Skládání makrofotografií - 3. část

Tento článek je pokračováním Skládání makrofotografií – 2. část

Když jsem se rozhodl vyzkoušet fotografování přes mikroskopový objektiv, ani jsem si neuvědomil jaké problémy nastanou, když budu chtít fotografovat při zvětšení větším než 10:1. Začnu nejdříve se samotným nastavením fotoaparátu, které je velmi důležité a troufám si říci, že bez některých speciálních funkcí fotoaparátu není možné fotografie při velkém zvětšení vůbec pořídit. A pokud ano, kvalita se výrazně zhorší. Když jsem začal fotografovat přes objektiv do mikroskopu, nebyla ani jedna fotografie ostrá. Nejdříve jsem to přiřazoval tomu, že nemám asi přesně umístěn mikroskopový objektiv na střed, nebo že není v jedné rovině s objektivem 200/2,8, který musím používat jako korekční. (více v předchozím článku) . Na tomto místě je potřeba říci, že jsem fotografoval fotoaparátem EOS 50D a to s použitím dálkové spouště. Došlo mi, že se při tak velkém zvětšení musí negativně projevovat „klapnutí“ zrcátka a tak jsem zvolil režim předsklopení zrcátka abych otřesy eliminoval. Obraz byl o něco lepší, ale stále neostrý. Vzpomněl jsem si na dlouhé týdny, kdy jsem fotografoval vosičky a téměř stále jsem používal živý náhled (Live View). Pokud použijete živý náhled, eliminujete téměř veškeré otřesy a dochází jen k jemnému mechanickému pohybu při exponování, který však kvalitu obrazu téměř neovlivní. Velký rozdíl můžete vidět na přiložených fotografiích. Pokud živý náhled nemáte, snažte se používat aspoň předsklopení zrcátka a fotoaparát řádně zafixujte. A pokuid nemáte dálkovou spoušť, můžete použít i časovou. Problém s otřesy jsem řešil proto, že jsem používal zářivkové osvětlení a časy expozice byly často delší než 1 vteřina. Při použití blesku se samozřejmě toto tolik řešit nemusí, ale i tak je uchycení velmi důležité. A proč jsem používal zářivky? Při použití blesku a při množství fotografií (asi 11500 za 3 týdny) jsem baterie do blesku často dobíjel a zabíralo mi to čas, který jsem bohužel neměl. Navíc s použitím dvou zářivkových svítidel jsem mohl lépe regulovat směr a intenzitu světla. Pokud se rozhodnete jako hlavní světlo použít externí blesk, je nutné jej nastavit na manuální režim M. Tím docílíte toho, že fotografie budou mít stále stejnou intenzitu osvětlení.

Když jsem měl vyřešený problém s chvěním fotoaparátu, začal jsem řešit další problém – otřesy celého stolu. Jak jsem psal již v minulém článku, velký problém byl pohyb dětí doma a dokonce i pohyb sousedů. Zakázat doma dětem běhat a zazvonit u sousedů aby chvíli seděli v klidu, nebylo řešením:o) Proto jsem si pořídil silnou a těžkou desku (používá se pro výrobu kuchyňských linek) do které jsem vyvrtal otvor pro stativový šroub a k desce jsem přišrouboval makrosáňky. Důležité je aby byla deska opravdu těžká a tak jsem si pomáhal i tím, že jsem na ni pokládal i závaží. Bylo by dobré říci, že možností jak uchytit fotoaparát, resp. jak jej co nejlépe znehybnit, je samozřejmě více a řada fotografů používá například staré základy mikroskopu a fotografují vertikálně. Já zatím hovořím o fotografování v horizontální poloze, ale již uvažuji o tom co si pořídit abych mohl fotografovat v poloze vertikální, která má své jisté výhody. Použití desky je také důležité proto, že máte fotoaparát a objekt na stejném základu a opět eliminujete některé vibrace.

A nyní jsme u samotného uchycení objektu. I to je velmi důležité a díky tomu, že je pracovní vzdálenost velmi malá, musíte řešit jak jej dostat bezpečně co nejblíže k objektivu. Doporučuji objekty umisťovat do těžších držáků, nebo je připevňovat velmi pevně. To se týká samozřejmě především preparátů, nebo neživých předmětů. Práce s malými předměty je někdy poměrně náročná a bez použití speciálních pomůcek i nemožná. Jde například o různé pinzety, entomologické špendlíky, mikroskop adpo. Pro fotografování venku platí samozřejmě podobná pravidla, ale vzhledem k tomu, že venku budete fotografovat většinou při mnohem menším zvětšení a také s pomocí blesku, není to tak důležité a co víc, není dobré s fotografovaným objektem manipulovat. A venku půjde již o živé exempláře, které se po vyrušení poměrně obtížně dostávají do klidu a znehybnění je pak velmi složité.

Další důležitou pomůckou je difuzér. Při skládané fotografii je použití difuzéru nezbytností. Pokud fotografujete bez difuzéru, osvětlení je velmi kontrastní a při sebemenším posunu dochází ke změně odlesků a při skládání pak může docházet k chybám. Můžete namítat, že nemusíme s objektem ani s fotoaparátem pohybovat, že stačí přeostřovat objektivem. Někdy to půjde, především při menším zvětšení, kdy je hloubka ostrosti větší a nepoužíváte speciální objektivy. Pokud však použijte objektiv pro mikroskop, nebo manuální objektiv CANON MP-E 65 musíte posouvat s objektem, nebo s fotoaparátem. A zde se dostáváme k problému, který stále řeším. Jde o samotný posuv fotoaparátu, resp. fotografovaného objektu. Pokud budete fotografovat s nějakým makro objektivem je potřeba řešit posun v rámci milimetrů, vzácně desetin milimetru. To vyřešíte například koupí makrosáněk. Určitě nedoporučuji makrosáňky zn. Manfrotto, které mají velmi hrubý krok a při povolení aretačního šroubu nedrží rovinu. Dobrou volbou jsou makrosáňky zn. Novoflex. Ty jsou však poměrně drahé a tak další možností je nákup některých podobných výrobků přes www.ebay.com . Já však makrosáňky zn. Novoflex i přesto velmi doporučuji. Mají jemný krok a drží velmi dobře rovinu. Aktuální cena se pohybuje kolem 4 500,– až 6000,– Kč.

Posun fotoaparátu při menších zvětšeních tedy zvládneme. Pokud však fotografujeme například s objektivem pro mikroskopy, je hloubka ostrosti neuvěřitelně malá, často téměř nezřetelná a tak je samozřejmě nutné posouvat s aparátem, nebo s objektem po krocích, které jsou často v řádu tisícin mm. A co teď? Já zatím používám ruční pohon, kdy odhaduji posun sám, ale není to ideální a budu to řešit. Používám starý stolek s pro mikroskop, ked je i mikrometr a posun je velmi jemný. Bohužel se nedá odhadnout stejný krok. Existuje však řada možností jak posun zpřesnit. Vím o fotografech, kteří si vyrobili takový posuvník například ze stavebnice LEGO a využívají různá kolečka, lanka apod. Jiní používají staré držáky na mikroskop nebo různé stojany pro strojírenství atd. Výborné jsou některé dražší mikroskopy, které mají ovládání posunu opatřeno mikrometrem a umožňují přesný posun například o 0,05 mm, ale i o 0,002 mm. Kupovat si kvůli tomu mikroskop však není asi ten nejlepší nápad. Tyto mikroskopy jsou poměrně drahé. Ideální je, když se někdo nějakého staršího mikroskopu zbavuje. Další možností jsou různé strojírenské stojany na jemné obrábění, stojany na vrtačky atd. Existují dokonce výrobky, které jsou schopny posuv fotoaparátu dělat motorově. Je to například tzv. StackShot, kterého součástí je i ovladač s možností nastavení délky posunu. Pokud se rozhodnete pro tento výrobek, aktuální cena, kterou jsem od amerického výrobce zjistil je asi 550USD včetně kabelu na propojení s fotoaparátem, motorem na automatický posun, displejem, poštovným a balným. Nutné je však k této částce připočítat ještě clo.

Tento problém tedy řeším stále i já, ale vzhledem k tomu, že chci skládanou fotografii využívat především pro fotografování venku, budou mi zatím stačit makrosáňky a makroměch

Článek byl převzat z www.macrophotography.cz