Třetí v řadě nového designu SLT zrcadlovek po A77 a A65 je řekněme odlehčená verze s názvem A57. To co v sobě skrývá, v čem se liší od předchozích dvou a jak se s ní fotí, si krátce ukážeme v dnešním testu. Nečekejte však nějaké závratné odlišnosti, v poslední době se již od sebe mnoho tyto fotoaparáty neliší.
Zdá se, že první design Sony SLT zrcadlovek (ač mnozí tvrdí, že se o zrcadlovky nejedná, já tvrdím, že ano, je celkem jedno, že zrcadlo není sklopné, ale je pevné a polopropustné), které prezentovaly SLT A33 a A55 se definitivně rozdělil na dvě skupiny. První zůstaly věrné nové typy A35 a A37, kdežto A77 a A65 vytvořily novou skupinu, větší a robustnější, do které patří i dnešní A57. Když jsem poprvé viděl a četl parametry A57, tak jsem byl tak trochu zklamán, že se nejedná o žádnou novinku s vylepšením a zároveň potěšen, že výrobce jakoby odpověděl na moji otázku vyřčenou u A65, proč neudělal SLT s menším čipem, třeba tím špičkovým, který je v novém NEXu-5N. A stalo se. Dá se tedy jednoduše říci, že Sony vzalo tělo od A65 a dalo do ní 16MPix CMOS snímač, který již své kvality opravdu prokázal.
Jak už jsem řekl, tělo A57 patří mezi robustní dobře padnoucí do ruky
se standardním rozmístěním ovládacích prvků po celém těle. Tak jako
u A65 mne osobně chybí zadní otočné kolečko pro volbu clony a času. Ale
s tím Sony skoro úzkostlivě šetří a nechává si ho jen pro dražší
vyšší modely. Hmotnost odpovídá tělu, není nijak výrazně vyšší a
poměr velikosti a hmotnosti je tak vyvážený. Přesto, zvláště když
budete používat větší objektivy, neříkám, že by se nehodil vertikální
grip. Bohužel stejně tak jako u A65 jej musíte oželet, protože výrobce
s ním nepočítá.
Stejně jako u A65 je rozmístění zadních prvků dostatečné a možnost
naprogramovat si určité funkce na dvě horní tlačítka na zadní straně
beru jako bonbónek, který mile potěšil. Jediné co bych snad konstrukci
vytknul, je umístění otočného kloubu pro LCD. Jeho umístění dole mi
nepřijde jako moc šťastné řešení. Levý bok by byl praktičtější pro
situaci, kdy člověk stojí před fotoaparátem a potřebuje kontrolovat
záběr a mít tak LCD otočeno dopředu. Protože při takovém záběru je
fotoaparát skoro vždy na stativu, je možnost otočení LCD dolů do
stativové hlavy tak trochu nesmysl.
Hledáček a LCD
Hledáček je podobný jako u A65, má vysoké a jemné rozlišení a zvětšení 1,04× s možností nastavení dioptrie –4 až +3. Tím, že je hledáček elektronický, se zobrazuje intenzita světla a tím vidíte, jak bude výsledná fotka vypadat a navíc máte možnost si v Menu nastavit různé druhy zobrazení informací, které chcete na LCD zobrazit. Zjednodušeně řečeno, vše co se zobrazuje na LCD je možné zobrazit i v hledáčku – histogram, vodováha, přehled všech funkcí. Při rychlém pohybu do stran ale opět dochází k roztrojení obrazu, sice ne tak silnému jako tomu třeba bylo u předchozí A35, ale je patrné. Přesto je pohled při velikosti zobrazení skoro 1,1× příjemný, a není to pohled „do kanálu“ jako tomu bývalo donedávna při zvětšení 0,7×. V základním nastavení je zapnuté automatické přepínání mezi hledáčkem a LCD.
LCD je širokoúhlé, 3“ typu Xtra Fine TruBlack s rozlišením 921000pixel. Jak už jsem zmínil u A65, oproti předchozímu A77 je systém vyklápění jednoduší, ale dostatečný až na nedokonalost s vyklopením pro pozorování LCD před fotoaparátem. Pokud LCD je opatřeno antireflexní vrstvou, pak by chtěla trochu vylepšit. Zobrazení je možné v mnoha režimech stejně jako hledáček.
Pro zobrazení naexponovaných snímků je možné si vybrat z několika typů zobrazení. Zobrazit samostatný snímek s informacemi o expozici, s histogramem nebo v náhledech. Každé místo je možné cca 12× zvětšit pro kontrolu, zda bylo dobře zaostřeno. Zobrazení karet Menu je stále stejné, což je fajn, zde je konzervativní přístup plusem a stejně tak funguje i tlačítko nápověda, kdy si může zobrazit nápovědu jak pro funkce, tak rady a návody pro okruh témat, který chcete zrovna fotit. Zkrátka taková malá kniha o fotografování.
Tak jako u A65 je tlačítko Fn vstupem do nabídky funkcí zobrazených na LCD a zadním křížovým voličem s prostředním potvrzovacím, si vybíráte určitou funkci a měníte její nastavení. Jednoduché a přehledné. Měnit hodnotu funkce můžete i pomocí předního otočného voliče. Je to o jeden krok rychlejší.
Tak jako se u A65 znovu objevila funkce „chytrého telekonvertoru“, tak
je i u A57. Zde se však výrobce pokusil o určitou inovaci funkce a nemám
pocit, že to bylo vždy zrovna šťastně uděláno. U A65 lze zvětšit
aktuální ohniskovou vzdálenost o 1,4× a 2×. Snímky jsou tvořeny jen
středovou částí čipu, takže při zvětšení ohniska o 1,4× má
výsledný snímek velikost 12MPix a při 2× zvětšení má velikost 6Mpix.
Nejedná se tedy o žádný digizoom ale pouze o výřezy z čipu. Velikost
rozlišení se nastavuje automaticky podle velikosti přiblížení.
U A57 je tomu už jinak. Sice je to v návodu celkem podrobně popsáno ale
také ne zrovna srozumitelně. Řeknu to tedy vlastnímu slovy. U A57 pokud si
sami ručně neupravíte velikost rozlišení předem, tak se vám snímek
„natáhne“ na plné rozlišení čipu. Na zadní LCD se funkce a nastavení
zobrazuje vpravo dole. To jestli je osa rozsahu zoomu rozdělena na dva díly
nebo na tři (jako v ukázce) navíc záleží, jestli máte v Menu zapnutou
funkci digitálního zoomu. (Netušil jsem že jednou budu psát o zrcadlovce
s digitálním zoomem.)
V další tabulce je ukázka, jak tento zoom funguje. Použil jsem jeden záběr, poprvé s nastaveným rozlišením na plných 16MPix (4912 × 3264 pixelů), podruhé na 8,4MPix (3568 × 2368 pixelů) a potřetí na 4MPix (2448 × 1624 pixelů). Výřezy ze záběru jsou porovnávány s výřezem bez zvětšení ve fotoaparátu, ale s následným zvětšením ve photoeditoru (photoshop) v počítači.
Jak je vidět na ukázkách, výsledky jsou pozoruhodné. Je mi jasné, že
ortodoxní fotografové se už nějakou chvíli tváří pohrdavě a
nechápavě. Je třeba si ale uvědomit, že tato funkce je vhodná hlavně pro
ty fotografy, kteří, za 1) nechtějí trávit čas u počítače dodatečným
zpracováním fotografií a za 2) velká část jejich fotografií které
„pošlou“ na papír, nebude přesahovat formát A4 (20×30cm). Pro ty co
touto funkcí pohrdají, jí prostě používat nemusí.
A teď k výsledkům. Tak jako jsem netušil, že budu psát o zrcadlovce
s digitálním zoomem, jsem netušil, že budu muset konstatovat, že to není
až tak zavrženíhodná funkce, jak by se na první pohled zdála. Při plném
rozlišení je kvalita více méně srovnatelná s následným zvětšením
v počítači. U obou nižších rozlišení je situace taková, že snímky
přímo z fotoaparátu jsou kontrastnější, než snímky dodatečně
zvětšované. A jak víme, kontrastnější detaily na snímku budou na
výsledné fotografii působit ostřejším dojmem. Ale znovu opakuji, mluvíme
zde o fotografiích spíše menšího formátu – typu rodinná fotografie.
Ale právě na takové fotografy je tento fotoaparát zaměřen. Ten kdo chce
dělat velké formáty, použije odpovídající objektiv a nebo alespoň
kvalitní konvertor, jako je tomu v poslední ukázce. A ještě jedna
důležitá připomínka na závěr, snímky se zoomem nelze exponovat do
formátu RAW.
Čip a ISO
Snímacím prvkem je snímač CMOS Exmor™ APS HD s rozlišením 16MPix
(4912 × 3264 pixel). Velikost čipu je 23,5×15,7 mm (typ APS-C). Poměr
stran je 3:2, ale lze přepnout na 16:9 (rozlišení 4912 × 2760 pixel). Čip
je osazen pružně a kombinuje dvě technologie – stabilizaci obrazu a
protiprachový systém. Optický stabilizátor obrazu Super SteadyShot INSIDE
umožňuje využívat optické stabilizace v kombinaci s libovolným
objektivem. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 50 až 25600 ISO.
A stejně jako u předchozí A65, tak i A57 nabízí jednu novinku v oblasti
redukce šumu a tím je slovy výrobce „redukce šumu více rámečků“. Já
jsem si jí pracovně nazval „vISO – vícenásobné ISO“, tak jako je na
skenerech vícenásobný sken. O co se tedy jedná? Při výběru ISO si
vyberete poslední nabídku v seznamu a v ní rozbalíte nový seznam hodnot
ISO a vyberete si, kterou chcete. Při expozici fotoaparát udělá velmi
rychlou sekvenci cca 4–5 snímků, poskládá je na sebe a vytvoří tak jeden
snímek. Vychází se z předpokladu, že šum je náhodný, takže na každé
fotografii je pokaždé jiný. Tím je možné vícenásobnou expozicí
rozmělnit šum a získat tak daleko jemnější kresbu s minimálním šumem.
Někdo může okamžitě namítnout, že to bude možné jen pro statické
snímky ze stativu, ale jak jsem se sám mnohokrát přesvědčil, není tomu
tak. Ba naopak, výsledné snímky exponované z ruky jsou kromě toho, že
šum je výrazně potlačen, velmi dobře ostré, i když doba po kterou
sekvence snímků trvá, může dosáhnout času okolo 1s.
Na druhou stranu je třeba ale upozornit, že sice v ruce udržíte 5× 1/125s,
ale určitě ne 5× 1/2s. Stále tedy platí pravidlo, že dlouhé expozice
patří na stativ a v ruce udržíte čas rovnající se převrácené hodnotě
ohniskové vzdálenosti. Samozřejmě že vám pomáhá optický stabilizátor
na čipu, ale také není všemocný. Tuto funkci nelze použít při focení do
RAW. Stejně tak nelze tuto funkci kombinovat s funkcí HDR.
V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu
u snímku večer.
Jak je vidět, do ISO 1600 je šum minimální, dovolím si tvrdit, že i na fotografii formátu A3 – 30×45cm nebude šum patrný vůbec. Je třeba si uvědomit, že na případné papírové fotografii bude šum o mnoho menší než při zobrazení 1:1. Ještě použitelné ISO pro fotografie do formátu A4 – 20×30cm jsou i ISO 3200 a za určitých podmínek i 6400 a 12800. Použití ISO 16000 je dle mého názoru již trochu diskutabilní. Zde je již šum dost patrný, i když není tak úplně rušivý a při určitých snímcích může být akceptovatelný. Rozhodně i při ISO 16000 je snímek plně čitelný a není to shluk barevných skvrn a deformovaného obrazu, jak tomu bývalo u starších fotoaparátů, když poprvé nabízely ISO 1600 a vyšší.
V plném rozlišení má RAW i JPG snímek v poměru 3:2 velikost 4912 ×
3264 pixel což stačí na fotografii o rozměrech 42×28 cm v rozlišení
300dpi, případně na fotku 63×42 cm při rozlišení 200 dpi. To je
samozřejmě teorie, z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko
větších rozměrů při výborné kvalitě. Ve formátu 16:9 je nejvyšší
rozlišení 4912×2760 pixel. Kvalita JPG je rozdělena na 2 typy, jemné a
standard a typ barevného prostoru lze volit mezi sRGB a Adobe RGB. Osobně
musím říci, že výsledná fotografie JPG s barevným prostorem Adobe RGB
dává vynikající výsledky, a tak použití RAW není až tak nutné.
Dále lze použít kombinaci RAW + JPG a nebo holý RAW. Ukládat snímky lze na
SD, SDHC, SDXC karty, Memory Stick PRO Duo a Memory Stick PRO-HG Duo (4GB, 8GB,
16GB a 32GB).
Režimy expozice a vyvážení bílé
Systém měření je neměnný a stále stejný, zde se budu opět opakovat
jako u předešlých typů. Základní zelená – plná automatika, P –
programová automatika, A – preference clony, S – preference času a
M – manuál. Scénické režimy: portrét, krajina, makro, sport-akční,
západ slunce, noční záběr/portrét. Expozimetr pracuje ve 3 režimech,
1200zónové maticové měření, se zvýrazněným středem a bodové. Korekci
expozice lze nastavit v rozsahu –3/+3 EV v krocích po 1/3 EV, případně
použít AE Bracketing v krocích po 1/3EV a 2/3EV 3 snímky. Možnosti
vyvážení bílé jsou stejné jako u dalších předchozích typů, zde není
nutné se více rozepisovat. Více je možné si přečíst v technické
specifikaci na stránkách Sony.
Funkce HDR( High Dynamic Range – Vysoký dynamický rozsah) se již prosadila
jako standardní funkce, stejně tak jako její omezení pouze pro snímání do
formátu JPG.
V následujících ukázkách je zobrazeno využití různých efektových filtrů k dosažení „zvláštního a uměleckého výrazu fotografie“, jak praví manuál.
Zaostřování a režimy snímání
Základní přepínání AF/MF je na přední straně dole pod bajonetem jako
u většiny Sony zrcadlovek. Na zadní straně je křížový ovladač, kterým
lze po zmáčknutí středového tlačítka vybírat jednotlivé ostřící AF
body. A57 je vybavena 15 bodovým systémem. Standardní je výběr
z širokého zaostřovacího pole, středového AF, či vybírat ručně ze
všech AF bodů. Standardní je i výběr z AF-S (statické AF) AF-C
(kontinuální AF) a AF-A (automatické přepínání mezi AF-S a AF-C), které
ovšem musíte nastavit v Menu. Rozsah citlivosti je –1 až +18EV.
V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný blesk pro
přisvětlení s dosahem 5 m. Kromě jednotlivých snímků a stupňované
expozice lze v režimu snímání exponovat i série s rychlostí až
12 snímků/s.
Tak jako u předchozích fotoaparátů je možné využít funkci panorama nebo
3D panorama, kdy fotoaparát snímá v rychlém sledu snímky a ve výsledku
vytvoří jeden snímek. Velikost snímku: běžný na šířku: 8192×1856
(135°/120°) / na výšku: 3872×2160 (101°/90°). Velikost snímku:
širokoúhlý na šířku: 12 416×1856 (202°/180°) / na výšku: 5536×2160
(142°/126°).
Jak je vidět na snímku, fotoaparát měl trochu problémy s udržením stejné světlosti scény, zvláště v levém okraji. Toto je třeba vylepšit.
Vestavěný blesk a externí blesky
Vestavěný blesk, stejný jako u předešlé A65, se vyklopí pomocí tlačítka na boku, při expozičním režimu AUTO se vyklápí sám. Směrné číslo je 10 a pokrytí zorného pole odpovídá 18mm objektivu. Doba nabíjení je cca 3s. Při nastavení různých ISO je dosah blesku od 1m do 5m. Při použití externích blesků Sony je možná synchronizace i s nejkratším časem. A65 je plně kompatibilní i se starším bleskem Minolta 5600 HSD. Možnosti nastavení blesku jsou: automatický, doplňkový, pomalá synchronizace, pozdní synchronizace, vysokorychlostní synchronizace a bezdrátové ovládání. Pro měření je používán systém ADI nebo je na výběr i starší TTL. Korekce expozice s bleskem je –2 EV až +2 EV v krocích po 1/3 EV a není svázaná s korekcí expozice.
Záznam videa
Záznam videa je možný v rozsahu citlivosti až 1600 ISO. Snímat lze
v režimu auto (rychlost závěrky a clony), nebo s ručním nastavením
clony, či závěrky, nebo plného manuálu.
Záznam lze provádět ve dvou formátech a to mp4 v HD rozlišení
(1440×1080) s 30sn/s, progresivní s přibližnou velikostí 12Mb/s a nebo
formát AVCHD. Formát AVCHD lze nastavit v 5 typech a v rozlišení full HD
(1920×1080) s 25sn/s prokládané s přibližnou velikostí 17Mb/s až po
60sn/s progresivní s přibližnou velikostí 28Mb/s. Komprese videa
H.264 nebo MPEG-4 AVC. Formát záznamu zvuku Dolby® Digital (AC-3) /
MPEG-4 AAC-LC.
Zkušební video si může stáhnout zde.
.Energie a příslušenství
Fotoaparát využívá dobíjecí baterii NP-FM500H s kapacitou: 7,2 V / 1650 mAh. Plně nabitá vydržela cca 500 snímků při používání hledáčku a při použití „živého náhledu“ cca 550 snímků. Záleží také na použitém objektivu a používání blesku. Zbývající výdrž baterie v procentech je zobrazena na zadním LCD. Pro ty, kdo chtějí větší výdrž, je tu pouze možnost zakoupit další baterie. Bohužel o případném vertikálním gripu jako u A65 zatím Sony mlčí. Možná tedy jestli se nerozhodne nějaký třetí výrobce a nenabídne nějakou alternativu. Dobíjení baterie trvá cca 3h.
Závěr
Co říci na závěr. Nová A57 je plnohodnotná zrcadlovka s výborným snímacím čipem. Dovolil bych si tvrdit, že je plně srovnatelná s A65 a A77, i když nemá horní LCD displej, vysoké rozlišení čipu a některé funkce mají o něco slabší parametry. Její užitná hodnota je velmi dobrá a možná i vyšší než dražší A77. Co mne snad jen trochu nesedlo, byla kvalita stabilizace u videa, u kterého docházelo k drobnému chvění. Stejně tak funkce panorama měla určité mouchy. Osobně bych nejvíce ocenil funkci HDR a staronovou funkci redukce pomocí vícenásobné expozice do jednoho snímku. Nová funkce digitálního zoomu je diskutabilní, ale kdo jí využije, tomu se dokáže odměnit velmi slušnými výsledky.
Testovací snímky
objektiv: Sigma 10–20mm/4,5–5,6
ohnisko: 20mm
čas: 1/400s
clona: 9
ISO: 1600
objektiv: Sigma 10–20mm/4,5–5,6
ohnisko: 10mm
čas: 1/320s
clona: 9
ISO: 400
objektiv: Tamron 90mm/2,8
ohnisko: 90mm
čas: 1/640s
clona: 5,6
ISO: 100
objektiv: Tamron 70–300mm/4–5,6 USD
ohnisko: 70mm
čas: 1/25s
clona: 8
ISO: 3200
objektiv: Tamron 70–300mm/4–5,6 USD
ohnisko: 250mm
čas: 25s
clona: 13
ISO: 100