FotoAparát.cz

Po krátké pauze v La Pazu jsme se vydali do údolí El Choro, kterým vede stará stezka, před několika staletími opravená Inky, jejichž kamenné dláždění se na mnoha místech zachovalo dodnes. Ze sedla obklopeného ledovci ve výšce 4 800 m n. m. cesta klesá do džungle, takže za 3 dny treku projdete dokonalou změnou klimatu. Krajina se čím dál více zelená a objevují se nové a nové rostliny a bujná vegetace, občas přeletí kolibřík nebo motýl. Celé údolí je součástí národního parku Cotapata.

Na konci trasy leží městečko Coroico, odkud jsme cestou silně připomínající silnici smrti přejeli do Rurrenabaque, brány NP Madidi. Plavba po lodi do hloubi pralesa, procházka kolem mohutných stromů a následná cesta do Pampas del Yacuma, jakéhosi bolivijského safari. Kolem lodě plavali krokodýli, říční delfíni, želvy, na břehu pobíhaly opice nebo kapibary a vzduch byl plný nejrůznějších ptáků, zejména volavek a gigantických čápů jabiru. V blátivé pampě jsme po chvíli usilovného hledání objevili i anakondu.

Poslední zastávka v Bolívii byla diametrálně odlišná: altiplánský národní park Sajama (vyhlášený už v roce 1939) se stejnojmennou nejvyšší horou Bolívie. Původně jsme chtěli navštívit její base camp, ale na první pohled pěkný Circuito turistico v prospektu nás zlákal více. To jsme ještě netušili, že to bude přes 35 km ve výškách 4 500 – 5 000 m n. m. a od rána do noci. Přesto to stálo za to, zdejší krajina je krásná a fotogenická, a navíc velmi málo navštěvovaná, podle velmi neznatelných cest tento okruh mnoho lidí nechodí.

Následně jsme se přesunuli přes hranice do navazujícího chilského NP Lauca, o tom ale zase příště.

Jan Miklín

Více fotografií najdete na webu www.janmiklin.cz, podrobný deník pak na blogu expedition-life.blogspot.com.