Test digitální zrcadlovky Canon EOS 60D

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Tělo nové digitální zrcadlovky Canon EOS 60D je tvořeno kovovým šasi vyrobeným překvapivě z hliníku (doposud byly téměř výhradně využívány slitiny na bázi magnézia). Zbývající, především vnější části, jsou pak tvořeny plastovými díly, kde jsou použity polykarbonáty se skleněnými vlákny. Celek působí velmi robustním a odolným dojmem. Pryč jsou ty časy, kdy některá těla fotoaparátů Canon působila poněkud příliš plastově. V tomto případě jsou použity opravdu špičkové materiály a to až tak, že je otázkou, zda tyto materiály nejsou již dokonalejší než kovové odlitky. Výhodou moderních plastů je totiž nižší teplotní vodivost a především pružnost při nárazu. Po této stránce lze tedy hodnotit Canon EOS 60D jednoznačně na výbornou.

Další otázkou je ergonomie, provedení a rozmístění ovládacích prvků. V tomto ohledu došlo oproti předchozímu modelu EOS 50D k celé řadě změn, či spíše přímo ke změně celé koncepce. Některá tlačítka se přestěhovala na jiné části fotoaparátu. Například často diskutovaný hlavní vypínač byl přemístěn pod otočný volič expozičních režimů na levé horní části přístroje. V tomto případě si myslím, že se příliš nevyřešilo a k zapnutí či vypnutí fotoaparátu tak vždy potřebujeme obě ruce, což není zrovna nejšťastnější řešení. Další mrzutostí je úplná absence samostatného tlačítka pro vyvážení bílé barvy, což je až překvapivé a osobně si myslím, že takto zásadní funkce by rozhodně měla mít samostatné tlačítko.

Na ovládání digitálních zrcadlovek od Canonu se mi vždycky nejvíce líbilo ovládací kolečko s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Právě tady ale došlo asi k nejpodstatnější změně. Toto kolečko bylo u EOS 60D sdruženo dohromady s křížovým voličem, který je nyní řešen mezikružím mezi kolečkem a středovým tlačítkem. Když jsem toto řešení viděl poprvé, tak jsem si zcela otevřeně říkal, že tohle se opravdu nepovedlo. Nicméně šlo jen o první dojem a po chvíli fotografování s tímto novým fotoaparátem jsem tomuto novému řašení začal přicházet na chuť. Nakonec jsem musel uznat, že šlo jen o nezvyk, a že je to vlastně skvělý nápad, protože takto má fotograf zásadní ovládací prvky na jednom místě pěkně pod kontrolou. Původní odpor se tak změnil v nadšení, opravdu užitečný novátorský nápad. Možná jen uživatelům se silnějšími prsty bude připadat celý ovladač trošku malý. Nicméně netřeba se toho bát, chce to jen trošku cviku a zvyku.

Velmi se mi také líbilo nově řešené provedení otočného voliče expozičních režimů na levé horní části fotoaparátu. Dříve se mi u nejednoho fotoaparátu (zejména však u konkurenčních Nikonů) stávalo, že jsem nechtěně otočil tímto voličem, při manipulaci s přístrojem a hlavně při jeho vkládání nebo vytahování z brašny. Nejhorší na tom bylo, že jsem to často zjistil až po zkažené fotografii, čímž také nejednou došlo k propásnutí rozhodujícího a samozřejmě neopakovatelného okamžiku. Canon to nyní vyřešil jednoduchým a přitom dokonale funkčním způsobem – otočný volič doplnil v jeho středu aretačním tlačítkem, takže nechtěné otočení je nyní prakticky nemožné. V jednoduchosti je síla, jen tak dál.

Dalšího podstatného vylepšení se dočkal LCD monitor na zadní straně fotoaparátu. Především je to jeho uchycení na otočném kloubu, které je opravdu skvěle vyřešeno a lze jej tak natočit prakticky do jakékoli polohy. Zajímavá je i možnost “připlácnout“ monitor směrem k fotoaparátu v době, kdy není potřebný a chránit jej tak před poškozením. Samotné provedení LCD monitoru je také velmi dobré, použity jsou kvalitní antireflexní vrstvy a rozlišení již dokonce mírně překročilo 1 milion obrazových bodů. Za zmínku stojí také fakt, že se Canon drží svého skvělého nápadu, poprvé realizovaného u modelu EOS 550D, kde byl změněn poměr stran LCD monitoru na 3:2 (což kopíruje poměr stran fotografií) a nikoli dřívějších a zcela nesmyslných 4:3. Prostě další vychytávka, která potěší – nyní při prohlížení pořízených fotografií konečně využijete celou plochu a hlavně plné rozlišení LCD monitoru.

Za pozornost stojí i hledáček, který je řešen kvalitním skleněným pentagonálním hranolem. Je velký a světlý, bohužel však nezobrazuje 100% fotografované scény, ale jen něco kolem 96%. Vychytávku z dražšího modelu EOS 7D v podobě průhledového displeje na matnici tu však také nenajdete a pokud pro svou práci potřebujete pomocnou mřížku (například na fotografování architektury), tak není možné ji jen zapnout v uživatelském menu, ale musíte si zvlášť dokoupit výměnnou matnici. Hledáček je také samozřejmě vybaven vnitřním stavovým displejem se zelenými segmenty, který zobrazuje vše potřebné, včetně možnosti zobrazení aktuálně nastavené citlivosti ISO.

S ohledem na ovládání by se sice našlo několik drobných nedostatků, ale ty zase vyvažují některá velmi zajímavá novátorská řešení. S ohledem na mechanické provedení nelze tomuto fotoaparátu vytknout opravdu naprosto nic. Celkově lze tedy po této stránce hodnotit Canon EOS 60D na výbornou.