PhotoHint 27: Luminografie

Úvodem několik slov k terminologii. Výraz luminografie je složen z latinského výrazu „lumino“ = světlo a řeckého „grafie“ = kreslení. Znamená tedy kreslení světlem. Je tedy vlastně totožný s výrazem fotografie (foto z řečtiny = světlo). A s určitou mírou nadsázky by se vlastně dalo říct, že každá fotografie, zvláště ty ranní s několikahodi­novými expozicemi jsou vlastně luminografií. Termín luminografie je rozšířen především u nás ve střední Evropě. V anglosaských zemích je více užíván výraz „malování světlem“, případně „kreslení světlem“.

Podle způsobu práce s kamerou a světlem se dají luminografické snímky rozdělit do dvou skupin. U první jsou světelné zdroje statické a fotograf pohybuje fotografickým přístrojem.

U objektivů s proměnlivou ohniskovou vzdáleností je možné i zoomování v průběhu expozice.

Případně i pohybujících se světelných zdrojů vůči pohybujícímu se fotoaparátu. Třeba fotografování z jedoucích dopravních prostředků.

Výsledky jsou zachycením trajektorie světla do těžko předvídatelných a opakovatelných, zpravidla abstraktních obrazů. To je zároveň kreativní limit tohoto způsobu práce.

Při druhém způsobu tvorby je fotoaparát umístěn v tmavém prostředí na stativu. Fotograf pak cíleně pracuje se zdroji světel před objektivem fotoaparátu, což umožňuje výrazně kreativnější a předvídatelnější výsledky. V nejjednodušším přístupu můžou být světelné dráhy vytvořeny přírodou, nebo třeba světelnou pyrotechnikou.

Více možností a tedy i více kreativity umožňuje kreslení autorovou vlastní rukou. Za výhodu se dá považovat autorova schopnost realistické kresby. Není to ale podmínkou, protože lidé a objekty se dají obkreslovat, případně světelnými zdroji osvětlovat.

Jako světelný zdroj k využití se dá použit v podstatě všechno, co svítí. Od klasických žárovek různých velikostí, přes zářivky, halogeny, neónové trubice, moderní LED-diody různých barev (s překvapením zjistíte, že někeré velmi rychle blikají). Ale i svíčky, prskavky, oheň a pyrotechnika.