FotoAparát.cz

Dostal jsem dotaz, kde se pisatel ptal na pár tipů, jak fotografovat krajinu dlouhými teleobjektivy. S odpovědí jsem se nečekaně rozepsal, proto jsem téma zpracoval do článečku, třeba to bude užitečné i pro někoho dalšího. Krajinu fotografuji dlouhými skly poměrně často, baví mě to i proto, že mám k dlouhým teleobjektivů blízko.

Volba vhodného motivu a podmínek pro fotografování

Pro snímání dlouhým teleobjektivem nejsou vždy vhodné podmínky a podobné fotografování klade velké nároky na volbu vhodného motivu.

Není vůbec jednoduché podívat se do krajiny a ve vzdálenosti několika kilometrů něco z krajiny vykousnout pro fotografii. Obecně to můžou být zajímavé linie nebo opakující se motivy, které uzavřením do hledáčku začnou jako celek působit. Nejjednodušší to je v případě, že najdete něco atraktivního a snažíte se k tomu něco do fotky dokomponovat. Změna perspektivy už dokoná vše za vás, neobvyklý pohled je na světě. Pokud se to povede, působí to dokonale, na podobné fotografie není lidské oko příliš zvyklé a cesta k tomu, aby fotografie zaujala, je kratší. V současná industrializace krajiny (elektrická vedení, dopravní komunikace, ... ) příliš širokoúhlým pohledům do krajiny nenahrává, teleobjektivem se často rušivých prvků zbavíte.

Tím netvrdím, že zrovna já jsem nějaký kompoziční mág, který najde vždy něco pěkného při každém letmém pohledu do dáli. Chtěl bych, ale ne vždy to bohužel jde.

Během meteorologické přízně

Pro snímání krajiny dlouhým sklem je vhodná i meteorologická přízeň. Ovzduší by mělo být čisté, viditelnost daleká, mělo by být spíše chladno, aby se vzduch horkem netetelil. Ale nic z toho není pravidlem, záleží pouze na vaší kreativitě a záměru. To co muže být pro někoho vadou, bude pro vás to, co zaujme, co budete chtít zdůraznit.

Obecně mám nejraději mlhavá rána, ale právě ta kladou největší nároky na zpracování (viz odstavec v závěru článku). Není ale problém snímat i na ostrém poledním slunci. Pokud fotografie opravdu „promluví“, nikdo si ostrého slunce s černými stíny ani nevšimne. Obecně jsou nejlepší podmínky pro focení krajiny teleobjektivem během jasných chladných dní po přechodu rychlé studené fronty.

Výběr teleobjektivu

Jednoznačně nejvhodnější pro focení krajiny jsou monofokální objektivy, jen pomocí nich docílíte dokonalého přenosu detailů. Objektivem s proměnným ohniskem příliš technicky kvalitní fotografii neuděláte, obzvláště na jejich dlouhém konci je to tragédie. Na výsledné fotce na vzdálenost jednoho kilometru nepoznáte, zda na kopci byl les listnatý nebo jehličnatý. Jediné použitelné jsou krátké zoomy 70-200 mm v provedení „L“. Nejvhodnější pro daleké pohledy jsou však pevná ohniska 300mm a delší. Když použijete třeba objektiv 400/5.6 nebo 500/4, spočítáte na vzdálenost jednoho kilometru šišky na stromech. Je však důležité zdůraznit, že jen při pečlivé práci.

Stativ, hlavně důsledně usadit

Je až neuvěřitelné, čeho jsem byl v terénu svědkem. Jednou jsem nemohl přehlédnout, jak vlastník profesionální zrcadlovky Canon 1Ds Mark III usadil fotoaparát na plastový stativ, na který bych se bál dát i externí blesk, a to za poměrně silného větru. Pouhým okem bylo vidět, jak se celá sestava klepe. Pak se můžeme v diskuzích dočíst, jak je objektiv řady „L“ neostrý. Kvalitní stativ a jeho správné používání je při fotografování krajiny dlouhým teleobjektivem důležitější než kdy jindy. Bohužel platí, čím těžší stativ, tím lépe, i když jeho vláčení po skalních vyhlídkách není nic příjemného. Jako vhodná alternativa (i když ne rozhodně levná) se nabízí karbonové stativy Gitzo řady „3“. Nejsou tak těžké, ale svojí stabilitou hravě doženou těžší konvenční bratříčky (Mantfrotto aj.), Pokud jejich stabilitu zvýšíte pověšením objemného batohu pod stativovou hlavu, první předpoklad pro ostrou fotografii je zaručen. Tím to však nekončí.

Nožičky na pevném podkladu

Důležité je i to, na čem stativ stojí. Je mylné doufat, že když v lese rozložíte stativ, bude fotografická sestava stabilní. Doporučuji pod nohama stativu mírně odkopnout listí a první blízkou zetlelou vrstvu a stativ rovně usadit. Snadnější je to na skalních vyhlídkách, tam je pevného podkladu dost. Největší tragédií jsou dřevěné vyhlídky a rozhledny, okolní návštěvníci nemusí ani moc dupat a stejně se ostrost do fotografie nedostane.