Himaláje: trek pod střechu světa
Trek do nepálského základního tábora Mount Everestu je jedním z celosvětově nejoblíbenějších. Spatřit na vlastní oči nejvyšší horu planety a další himalájské štíty se každý rok vydají desítky tisíc turistů.
Na další cestu jsme se vydali tím nejméně navštěvovaným údolím směrem k Thame. Úbytek turistů byl znát na první pohled nejen na cestách, ale i při pohledu na vesnice. Zde rozhodně plechové střechy nepřevažovaly. V Thame byla ještě lodže připomínající alpskou chatu, ale o kousek dál, v Marulungu, to již vypadalo jinak – překližkové stěny, na podlaze udupaná zem. V této chvíli se bohužel pokazilo počasí a z obvyklého koloběhu, ráno jasno, odpoledne zamračeno, se stalo zamračeno permanentně. Z výhledů na Cho Oyu a jeho ledovec tedy nebylo nic.
Pod pochmurnými mraky jsme se vydali na asi nejnáročnější úsek, stoupání do sedla Renjo La. Jelikož nás čekalo stoupání ze 4388 m n. m. do 5414 m n. m.), probíhající navíc v rámci aklimatizace, vyrazili jsme za svitu čelovek před svítáním. Cesta celkem ubíhala, ale závěrečný úsek od jezera Angladumba Tsho do sedla probíhal stylem 30 kroků a pořádné vydýchání. Do toho začalo sněžit a přihnaly se mraky, takže ze sedla jsme neviděli téměř nic. Závěrečný sestup do Gokya, podle kterého je pojmenované celé údolí s několika jezery, byl možná díky dešti ještě méně příjemný než výstup.
V Gokyu se chodí na vyhlídkový kopec Gokyo Ri (5360 m n. m.), a vydali jsme se na něj i my. Přestože bylo zataženo, vyrazili jsme opět před svítáním v naději, že se nebe třeba roztrhá. Neroztrhalo, naopak současně s námi se opět na vrchol dostavily mraky. Jeden zajímavý moment ale během cesty nastal – když vycházelo slunce, krajina se na okamžik zbarvila do úplně zvláštního světla.
Do údolí Khumbu, hlavní cesty do base campu Everestu, se dá z Gokya přejít přes nebezpečné sedlo Cho La. V tom nám ale zabránilo špatné počasí, takže jsme jej raději obešli údolími. Díky aklimatizaci nám to do Gorak Shepu vzalo dva dny, tedy stejně jako kdybychom šli přes sedlo. Gorak Shep (5140 m n. m.) je poslední vesnicí v údolí Khumbu (které je pojmenované podle stejnojmenného ledovce), obklopenou několika horami hlavního hřebene – největšími dominantami jsou Pumori a Nuptse.
Zde se již počasí umoudřilo, takže výstup na Kala Patthar (5648 m n. m.), nejznámější a údajně nejhezčí vyhlídku treku, již stál za to. Okolní panorama bylo opravdu úžasné. Poté nás čekal už jen sestup, který jsme si zpestřili odbočkou do údolí Chhukungu a výletem nalehko k jezeru Imja Tsho. U toho leží základní tábor Island Peaku a je od něj nádherný pohled na jihozápadní stěnu Lhotse vysokou 3,2 km.
Z Lukly jsme odletěli díky pěknému počasí na čas, strávili ještě nějaký den v Kathmandu a následovala již jen cesta domů.
Praktické tipy:
- do Kathmandu se vyplatí letět z Londýna, i s cenou dopravy z Prahy to vyjde o zhruba 10000 Kč levněji
- letenky na let Kathmandu-Lukla (asi 210 USD) se dají koupit předem přes internet i z České republiky, vzhledem k zájmu turistů je to praktické
- při plánování odletu z Lukly je vhodné nechat si nějakou rezervu pro případ špatného počasí – může se stát, že se dva až tři dny nebude létat
- ceny byly v Nepálu relativně mírné (za nocleh se v lodžích platí kolem 20 – 40 Kč / noc, hlavní jídlo vyšlo na 60 – 100 Kč), ceny se však mezi sezónami prudce zvedají!
- cesta je celkem jasná, takže průvodce ani nosič není nutný. A pokud byste si jej chtěli najmout, čím později to uděláte, tím levnější to bude – nejdražší je varianta s českou cestovou, následuje domluvení výletu v Kathmandu
- trek je celkově relativně lehký, vyžaduje však aspoň základní kondici a schopnost (respektive dodržení) správné aklimatizace. Krátké denní etapy, vynucené právě prudkým stoupáním, mohou svádět k jejich spojování, to se ale nemusí vyplatit
- naše varianta měřila celkem zhruba 130 km, nastoupali (a naklesali) jsme asi 6700 m (bez odboček a výstupů „nalehko“, ty by k těm výškovým metrům nějaký kilometr přidaly)
- na focení se vyplatí široká škála ohniskových vzdáleností, od širokoúhlých objektivů po teleobjektivy, rozhodně přechodový, případně polarizační filtr, od věci není ani stativ
- mé fotografie byly foceny na Pentax K20 s objektivem Sigma 18–125mm HSM
Jan Miklín
Více fotografií najdete na webu www.janmiklin.cz
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruDíky za článek a pěkné fotky. Mám dotaz: Jak je to s elektřinou? Je možné alespoň občas v ubytovnách dobíjet akumulátory do foťáku?
jisik: baterky jdopu nabijet prakticky vsude,jen cim vys,tim draz
Moc pěkné, hned mrknu i na web, díky:)
super
Dobrý, za čtrnáct dní tam odlétám, už se nemůžu dočkat...
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.