Příznivci značky Nikon již delší čas očekávali nástupce přístrojů D300 a D700, ale jako první se překvapivě objevil nástupce Nikonu D5000, a to model D5100. Jde o velmi zajímavý model, který obsahuje stejný, nebo velmi podobný snímací čip, jako velmi úspěšný vyšší typ D7000 a dále byl také vylepšen otočný LCD monitor. Další podrobnosti se dočtete v následujícím článku.
Čip, snímání, obrazová
kvalita
 |
 |
Základním stavebním kamenem každého digitálního fotoaparátu je jeho
snímací čip. Nejinak je tomu i v případě modelu Nikon D5100. Oficiální
tisková zpráva společnosti Nikon hovoří o tom, že obrazové technologie
byly převzaty z vyššího (a velmi úspěšného) modelu D7000. Dá se tedy
předpokládat, že právě snímací čip je buď úplně stejný anebo
přinejmenším velmi podobný. Je jím čip typu CMOS formátu DX (APS-C)
o rozměrech 23,6×15,6 milimetru, tedy s crop faktorem x1,5 a
s maximálním rozlišením 16,2 milionu efektivních obrazových bodů
v rozložení 4928×3264 pixelů. Ve standardním nastavení je k dispozici
rozsah citlivostí ISO 100 až 6400. V uživatelském nastavení pak lze
ještě povolit rozšíření až na ISO 25600. O zpracování obrazových
informací se stará procesor Expeed druhé generace. Snímky je možné
ukládat v obvyklých formátech NEF (RAW – 14-bitový) a JPEG, případně
v obou současně a to i s možností nastavení míry komprese, barevného
prostoru a dalších parametrů. Snímky se ukládají na paměťovou kartu typu
SD (samozřejmě včetně podpory nejnovějších SDHC a SDXC).Závěrka
fotoaparátu umožňuje použít rozsah expozičních časů od 1/4000 až po
30 vteřin a nechybí samozřejmě ani čas “B“, tedy trvale otevřená
závěrka. Synchronizační čas pro vestavěný blesk je 1/200 vteřiny.
Fotografie lze v režimu sériového snímání pořizovat rychlostí
4 snímky za vteřinu.
Nyní už ale k samotným fotografickým výsledkům. V tomto článku najdete
pouze ukázky praktického fotografování v terénu ale v přípravě již
mám další článek, ve kterém budou výsledky laboratorních testů asociace
DIWA, jíž je FotoAparát.cz členem a kde najdete také srovnání
s konkurencí. Pro praktickou zkoušku jsem si vybral obvyklou zkušební
noční scénu, kterou najdete na ukázkové fotografii č.11. Fotografie je
složena ze dvou identických polovin, mezi nimiž je jediným rozdílem
použitá předvolba vyvážení bílé barvy. Rozdíl mezi nastavením na
žárovkové světlo a automatikou je tentokrát o něco větší, než bývá
zvykem ale přesto lze výsledek automatiky hodnotit jako akceptovatelný.
Nicméně si neodpustím obvyklou poznámku, že i tak rozhodně doporučuji
vždy používat jednotlivé předvolby funkce vyvážení bílé, pro
konkrétní světelné zdroje nebo vyvážení bílé provést dodatečně
ručně při zpracování fotografií pořízených ve formátu NEF (RAW).
 |
 |
Na ukázkovém obrázku č.12 pak najdete 100% výřezy z jednotlivých
testovacích snímků v plném rozlišení, pořízených při všech
dostupných citlivostech ISO. Použit byl základní objektiv AF-S Nikkor
16–85mm f/3,5–5,6 VR. Z výsledků je viditelné, že kvalita fotografií
je vysoká a výsledky jsou opravdu na podobné úrovni, jako u modelu D7000,
což potvrzuje informaci o stejném (nebo alespoň velmi podobném) čipu.
Ostrost a kresba je sice mírně měkčí, což však není způsobeno
nekvalitou použitého objektivu ale spíše tím, že fotoaparát je ve
výchozím nastavení (před pořízením snímků jsem fotoaparát vyresetoval
a vypnul redukce šumu) nastaven na nízkou míru doostřování. Toto
nastavení bude spíše vyhovovat těm, kdo si s výslednou fotografií rádi
pohrají při zpracování v grafickém editoru a doostření si raději
nastaví ručně až podle konkrétního snímku. Těm, kdo se zpracováním
nechtějí příliš zabývat a chtějí fotografovat přímo do formátu JPEG a
případně je rovnou bez úprav tisknout, těm bych raději doporučil si
v menu fotoaparátu raději nastavit mírně vyšší úroveň doostření a
také aktivovat funkce redukce šumu (zejména právě při pořizování
nočních snímků nebo při fotografování při vysokých citlivostech
ISO).
Na jednotlivých výřezech, seřazených podle použité citlivosti si můžete
sami prohlédnout nárůst šumu v závislosti na hodnotě citlivosti ISO.
Zhruba do ISO 800 není nárůst šumu viditelný prakticky vůbec. Při
hodnotě ISO 1600 je změna teprve na hranici viditelnosti. Při hodnotě ISO
3200 je již šum viditelnější ale pořád ještě na vynikající úrovni.
Lehce je také znát velmi lehká ztráta detailů ostrosti. Citlivost ISO
6400 je maximální hodnotou v běžném nastavení, šum je zde již
viditelnější, stejně tak ztráta detailů kresby, přesto je však výsledek
pořád ještě dobrý. Následující hodnota ISO 12800 je již označena jen
jako Hi 1 a zde je již šum i ztráta detailů kresby viditelná a praktické
použití snímků při této citlivosti je již omezené. Nejvyšší hodnota
ISO 25600, označená také pouze zkratkou (v tomto případě Hi 2), je již
téměř prakticky nepoužitelná, protože šum je již opravdu značný, také
ztráta detailů je značná a jasně viditelná je i desaturace fotografie.
Ještě o trošku vyšší hodnota je pak dostupná ve speciálním režimu
„noční vidění“ ale pouze jako monochromatická. Navíc je zde degradace
obrazu po všech stránkách už opravdu značná, takže jde spíše
o zajímavost s velmi omezenými možnostmi využití. I když za určitých
okolností se třeba pro čistě dokumentační fotografii může hodit i tato
funkce. Nicméně lepší volbou by jistě byl stativ a delší expoziční
čas.
Na ukázkových fotografiích č.13 až 20 si můžete prohlédnout několik
fotografií v plném rozlišení a zcela bez úprav, tak jak byly zaznamenány
přímo ve fotoaparátu na paměťovou kartu, v různých situacích, při
různých citlivostech ISO a také různými objektivy. Na snímcích č.13 a
14 najdete celé zkušební snímky pro dvě nejvyšší hodnoty základního
rozsahu citlivosti ISO, tedy 3200 a 6400. Snímky č. 16 a 17 jsou pak zase
dobrou ukázkou toho, že fotoaparát disponuje také velmi slušným
dynamickým rozsahem a zvládá při vhodném nastavení i hodně kontrastní
scény. Hrátky s hloubkou ostrosti si pak můžete užít, pokud se rozhodnete
používat nový objektiv AF-S 50mm f/1,8 G, viz. ukázka č.18, kde je
pěkně vidět i přirozené podání neostrých částí snímku mimo hloubku
ostrosti (bokeh). Fotoaparát neměl problém ani s komunikací elektroniky
s objektivem alternativního výrobce Sigma, viz foto č.19.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Celkově lze říci, že obrazová kvalita fotoaparátu Nikon D5100 je velmi
vysoká a to zejména vzhledem k jeho cenové hladině a kategorii uživatelů,
kterým je primárně určen. Fotoaparát se velmi dobře vypořádává
s obrazovým šumem ale také s celkovým barevným podáním a v neposlední
řadě také disponuje velmi slušným dynamickým rozsahem. Ve své třídě
bude v tomto ohledu asi jen těžko hledat vážného konkurenta.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruVai..., ano, je to tak jak píšeš, ale viděl jsem fotky na A4..., 18-105 byl o chlup horší než seták...., mohl to být vadný kus??!!
Canon 18-135 je minimalne o dve tridy horsi nez Nikon 18-105 - vzdyt to Canoni sklo od 70mm nahoru neni vubec ostre. 18-105 je proti nemu ostra jako britva.
Chtěl jsem se zaptat, jakou paměťovou kartu by bylo nejlepší koupit (nebo lépe řečeno dostačující). Myslím tím z hlediska zápisové rychlosti. Pokud by se občas natáčelo i video. Nevím jakou jakou zapisovací rychlost bych potřeboval.Děkuji za komentář
Souhlas s Petrem, možná ale ne o dvě třídy, ale o třídu je 18-105 mm výš. Srovnával jsem v obchodem D5100 s mou D90, a musím (trochu k mému smutku) říci, že tenhle menší bratříček je obrazově pokročilejší. Jiný čip je opravdu znát. Je bych teď chtěl poradit - kdo má zkušenosti s Nikkor 16-85 mm. Opravdu se vyplatí pořídít si ho místo 18-105 mm?
Dobrý den, měl bych dotaz - mám v plámu koupit D5100 v setu: 1) buď s oběktivem -18-105 AF-S DX VR
a nebo
2)18-55 AF-S DX VR + 55-200 AF-S VR
Pro kterou variantu se mám rozhodnout.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.