Natalie Dybisz - Naučte se fotografovat autoportrét

Kniha na téma fotografování autoportrétu tu myslím ještě nebyla, přece jen nejde o masovou disciplínu. Přitom autoportrét vyžaduje ze všech žánrů snad nejmenší množství prostředků a vyfotografovat si sám sebe zkoušel alespoň jednou určitě každý z nás.

Začínáme okénkem do historie autoportrétu, disciplíny staré stovky let. Seznámíte se s prvními malíři – autoportrétisty – i s prvními fotografy, kteří se věnovali sami sobě. Druhou část o vybavení nemá moc cenu rozebírat. Přesně podle očekávání zde najdete pár rad k výběru fotoaparátu, objektivů a dalších doplňků, které při autoportrétech užijete. A jako u jiných podobných knížek, kde je technika spíše na vedlejší koleji, nejde vysvětlování do hloubky a obsahuje i pár nepřesností, ale vzhledem k zaměření nad nimi lze přivřít oči a posunout se dále.

Fotografování a fotografie

Od třetí kapitoly s názvem „Fotografování“ začne být kniha opravdu zajímavá. Začíná oblečením, vlasy a líčením – co se k čemu hodí a nehodí, jak zvýraznit či potlačit požadované rysy a podobně. Po nalíčení a načesání je třeba vyhledat vhodné místo k fotografování, třeba doma ve vlastním příbytku, na návštěvě, venku či na dovolené. Každá lokace má svoje specifika, o kterých se v knize dočtete. Následuje plánování snímku, rozmýšlení a kreslení náčrtků. Když dorazíte na místo, začnete pózovat – usmívat se nebo ne? Kam se dívat? Zády či čelem? To jsou otázky, na které vám Natalie odpoví. Na autoportrétu nemusíte být jen vy, ale i různé pomůcky a rekvizity. A kapitolu uzavírají rady, jak na fotografování při nízké hladině osvětlení, jaké možnosti přinášejí zrcadla, a problematiku fotografování aktů.

Samotné návody jsou pravidelně prokládány dvoustranami na téma „Jak jsem fotografovala…“ a následuje popis vzniku konkrétního autoportrétu – od prvotní myšlenky, přes kroky potřebné pro realizaci, až po úpravy dávající nahlédnout pod pokličku. Podobný popis, i když mnohem stručnější, se nachází u každé fotografie. Autorkou knihy je mladá půvabná slečna, která má navzdory svému věku s autoportrétem bohaté zkušenosti. A navíc umí fotografovat i psát. Z každé věty v knize jsou znát zkušenosti a bohatá praxe. Stejně tak ukázkové fotografie se mi moc líbí, a ačkoli se na první pohled může zdát, že ze dvou třetin mají úspěch právě díky autorčinu pěknému tělu, na ten druhý se v nich skrývá i něco víc.

Úpravy

Ať si kdo chce co chce říká, vhodnou úpravou lze snímek ještě dále vylepšit (ovšem i pokazit). Autorka dělí úpravy do tří kategorií podle stupně manipulace s obrazem. Do první skupiny těch jednoduchých úprav patří úrovně, křivky, stíny a světla, vinětace, převod do černobílé a podobně. Následují pokročilejší postupy jako prolínání a multiplicita (více póz v jednom snímku). Multiplicita je vůbec autorčiným oblíbeným výrazovým prostředkem a najdete ji na mnoha snímcích.

Do poslední kategorie patří trikové snímky, které jsou poskládány z více vhodných záběru a elementů. Mohou být i dokreslované a podobně a ke svému vzniku vyžadují pokročilejší znalosti grafického programu. Ani tady nechybí podrobné popisy, jak vznikly vybrané fotografie – až jsem měl několikrát chuť popadnou fotoaparát a jít si něco podobného zkusit. Natalie sice pracuje s Adobe Photoshopem, ale úpravy jsou popsány natolik obecně, že půjdou realizovat i v jiném schopnějším grafickém editoru. Poslední čtyři strany se věnují HDR fotografii a problematice spojení HDR a autoportrétu.

Hosté

Prakticky celá druhá polovina knihy je věnována fotografické tvorbě osmi vybraných autoportrétistů. Jde o velmi příjemné osvěžení, neboť každý z nich přistupuje k autoportrétu svým osobitým způsobem, odlišným od autorky knihy. Každý z hostů dostal k dispozici osm stran prostoru, na kterých se představí, popíše svou cestu k autoportrétu a pochlubí se ukázkami své tvorby. Každý medailon opět uzavírá dvoustrana „Jak jsem vyfotografoval(a)…“Zá­věrem

Závěrem

V úplně poslední kapitole si opět bere slovo Natalie a poradí vám, jak na marketing svých fotografií – kde záběry vystavovat, jak se dostat do povědomí fotografické obce, jak si snímky přivydělat, a dotkne se i autorských práv souvisejících s fotografií.

Ač vás publikace chce naučit fotografovat autoportrét, mohla by zaujmout i fotografy, kteří než sebe raději zvěčňují jiné osoby – mnoho rad totiž snadno aplikujete i na portrétní fotografii či módu. A pokud zrovna nemáte chuť se něco učit, prolistujte si jen tak galerii autoportrétistů. Jde opravdu o příjemné a poučné čtení i pokoukání.

Naučte se fotografovat autoportrét
Natalie Dybisz
Nakladatelství Zoner Press
Rozměry 235×255 mm, brožovaná vazba, 176 stran
Běžná cena 349 Kč
Knihu můžete zakoupit přímo v nakladatelství Zoner Press

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram