrétů, ve kterém tento člověk pracuje. Na fotografiích je nejspíše syn. Hlavní pýcha tohoto muže.

Ve Šrínagaru jsme byli loni v létě. Konflikt zde již víceméně utichl. Typický charakter a oblečení pro muže v tomto městě. Přesně zaostřené na živé pozorující oko. A pak ta moskytiéra, která udělala snímek.

Tenhle snímek není aranžovaný. Nechal jsem si ho nakonec. Fantastická kompozice zmačknutá ve správném okamžiku, kdy druhý chlapec nacházející se mimo hloubku ostrosti v pozadí perfektně doplňuje hlavní motiv. To jsou hlavně ty oči. Nanesené červené barvivo zcela potlačilo struktury na obličeji. Proto jsou ty oči tak výrazné.

Do oblasti Himálaje jsem sám podnikl řadu expedic. Uvědomuji si proto, jak velké úsilí musí Steve McCurry vynaložit, aby získal takovéto fotografie. Jsou to výběry z tisíců snímků, ve kterých jsou další stovky, za které by většina fotografů byla určitě vděčná. Doufám, že Steve McCurrymu bude nadále sloužit zdraví a poskytne svým obdivovatelům po celém světě ještě řadu dalších krásných fotografických zážitků.