S fotoaparátem Canon EOS 5D Mark II intenzivně fotografuji více než rok. Fungoval v ruských mrazech, v prachu a horku afrických pouští nebo v monzunovém dešti. Tento článek není test. Najdete zde poznatky z dlouhodobějšího používání v drsnějších podmínkách při fotografování krajin, zvířat a reportáží a částečně i srovnání s předchůdcem Canon EOS 5D, který také používáme.
S fotoaparátem Canon EOS 5D Mark II intenzivně fotografuji více než rok. Fungoval v ruských mrazech, v prachu a horku afrických pouští nebo v monzunovém dešti. Zde jsou mé zde poznatky z dlouhodobějšího používání v drsnějších podmínkách při fotografování krajin, zvířat a reportáží a částečně i srovnání s předchůdcem Canon EOS 5D, který také používáme.
Konstrukce a odolnost
Robustní tělo z hořčíkové slitiny je podmínkou přežití při cestovatelské fotografii. Zatím úspěšně přežívá občasné pády (většinou v pouzdře), kterým se na cestách a při všech možných manipulacích neubráníte. Za kvalitu mechanické konstrukce se dnes hodně platí, protože je to hlavní parametr, kterým se odlišuje přístroj profi třídy. Je jasné, že v Africe nebude nikdy moc možností, jak fotoaparát opravit. Váha těla odpovídá objektivům, o kterých se předpokládá, že je budete používat. Kvalitní robustní objektivy s vysokou světelností. Tady je také na místě jistá opatrnost hlavně v oblasti zatěsnění, kterým má být tato technika vybavena.
Nedávno jsem se rozhodl vyčistit čelní čočku svého oblíbeného objektivu Canon 24–70mm/f 2.8 L. Použil jsem čistící roztok Hama speciálně určený na optiku. Uložení čelní čočky vypadá na pohled jako těsné. Není tomu tak. Roztok, který jsem lehce rozlil na sklo, se dostal dovnitř a zničil ultrazvukový motorek. Ďábelská tekutina. Nebyl to ether. Oprava znamenala vyměnit motorek – cena 4000 Kč a k tomu ještě domácí kritika…
Jedinečnou vlastností mého filmového miláčka Pentaxu 645 byly dva stativové závity. To 5D samozřejmě nemá a asi nikdy mít nebude. Vertikální snímky ze stativu s kulovou hlavou vyžadují vždy nepohodlnou manipulaci a také stabilita bude vždy nižší než u jedinečné dvojzávitové konstrukce.
Přístroj dobře snášel velká množství jemného prachu při několika týdenní expedici v Etiopii.
 |
Mnohem zákeřnější podmínky jsou však střídání tepla a mrazu, což je běžná záležitost při fotografování zimních měst. V Petrohradu se mi objevil problém se zamrzáním vody pod ovládacím kolečkem kompenzace expozice na zadní straně těla.
 |
Zákeřný je i suchý mráz –20 °C a následný přechod do tepla. Počítejte s tím, že čím nižší teploty, tím déle bude trvat jejich vyrovnání. Doporučuji používat igelitový pytel, který hermeticky uzavřete, například když vstupujete do metra, aby vám na fotoaparátu nezačala kondenzovat vlhkost. Ale znáte to. Pak se objeví atraktivní motiv…
 |
Canon 5D Mark II je celkem odolný proti stříkající vodě, pokud to nepřeháníte a okamžitě po expozici zandáte fotoaparát do vodotěsného pouzdra. Po návratu do sucha pak ihned sušit!
 |
Důležitým zlepšením oproti staršímu modelu 5D je samočištění senzoru před každým vypnutím fotoaparátu. Senzor starého modelu 5D je po expedici nutné nechat vždy vyčistit v servisu. To stojí hodně peněz.
Jeden známý z našeho okruhu se snažil ušetřit a čistit si senzor starého 5D sám. Nebyl asi moc šikovný. Senzor zničil. Oprava byla drahá. Později fotoaparát prodal.
Canon 5D Mark II zatím nepotřebuje vyčistit senzor ani po více než roce používání. Toto je samozřejmě velmi přibližné srovnání, neboť s fotoaparáty fotí dva různí fotografové a záleží třeba na tom, zda měníte objektiv senzorem k zemi.
Výdrž baterií
Canon mě celkem naštval neboť EOS 5D a EOS 5D Mark II používají různé baterie a nabíječky. Určitou útěchou může být, že 5D Mark II umožňuje sledovat historii jednotlivých baterií a můžete přesně odečíst okamžitý stav baterie. Toto považuji za výborné zlepšení, které využijete hlavně na expedicích, kde musíte neustále kontrolovat zásobu energie. Bohužel napájení ze slunečního panelu pro nabíjení článků fotoaparátů je zatím příliš pomalé a tudíž nepraktické.
Živý náhled
Živý náhled je zásadní vlastnost fotoaparátu, kterou potřebujete, abyste byly schopni přesně zaostřit statické snímky. Navíc snímáte s předsklopeným zrcátkem, což sníží roztřesení viditelné hlavně při použití s teleobjektivy. Je to zásadní vylepšení vůči předchozímu modelu. Nevýhodou je, že právě živý náhled je velkým žroutem baterií, takže při cestování v místech, kde není jistota dobití baterek, vždy zvažujte, kde je nevyhnutelný.
Loni jsme týden trekovali bez zásuvky v Simienském pohoří v Etiopii, kde v noci je sice mráz, ale ráno se bleskově otepluje. Na týden mi na intenzivní fotografování s občasným krátkým filmováním přes živý náhled stačily dvě a půl čerstvé baterie. Pro fotografování zvířat jsem používal objektiv 300mm se zapnutým stabilizátorem, který má vyšší spotřebu. Ostrost přes zvětšení na display jsem kontroloval opravdu minimálně. Živým náhledem jsem však šetřil.
Ukládání a zálohování dat
Používám flash karty Sandisk Extreme III, které jsou dostatečně rychlé i pro ukládání videa v plném rozlišení a sekvenční snímáni v RAW formátu. Za dobrou značku považuji i Lexar. Nikdy bych nešel do „noname“ karet. Data na kartě jsou prostě příliš cenná.
Fotografování do formátu RAW v maximálním rozlišení fotoaparátu považuji za samozřejmost. Můžeme diskutovat o tom, zda je to třeba u všech snímků. Souhlasím, že u snímků s rozsahem kontrastu 4 EV to není kritické a stačí největší JPEG. Cena 1GB na flash kartě dnes není vysoká a stále klesá. Pokud sedím u zásuvky, snažím se promazat špatné snímky. Tady je však třeba být opatrný a raději počkat na časový odstup a kvalitní monitor. Zálohování a prohlížení v počítači na cestách nepraktikuji. Už nosím příliš mnoho věcí. Flash karty je třeba mít vždy při sobě a maximálně je chránit před ztrátou. Také není dobré se s nimi pohybovat u silných zdrojů elektromagnetického pole. Karty jsem však tímto způsobem netestoval.
Krajina, Reportáž, Wildlife…
Pro fotografování krajiny považuji filmový středoformát s diapozitivním filmem za stále o trochu lepší při snímcích s vysokým rozsahem jasů. Oproti střednímu formátu jsou v pro full frame digitální SLR mnohem dostupnější kvalitní teleobjektivy.
Výhodu kvalitního záznamu na filmu ztratíte díky skeneru, neboť jen málo fotografů bude mít na Imacon. Teleobjektiv ke středoformátovému Pentaxu je v principu nedostupný (když nepočítám manuál 645 500mm, který váží přes 5kg). Milovníci filmu to začínají mít stále těžší. Letos přestala vyvolávat proces E6 Thalia Picta a v Praze už zbývá jen laboratoř na Petřinách. Bankrot fotografické divize Minolty poškodil na světě tisíce jejich zákazníků. Sony, která tuto divizi odkoupila, sice vyhlásila, že bude přístroje dále opravovat, bohužel to ale není pravda v případě skenerů a nejvyšších modelů zrcadlovek, které se vyráběly v malých sériích. Minolta přestala dělat náhradní díly. Přestože Minolta Dimage PRO byl drahý profi skener, neplatí zde žádná povinnost servisu, jako třeba 10 let u aut. Skener jsem poslal několikrát do německého servisu, který jej však díky faktu, že nemá náhradní díly, není schopen opravit. Jedná se prý o spotřební elektroniku. Poučení: při výběru fotoaparátu zvažujte stabilitu a velikost fotografického businesu firmy. Nepřežila ani Minolta, výrobce historicky první zrcadlovky určené pro masový fotografický trh.
Zásadním zlepšení u Canon EOS Mark II pro reportáž proti předchozímu modelu bylo zvýšení ISO až do 6400 oproti 1600 u modelu 5D a snížení šumu v obraze. Snímky do ISO 2000 jsou použitelné i pro větší zvětšeniny.
Ostření
Bohužel u EOS 5D Mark II zůstal zachován starý systém autofokusu z předchozího modelu 5D s jedním středovým křížovým senzorem. Ostatní zaostřovací body leží velmi blízko středu a jsou jen málo citlivé. V praxi kde je omezený kontrast v objektu skoro nepoužitelné. Toto je zásadní omezení pro snímky velmi rychlých dějů. Zapomeňte, že stihnete zaostřit středovým senzorem a potom překomponovat dobíhajícího koně na Velké Pardubické do zlatého řezu. Při pohledu z čela vám při snímání objektivem s ohniskovou vzdáleností 300 mm s malou hloubkou ostrosti vždy vyběhne z pásma ostrosti… Jediná šance je pak prostě středovka nebo předostření na určité místo. Rychlost kontinuálního zaostřování je limitovaná hlavně vlastnostmi objektivu (světelnost, motorek). Toto je hlavní důvod pro preferování originálních objektivů Canon proti jiným značkám. Fotoaparát stíhá sekvenci 4 snímky/sec i do RAW.
Pro fotografování s dlouhými teleobjektivy je zásadní živý náhled – live view. S hrůzou zjistíte, jak zoufalá je přesnost zaostření autofokusem. Tady si navíc máte možnost zvětšovat obraz a pak přesně manuálně doostřit. Exponujete pak přes kabelovou spoušť s předsklopeným zrcátkem. Zároveň můžete pozorovat stabilitu fotoaparátu připevněného na stativu. Ostření přes živý náhled je zásadní i u makrosnímků, kde sice nepracujete s teleobjektivem, ale potýkáte se s malou hloubkou ostrosti při záběrech z blízka.
Video
Zastávám názor, že možnost videa v digitální zrcadlovce je vynikající věc. Musíte však počítat s tím, že budete mít k dispozici jen velmi základní ovládání. Můžete však používat již nakoupené objektivy a senzor s vynikající obrazovou kvalitou. Ten oceníte hlavně při snímání v noci, kdy můžete nasadit nejvyšší citlivost ISO 6400. Tady strčí Canon 5D Mark II do kapsy i profesionální videokamery.
Video ve fotoaparátu je neustále připraveno ke spuštění. Při cestování dochází k neustálým překvapením: najednou se například objeví skupina lidí, kteří tancují a zpívají. Během vteřiny spustíte živý náhled a točíte včetně zvuku. Musím říci, že většinu videoklipů jsem zatím natočil bez přípravy s vestavěným mikrofonem, protože jsem neměl čas nasadit externí mikrofon. Musíte si vypracovat cit, kdy fotografovat, a kdy natočit videoklip. U mě má jasnou prioritu fotka, ale občas vycítíte, že video bude lepší.
5D Mark II není videokamera. Ostřit musíte manuálně přes živý náhled na displeji. Hlavně když svítí slunce, je přesné zaostření je skoro nemožné. Proto doporučuji snímat s většími clonovými čísly. Pro snímání videa potřebujete stativ. To je jasná věc. Na druhou stranu si myslím, že určitá roztřesenost při snímání z ruky dodává snímku autenticitu dokumentu. Takové snímání v terénním automobilu při jízdě pouští má prostě grády. Něco takového jednoduše nelze jednou fotografií vystihnout.
Díky předem za připomínky i zkušenosti zejména od lidí, kteří fotografují se stejným přístrojem.