PhotoHint 9: Tvrdý a měkký charakter světla
Bez světla není fotografie. Světlo může mít různou kvalitu - různé parametry. Ty základní se obvykle definují jako síla, směr, barva a charakter. V tomto PhotoHintu se soustředíme na poslední z nich. Charakterem světla rozumíme jeho tvrdost/měkkost - neboli ostrost/rozptýlenost.
Každý měsíc vám přinášíme nový díl fotografického seriálu "PhotoHinty", článků na úzké téma. Nabídneme jedno fotografické téma a k němu praktické rady a tipy. Celý další měsíc můžete pracovat na pořizování snímků k úkolu, který najdete na konci PhotoHintu. Autory tří snímků s nejlepším nápadem, zpracováním a využitím našeho PhotoHintu vyhlásíme v přespříštím dílu a dostanou od nás malé ocenění.
Světlo a jeho charakter
Bez světla není fotografie. Světlo může mít různou kvalitu - různé parametry. Ty základní se obvykle definují jako síla, směr, barva a charakter. V tomto PhotoHintu se soustředíme na poslední z nich. Charakterem světla rozumíme jeho tvrdost/měkkost neboli ostrost/rozptýlenost. V zásadě by se dalo říct, že tvrdé světlo výraz působení fotografie dramatizuje a měkké ji zjemňuje. Má proto důležitý vliv na finální emotivní působení - vyznění fotografie.
Tvorba tvrdého a měkkého světla
S měkkým a tvrdým světlem se pracuje rovněž v exteriérové fotografii, ale vzhledem k menším možnostem ovlivnění se v dnešním článku soustředím hlavně na ateliérové vybavení. Poněvadž, pokud potřebujete přirozené, ostré, tvrdé světlo a už dva týdny je šedivá, zatažená obloha, nezbývá vám, než jen čekat.
V ateliéru se setkáváme s dvěma druhy světel: trvalým a zábleskovým. Nezávisle na tom se u obou typů alespoň na profesionální úrovni vybavení setkáváme s bohatou paletou nástavců, které ovlivňují hlavně charakter světla. Ty se pohybují od těch, které „tvarují“ světlo, od nejměkčího až po nejtvrdší. Pokud opominu světelný stan, tak nejměkčí a nejrozptýlenější charakter světla v ateliéru dává softbox, po něm následují deštníky.
Na měkkost charakteru světla má samozřejmě vliv nejenom velikost softboxu nebo průměr deštníku, ale i jeho vzdálenost od fotografovaného objektu. U všech čtyř fotografií byla vzdálenost světelného zdroje stejná – cca 3 metry. Z fyzikálních zákonů vyplývá, že čím bude světelný zdroj blíže k fotografovanému objektu, tím bude jeho světlo měkčí a naopak. A že i velká svítící plocha, jakou je třeba softbox, pokud bude daleko od fotografovaného předmětu, bude dávat tvrdší světlo. Například slunce je neporovnatelně větší než jakýkoli softbox, ale vzhledem k jeho extrémní vzdálenosti od Země dává ostré tvrdé světlo.
U nahoře uvedených ukázek je také dobré si uvědomit, že u deštníků, na rozdíl od softboxů, se světlo v hojné míře dostává i na okolní zdi a na strop a zvyšuje se tím jeho rozptyl. Zdi i strop pak fungují jako velké odrazné desky. Takže i velikost místnosti a světlost zdí má v praxi vliv na charakter světla.
Pokud budu postupovat od příslušenství dávající měkký charakter světla k tvrdšímu, dostaneme se už do oblasti reflektorů – plechových nástavců na zdroje světla. Nejměkčí světlo z nich vám dá soft reflektor, slangově nazývaný slunce. A to dokonce měkčí než odrazový stříbrný nebo zlatý deštník (viz výše). Stříbrné a zlaté deštníky produkují stejný charakter světla. Rozdíl je pouze v posunu barvy do teplých tónů u zlatého povrchu.
Soft reflektor má velký průměr a malou hloubku. Tyto dva parametry určují u reflektorů charakter jejich světla. Čím je reflektor hlubší (delší) a užší, tím je jeho světlo ostřejší a směrovanější. Ze sortimentu, kterým disponuji, uvádím ještě ukázky dvou dalších reflektorů:
Na některé reflektory se dají přikoupit klapky, které zužují tok světla. Toho se dá využít třeba jen k eliminaci světla odraženého od okolních stěn (obr. 1), nebo i k efektovému zúžení paprsků světla (obr. 2). V obou ukázkách klapky nasazeny na reflektor základní.














