FotoAparát.cz

Tři autoportréty jejichž témata by se dala shrnout pod společný výraz – výkřik. První tlumený nejen přes zarosené sklo, ale i z toho vyplývající výtvarnou stylizací. U druhého výrazná a zajímavá úhlopříčná kompozice, kde nejenom šíje a tvar hlavy, ale i rozevření úst dodržují tuto linii. Přesnější zaostření by možná dalo víc zahrát i očím. Třetí, jediný barevný a právě na nepřirozené barevnosti i směru světla postavený autoportrét působí nejméně výrazně. Zbytečné neaktivní plochy po stranách ale hlavně vpravo bych klidně oříznul.

Docela zajímavý autoportrét pravděpodobně v počítači složený ze dvou snímků - stavů téhož člověka. Jiné zpracování už výše zmíněného tématu – duality a bipolárnosti lidské psychiky.

Až doslovně odlehčený autoportrét. Nápaditě otočený o 90 stupňů do nereálné polohy při výskoku. Intenzivní až přemrštěná barevnost vhodně doplňuje jeho téma – lehkost bytí.

Pro změnu černobílý autoportrét téže autorky je zajímavý hlavně až divadelní stylizací a atmosférou. I ve výrazu tváře a použití divadelního svícení. Takhle nějak by se mohly fotit naše herečky.

Zrcadla a zrcadlení

Několik fotografií využívajících zrcadlení jsem už zařadil do výše publikovaných skupin. U autoportrétu skupina častá a asi logicky očekávaná. Teď ještě několik, které se výše nehodily.

Nejoblíbenější zrcadélko každého fotografa automobilisty. Kompozice je klasická a i barevné zpracování je střídmé. Fotografie mohla být i odvážnější a výraznější – třeba zrcátko komponované do úhlopříčky. Ale autor je zjevně tradicionalista, což respektuji. V zrcátku jsou na pozadí auta na parkovišti a za zrcátkem snad dům autora. Tato interpretace by dala autoportrétu punc komplexnosti.

Dům, louka a autoportrétovaný. Tentokrát fotografie založená na rytmicky se opakujících liniích.