FotoAparát.cz

Město Potosí bylo v době největší slávy, po objevení bohatých ložisek stříbra v 16. století, jedním z nejbohatších a největších měst své doby. Do dnešních dob o tom svědčí množství kostelů a ryze evropské architektury. Všechno bohatství městu dal Cerro Rico (Bohatá hora) – z této hory se vytěžilo přes 45 000 tun stříbra a v současnosti těžba stále pokračuje, i když se už místo stříbra těží cín a zinek. V dolech zemřelo podle odhadů 4 až 8 milionů lidí, z velké části otroků. Doly i v dnešní době vypadají silně středověce, a práce v nich končí po několika letech úmrtím v důsledku zanesení plic jedovatým prachem. Asi hodinová exkurze v dolech byla jedním z nejsilnějších zážitků, prach jsme cítili při smrkání ještě o týden později.

Potosí jsme opustili a přejeli do prakticky hlavního města Bolívie – La Pazu. Metropole leží v soustavě kaňonů a údolí a je obklopena městem El Alto, které už přesahuje výšku 4 000 m n. m. Hustý provoz, prudké stoupání a nadmořská výška dělají z každé procházky lehce nepříjemnou záležitost. La Paz jsme využili jako základnu k několika výletům do okolí. Prvním byl aklimatizační výlet na Chacaltayu, kopec s nejvýše položenou sjezdovkou světa. Ta už ale nefunguje, ledovec rychle mizí.

Další den jsme na kolech sjeli nejnebezpečnější silnici světa, Camino del Muerte. Po ukončení provozu (během kterého údajně do roklí spadlo průměrně 100 aut ročně) se z ní stala turistická atrakce. Sjezd ze sedla Cumbre (4 670 m n. m.) do mlhy džungle o 1 350 m níž a 65 km dál je nenáročným způsobem, jak během chvíle poznat několik vegetačních pásem. Samotná cesta je opravdu impozantní dílo, doslova vytesané do prudkých svahů. V současnosti je již nahrazena moderní asfaltkou s jedním pruhem pro každý směr.

Městečko Sorata je východiskem do pohoří Cordillera real, a jeho okolí také stojí za vidění – stěny kaňonů jsou posety políčky i na neuvěřitelných místech.

Jezero Titicaca je také dost známé, ale z bolivijské strany není tolik navštěvované. Město Copacabana s nádhernou katedrálou je oblíbeným dovolenkovým místem Bolivijců i v zimním období, kdy je voda docela ledová. Jeho vzezření je téměř mořské, obzor je ohraničen jen modrou vodou. Na březích je několik rybářských osad a objevili jsme i tradiční rákosový člun, na kterém jsme se podívali k sádkám s pstruhy, kteří jsou nejvýznamnějším produktem této oblasti.