Loňské prázdniny, konkrétně od půlky června do konce srpna 2008, jsme s kamarádem strávili v Chile, Bolívii a Peru. Všechny tři země jsou charakteristické krásnou a pestrou krajinou, kde najdeme jak deštné pralesy či mlžnou džungli, tak zasněžené vrcholky šestitisícových And nebo písečné duny pouště Atacama. Ve druhém díle našeho cestopisu se podíváme do Bolívie.
Město Potosí bylo v době největší slávy, po objevení bohatých
ložisek stříbra v 16. století, jedním z nejbohatších a největších
měst své doby. Do dnešních dob o tom svědčí množství kostelů a ryze
evropské architektury. Všechno bohatství městu dal Cerro Rico (Bohatá
hora) – z této hory se vytěžilo přes 45 000 tun stříbra a
v současnosti těžba stále pokračuje, i když se už místo stříbra
těží cín a zinek. V dolech zemřelo podle odhadů 4 až 8 milionů lidí,
z velké části otroků. Doly i v dnešní době vypadají silně
středověce, a práce v nich končí po několika letech úmrtím v důsledku
zanesení plic jedovatým prachem. Asi hodinová exkurze v dolech byla jedním
z nejsilnějších zážitků, prach jsme cítili při smrkání ještě
o týden později.
 |
 |
 |
 |
Potosí jsme opustili a přejeli do prakticky hlavního města Bolívie –
La Pazu. Metropole leží v soustavě kaňonů a údolí a je obklopena městem
El Alto, které už přesahuje výšku 4 000 m n. m. Hustý provoz, prudké
stoupání a nadmořská výška dělají z každé procházky lehce
nepříjemnou záležitost. La Paz jsme využili jako základnu k několika
výletům do okolí. Prvním byl aklimatizační výlet na Chacaltayu, kopec
s nejvýše položenou sjezdovkou světa. Ta už ale nefunguje, ledovec
rychle mizí.
Další den jsme na kolech sjeli nejnebezpečnější silnici světa, Camino
del Muerte. Po ukončení provozu (během kterého údajně do roklí spadlo
průměrně 100 aut ročně) se z ní stala turistická atrakce. Sjezd ze
sedla Cumbre (4 670 m n. m.) do mlhy džungle o 1 350 m níž a 65 km dál
je nenáročným způsobem, jak během chvíle poznat několik vegetačních
pásem. Samotná cesta je opravdu impozantní dílo, doslova vytesané do
prudkých svahů. V současnosti je již nahrazena moderní asfaltkou
s jedním pruhem pro každý směr.
Městečko Sorata je východiskem do pohoří Cordillera real, a jeho okolí
také stojí za vidění – stěny kaňonů jsou posety políčky i na
neuvěřitelných místech.
Jezero Titicaca je také dost známé, ale z bolivijské strany není tolik
navštěvované. Město Copacabana s nádhernou katedrálou je oblíbeným
dovolenkovým místem Bolivijců i v zimním období, kdy je voda docela
ledová. Jeho vzezření je téměř mořské, obzor je ohraničen jen modrou
vodou. Na březích je několik rybářských osad a objevili jsme i tradiční
rákosový člun, na kterém jsme se podívali k sádkám s pstruhy, kteří
jsou nejvýznamnějším produktem této oblasti.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruRB: pokud je to pro nekoho nuda,tak jej nikdo nenuti se na to divat. To je pro lidi,ktere to zajima - a je jich dost
:-) zasah, potopen. Autorovo slovo je svate. Amen.
fotky nic extra
Líbí, některý fotky fakt povedený...
Nadherna cesta,super komentare,..
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.