FotoAparát.cz - rádce fotografa

V článku najdete fotografie a zkušenosti z fotografování v pouštních oblastech jihozápadu USA (Arizona, Nevada, Nové Mexiko). Tato oblast je Mekkou amerických fotografů, kteří fotografují na barvu. Vždy mě fascinovaly zářivé snímky rudých skal až neskutečných barev. Chtěl jsem přijít na kloub té nadpřirozené červené. Koneckonců čemu věřit v době Photoshopu? Další fotografie sérií Arizona a Nevada najdete na www.FotoAtlas.cz.

Fotografové jsou lovci světla. Marketingová oddělení výrobců vymýšlejí důmyslné strategie jak přesvědčit fotografa, že právě ta “zbraň“ od nich je ta nejlepší. Bohužel i internet je plný technomanů, kteří díky tomu, že mají do detailů prostudovány technické parametry fotoaparátů, šíří vlnu technokratismu. Hlavně ty nezkušené pak doslova zblbnou. Dokud se však nenaučíte vnímat a pozorovat světlo a hledat to nejlepší, bude pro Vás drahá fotografická technika vyhozenými penězi!

Fotografování v různých zemích se liší nejenom díky tomu, že fotografujete něco jiného, ale i proto, že se odlišují zákonitostmi v počasí a charakteru světla. Jihozápad USA, státy Arizona, New Mexico, či Nevada jsou suché pouštní oblasti, pro které je typické jasné počasí a obloha bez mráčku. To je pro fotografa právě to nejhorší počasí. V zimě vystoupá Slunce nad obzor jen velmi málo a do některých míst v úzkých údolích se vůbec nedostane. Grand Canyon je „největší díra na světě“. Slunce v 15:30 v Indians Garden bylo posledním přímým světlem. Využil jsem asi dvou minut, kdy se intenzita světla snížila zakrytím části slunečního kotouče hranou kaňonu.

Snímek uvnitř Grand Canyonu byl pořízen na diapozitiv Fuji Provia 100. Sytost barev již sytého inverzního filmu byla podpořena polarizačním filtrem. Fotografoval jsem kolem poloviny března v 15:30. Slunce zapadalo asi v 18:30. Čekaly nás asi tři hodiny výstupu na hranu kaňonu (South Rim), kde jsme chtěli být ještě za světla. Bylo to ten den poslední světlo v tomto místě.

V Zionu jsem mluvil s arizonským fotografem, který ve Springdale připravoval svou výstavu. Tvrdil, že některé snímky rudých skal jsou záležitostí dvou minut po východu nebo před západem Slunce. Řada profesionálních fotografů často zahaluje svoji práci tajemným mystériem. Proto jsem mu úplně nevěřil a chtěl jsem to ověřit.

V našich zeměpisných šířkách je často nad obzorem opar, který rozptyluje a zároveň hodně sníží intenzitu světla. Také nemáme ty americké rudé skály. Proto u naší krajiny bývá ”operační okno“ širší. Ideální místo pro svůj pokus s rudými skalami jsem našel v Red Rock Canyonu. Je to přírodní park plný typických červených skal asi dvacet minut na západ od centra Las Vegas v Nevadě.

Do svého Pentaxu jsem vložil nový svitek Provie 100. Fotoaparát jsem postavil na stativ. Bylo asi tak čtvrt hodiny před východem Slunce. Absolutní bezvětří, všude plno nádherných sukulentů, divoké skály. To vše mne hned začalo uvádět do fotografického transu. Je to někdy jako ve sportu. Brankář se musí rozchytat, tenista se před zápasem rozehrává. Tam, kde krajinu důvěrně znáte, jdete na jisto. Na cestách, kde krajinu vidíte poprvé a zítra budete již někde jinde, doporučuji neotálet příliš dlouho, nebo bude pozdě navždy! Takové „rozehrání“ hlavně s digitály je vynikající. Často jste příjemně překvapeni, neboť fotoaparát vidí jinak než lidské oko, které žluté a červené světlo automaticky přizpůsobuje více bílému.

V průběhu východu Slunce v Red Rock Canyonu jsem během jedné hodiny nafotografoval ze stativu 12 snímků.

Nejprve jsem se soustředit na fotografování kaktusů.

Pak se objevil první srpeček rudého Slunce.

A teď to přišlo. Na obloze se vynořila obrovská rudá koule. Skály proti začaly hořet! Udělal jsem jsem rychle dva snímky, jak to nejrychleji šlo. Byly to opravdu maximálně dvě či tři minuty. Nečekal jsem, že to bude tak velký rozdíl. V tu chvíli najednou skála jakoby zazářila nádhernou rudou barvou. Pak však začalo rudé rychle ubývat a začala převládat žlutá.

Stále jsem pokračoval ve fotografování a snažil se udělat ještě několik snímků. Vždyť tohle je stále výborné boční světlo. Ve skutečnosti však vůbec nebylo.

Pokud jste měli možnost sledovat toto světelné divadlo, bude souhlasit, že asi 40 minut po východu můžete s fotografováním skončit. Je již příliš vysoký kontrast a v kaktusech budou černé stíny. Jsou však i místa, kam světlo dosud nedorazilo, a na ty se pak můžete zaměřit a snímat v prvním světle. Někdy to může znamenat zajít za skálu nebo sestupovat se Sluncem hlouběji do kaňonu.