FotoAparát.cz

Poslední velký přesun nás dovedl do Huarazu, střediska horolezců a trekařů v pohoří Cordillera Blanca, spadajícího do NP Huascarán. Vydali jsme se na týdenní trek kolem údajně nejkrásnější hory světa – Alpamaya. První den jsme vystoupali nad údolí Rio Santa, s množstvím pestrobarevných políček všech tvarů, druhý pokračovali k laguně Yuraqcocha a dál přes sedla až pod Alpamayo. Toto pohoří skrývá přes 600 km2 ledovců a bezpočet krásných štítů a jezer. Zároveň je docela opuštěné, za týden jsme potkali dvě skupinky lidí.

Volné dny jsme využili k prochození okolí jednoho z nejvyšších zdejších průsmyků – Punta Olimpica (téměř 5 000 m n. m.) a návštěvě archeologického muzea Chavín.

V Limě nás pak čekalo už jen hlavní náměstí, několik památek a odlet domů. Návštěvu těchto zemí můžu jedině doporučit – cestování je zde naprosto bezproblémové, levné a krajina neuvěřitelně pestrá a zajímavá.

Všechny fotografie byly pořízeny digitální zrcadlovkou Pentx IstD se základním objektivem 18 – 55 mm. Vzhledem k omezenému množství věcí, které jsme navíc spoustu času nosili na zádech, jsem s sebou nebral teleobjektiv (čehož jsem zejména v pampě dost litoval), a jen malý stativ (který jsem stejně téměř vůbec nepoužil). Většinu času jsem měl nasazený polarizační filtr, občas jej vystřídal za přechodový. Na mnohých místech extrémní podmínky (na altiplánu ostrý vítr a prach, velká zima /brzo ráno jsem fotil při -17 °C/ nebo vlhko na pampě) daly foťáku zabrat – po návratu začal občas stávkovat, přestože jeho tělo patří do kategorie těch odolnějších.

Suché období se v jižní Americe vyznačuje téměř permanentě modrou a bezmračnou oblohou, i když v horách v Peru to již bylo jinak. Tam jsme se těšili na západovky u ledovcových kuloárů a lagun, bohužel odpoledne vždy přišly mraky, které zakryly slunce i hory. I přes to ale bylo počasí ukázkové, a tím pádem pro fotografy-krajináře ideální, na rozdíl od leckterých jiných atraktivních oblastí světa (Patagonie, Island, Nový Zéland) rozhodně nebylo třeba obávat se, že slunce bude svítit dva dny za měsíc.

U jednoho z předešlých článků někdo litoval, že tam nežijí lidé. Samozřejmě že to není pravda, lidí je tam spousta a leckde i ve velmi fotogenických scenériích. Já ale na focení lidí nemám tu drzost, zvlášť když španělsky umím pár slov, a to jen tak tak.

Co se cestování týče, všechny tři země jsou naprosto bezproblémové. Hustá síť autobusových linek, možnost ubytování v každé vesnici, jeden jazyk a možnost volného pohybu téměř všude z nich dělají cestovatelský ráj. Tomu napomáhají i nízké ceny, i když cestovní kanceláře se snaží lidi přesvědčit o opaku a 14ti denní zájezd běžně nabízejí za cenu, kterou nás stálo dva a půl měsíce. Samozřejmě nejde všude očekávat evropský standard služeb a je potřeba respektovat místní specifika (například řidič autobusu, který sedí za volantem jedné linky něco přes 25 hodin s tím, že co 5 – 6 hodin udělá půlhodinovou přestávku).

Jan Miklín

Více fotografií najdete na webu www.janmiklin.cz, podrobný deník pak na blogu expedition-life.blogspot.com.