Zpracování tématu: "Autoportrét"
Vážení fotografové, když jsem toto téma vypisoval, měl jsem i přes jeho historický význam a popularitu napříč všemi vizuálními médii trochu obavu. A to jak z toho, že budete mít obavu veřejně publikovat své podobizny, tak obavu z kvality zpracování. Byl jsem proto velice potěšen jak mimořádně vysokým množstvím vašich příspěvků, tak pestrostí různých přístupů i jejich celkově vysokou kvalitou.
Výrazně vhodněji zaostřená fotografie téže autorky je jemnou a čistou ukázkou lyriky ve fotografii. Jemnost, křehkost a snad ještě láska k přírodě je to, co se nám autorka snaží v tomto autoportrétu o sobe říct. O moc víc toho už z fotografie nevyčteme. Ale to na zajímavou fotografii určitě stačí. Fotografie není jenom o informacích.
A na závěr ženského emotivního bloku ještě tento vskutku minimalistický příspěvek. Autoportrét zredukovaný na vlasy, profil a neutrální pozadí. Tady je těch informací ke čtení ještě méně. Strohost, zdrženlivost a tajemnost.
Docela zajímavý je i tento na osu komponovaný autoportrét. A to i svým jemným barevným zpracováním. Obsahem se autor jasně hlásí ke splynutí s přírodou.
„Autoportrét kafíčkáře“ by se dal stručně nazvat tento příspěvek, i když autor zvolil název obsáhlejší. Některé procesy provádíme stereotypně i několikrát denně. Právě dobrý fotograf je schopen si i v těchto úkonech všimnout poetiky události. Kompozičně bezchybné s dominancí oka, podpořené lehkou rotací pozadí v editoru. Černá a červená jsou barvy, které spolu tradičně a spolehlivě ladí.
Vybrat vítěznou fotografii bylo tentokrát mimořádně náročné, protože favoritů jsem měl u této nadílky skutečně hodně. Ale vítěz může být jen jeden a jako milovník kávy jsem se nakonec rozhodl pro tuto fotografii.
Výraz a provokace
Extrémně do grafického působení stylizovaný autoportrét působící jako z černého divadla. Kromě kontury nejvíce hraji oči. Spíše grafika, než fotografie.
Zinscenovaná a zahraná až přehraná situace z asi každodenního života autora. Pravděpodobně mladého manažera. Svým stylem, pojetím a nasvícením je vhodná do reklamního letáku snad nějaké pojišťovny. Nad hlavou je ale moc zbytečného prostoru a naopak nohu bych zakomponoval celou.
Líbivě pojatý autoportrét s fotoaparátem líbezné slečny. Kompozičně bez chyb. Už historický model fotoaparátu i barevnost jak ze začátků chemických procesů navozují retro atmosféru.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fórupretrvavajici potiz techto fotek je prevazujici hrani nez sdelovani...
Komentar se uprimne snazi "cosi" nadpsat, ale dre to...
Jakoby autori zapominali, ze atraktivita prostredi, ci gest jeste neni vysledek.
Tak nejak je skoda, ze minimalne par vytvoru uz je mozna i par let starych. Jako by uz nic novyho udelat neslo....
Taky opřemýšlím, jaký smysl má posílat k posouzení fotky několik let staré a dávno už tady prezentované. (Vladimír Leitner, Fistulka.) Těch pár let by přeci mělo stačit, aby člověk nad vlastním dílkem získal nadhled a nepotřeboval odborný objektivní posudek. Navíc by už měl být i lidsky i fotograficky zas o kus dál...
A pro autora textu: Shoda podmětu s přísudkem v ženském rodě. :-) (2.strana)
rulisa: těch pár let sem měl spíš na mysli Lenku Imrichovou:
http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=299890&gal=photo
z roku 2006...
ale evidentně je toho víc...
A já měla pocit, že tu už jsem taky někde viděla... :-)
Ale myslela jsem, že na Flickru nebo kdekoli jinde na netu, těchhle skokovek je tolik...
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.