FotoAparát.cz - rádce fotografa

Trek do nepálského základního tábora Mount Everestu je jedním z celosvětově nejoblíbenějších. Spatřit na vlastní oči nejvyšší horu planety a další himalájské štíty se každý rok vydají desítky tisíc turistů.

Trek do nepálského základního tábora Mount Everestu (8850 m n. m.) je jedním z celosvětově nejoblíbenějších. Spatřit na vlastní oči nejvyšší horu planety a další himalájské štíty se každý rok vydají desítky tisíc turistů.

V hlavním městě Nepálu, Kathmandu, pobude každý alespoň několik dní. Kromě nepřeberného množství (zejména padělaného) outdoorového zboží nabízí město spoustu hinduistických a buddhistických památek a velký dojem zanechá rozhodně i pouhá procházka po uličkách spojená se sledováním místního života. Ten nabízí milovníkům dokumentu a portrétů v barvě i černobílé dostatek možností, jak se vyřádit. Dnešní Kathmandu již spolklo stará královská města Patan či Bhaktapur, která také rozhodně stojí za návštěvu.

Do Lukly, výchozího místa treku, jsme letěli vnitrostátním letem. V malém letadýlku jsme strávili asi půl hodiny, během které jsme pozorovali pestrou zemědělskou krajinu okolo Kathmandu i v himalájském podhůří. Vlastní hory nám ale zůstaly skryty za hradbou mraků. Po přistání v Lukle, která leží těsně pod hranicí 3000 m n. m., jsme se druhý den vydali na cestu.

První etapa vede nejprve údolím podél řeky, střídavě stoupá a klesá na jednotlivé říční terasy. Skoro celá je dlážděná kameny a obklopená vesnicemi, plnými restaurantů a lodží – jakýchsi turistických ubytoven. Již zde si člověk uvědomí, jak masová turistika Himaláje změnila. Ve vesnicích je jen minimum starých kamenných domů, naprosto převažují moderní stavby s jasně barevnou plechovou střechou. Turistů do národního parku Sagarmatha zavítalo loni 80 tisíc. Takový příliv se projevuje i na vzrůstu cen jídla, které se od loňska zvedly o 100 %. I tak se naše denní výdaje za jídlo a nocleh pohybovaly kolem 200 až 300 Kč, což (zatím) není tak hrozné.

První pořádné stoupání přichází před Namche Bazar, do kterého se od řeky točí nekonečné serpentiny. Nutno ale podotknout, že díky relativně malým denním vzdálenostem (obvykle mezi 5 až 10 km) a možnosti stravy a ubytování v lodžích (kdy si tedy člověk nemusí nést jídlo, vařič, stan a další těžké věci) je trek celkem lehký. O to víc překvapí, že skoro všichni turisté jej chodí s podporou nosičů a průvodců.

Namche leží na soutoku tří řek a zároveň hlavních údolí, v amfiteátru mezi dvěma horami. Z vyhlídky kousek nad vesnicí se otvírá první výhled na Mount Everest, Ama Dablam, Cho Oyu, Lhotse a další velikány. Zde se také ukáže, že přechodový filtr je pro fotografa povinnou výbavou. Kontrast mezi nasvícenými ledovými stěnami a údolími (zvlášť pokud jsou ve stínu) vede k tomu, že bez úpravy expozice a zmiňovaného filtru je na většině fotek „vypálený“ vrch a beznadějně černý spodek. Proto je třeba pečlivě exponovat „na světla“, protože ze zastíněných partií se kresba vytáhnout v pohodě dá.

Na další cestu jsme se vydali tím nejméně navštěvovaným údolím směrem k Thame. Úbytek turistů byl znát na první pohled nejen na cestách, ale i při pohledu na vesnice. Zde rozhodně plechové střechy nepřevažovaly. V Thame byla ještě lodže připomínající alpskou chatu, ale o kousek dál, v Marulungu, to již vypadalo jinak - překližkové stěny, na podlaze udupaná zem. V této chvíli se bohužel pokazilo počasí a z obvyklého koloběhu, ráno jasno, odpoledne zamračeno, se stalo zamračeno permanentně. Z výhledů na Cho Oyu a jeho ledovec tedy nebylo nic.

Pod pochmurnými mraky jsme se vydali na asi nejnáročnější úsek, stoupání do sedla Renjo La. Jelikož nás čekalo stoupání ze 4388 m n. m. do 5414 m n. m.), probíhající navíc v rámci aklimatizace, vyrazili jsme za svitu čelovek před svítáním. Cesta celkem ubíhala, ale závěrečný úsek od jezera Angladumba Tsho do sedla probíhal stylem 30 kroků a pořádné vydýchání. Do toho začalo sněžit a přihnaly se mraky, takže ze sedla jsme neviděli téměř nic. Závěrečný sestup do Gokya, podle kterého je pojmenované celé údolí s několika jezery, byl možná díky dešti ještě méně příjemný než výstup.

V Gokyu se chodí na vyhlídkový kopec Gokyo Ri (5360 m n. m.), a vydali jsme se na něj i my. Přestože bylo zataženo, vyrazili jsme opět před svítáním v naději, že se nebe třeba roztrhá. Neroztrhalo, naopak současně s námi se opět na vrchol dostavily mraky. Jeden zajímavý moment ale během cesty nastal – když vycházelo slunce, krajina se na okamžik zbarvila do úplně zvláštního světla.

Do údolí Khumbu, hlavní cesty do base campu Everestu, se dá z Gokya přejít přes nebezpečné sedlo Cho La. V tom nám ale zabránilo špatné počasí, takže jsme jej raději obešli údolími. Díky aklimatizaci nám to do Gorak Shepu vzalo dva dny, tedy stejně jako kdybychom šli přes sedlo. Gorak Shep (5140 m n. m.) je poslední vesnicí v údolí Khumbu (které je pojmenované podle stejnojmenného ledovce), obklopenou několika horami hlavního hřebene – největšími dominantami jsou Pumori a Nuptse.

Zde se již počasí umoudřilo, takže výstup na Kala Patthar (5648 m n. m.), nejznámější a údajně nejhezčí vyhlídku treku, již stál za to. Okolní panorama bylo opravdu úžasné. Poté nás čekal už jen sestup, který jsme si zpestřili odbočkou do údolí Chhukungu a výletem nalehko k jezeru Imja Tsho. U toho leží základní tábor Island Peaku a je od něj nádherný pohled na jihozápadní stěnu Lhotse vysokou 3,2 km.

Z Lukly jsme odletěli díky pěknému počasí na čas, strávili ještě nějaký den v Kathmandu a následovala již jen cesta domů.

Praktické tipy:

• do Kathmandu se vyplatí letět z Londýna, i s cenou dopravy z Prahy to vyjde o zhruba 10000 Kč levněji
• letenky na let Kathmandu-Lukla (asi 210 USD) se dají koupit předem přes internet i z České republiky, vzhledem k zájmu turistů je to praktické
• při plánování odletu z Lukly je vhodné nechat si nějakou rezervu pro případ špatného počasí - může se stát, že se dva až tři dny nebude létat
• ceny byly v Nepálu relativně mírné (za nocleh se v lodžích platí kolem 20 - 40 Kč / noc, hlavní jídlo vyšlo na 60 - 100 Kč), ceny se však mezi sezónami prudce zvedají!
• cesta je celkem jasná, takže průvodce ani nosič není nutný. A pokud byste si jej chtěli najmout, čím později to uděláte, tím levnější to bude - nejdražší je varianta s českou cestovou, následuje domluvení výletu v Kathmandu
• trek je celkově relativně lehký, vyžaduje však aspoň základní kondici a schopnost (respektive dodržení) správné aklimatizace. Krátké denní etapy, vynucené právě prudkým stoupáním, mohou svádět k jejich spojování, to se ale nemusí vyplatit
• naše varianta měřila celkem zhruba 130 km, nastoupali (a naklesali) jsme asi 6700 m (bez odboček a výstupů „nalehko“, ty by k těm výškovým metrům nějaký kilometr přidaly)
• na focení se vyplatí široká škála ohniskových vzdáleností, od širokoúhlých objektivů po teleobjektivy, rozhodně přechodový, případně polarizační filtr, od věci není ani stativ
• mé fotografie byly foceny na Pentax K20 s objektivem Sigma 18-125mm HSM

Jan Miklín

Více fotografií najdete na webu www.janmiklin.cz