FotoAparát.cz - rádce fotografa

Ve 25. FotoVýstavě představujeme Jaromíra Kadeřábka, úspěšného fotografa z naší FotoGalerie. Jaromírovi je 31 let, bydlí v Pardubickém kraji a věnuje se především fotografování zvířat.

Dobrý den Jaromíre, na začátek klasická otázka. Jak jste se dostal k fotografování?

Dobrý den, u mě to byla více méně náhoda, neboť já, na rozdíl od mnohých svých kolegů, jsem nikdy nevlastnil analogový fotoaparát a vyvolávání filmu mi moc neříkalo. Ale navzdory tomu jsem si jeden takový levnější koupil, spíše pro jakési zdokumentování dovolené s mojí přítelkyní (současnou manželkou), a moje výtvory se nikterak nelišily od výtvorů z pohledu běžného turisty, navíc podtržených spíše nekvalitou zařízení a prakticky nulovými znalostmi o základních souvislostech, co se focení týče. Jenomže výsledky pro mě byly natolik tristní a odpor k měnění filmů byl takový, že jsem co nejdříve, spíše tak nějak podvědomě, pokukoval po digitální technologii. Protože zapůjčený digitální přístroj od kamaráda v relativně snadno dostupné kategorii mě dvakrát moc nepřesvědčil, musel jsem zabrousit do kategorie vyšší a byl jsem rozhodnut pro kompakt od Olympusu, jenomže klesání cen zapříčinilo úplně jiný výběr a já si nakonec odnesl rozměrnější a kvalitnější kompakt Panasonic s větším rozlišením a zde mě to chytlo za srdce.

Věnujete se výhradě fotografování zvířat, jak jste se k tomu dostal?

Zde mohu vyloženě navázat na předešlou otázku. Se zakoupeným kompaktem, který jsem nosil neustále s sebou, jsem cvakal snad vše, co jsem uviděl a co mě zaujalo. Často jsem chodil na dlouhé procházky po přírodě a fotil krásy přírody, a proto setkání se zvěří bylo nevyhnutelné. Bohužel výsledky na paměťové kartě nebyly korespondující s tím, po čem jsem toužil. V té době mě doslova očarovaly snímky zvířat, které fotil pan Jiroušek v zoologických zahradách po celém světě, a zde bylo rozhodnuto, co a jak chci vlastně fotit, že to budou zvířata, a to nejen ta v zoo, ale i ta, se kterýma se lze setkat ve volné přírodě.

Je zřejmý Váš všeobecně kladný vztah ke zvířátkům. Máte nějaké doma?

Ano máte pravdu, zvířata i rostliny mě vždycky moc zajímaly a jako kluk jsem se každoročně zúčastňoval soutěží v poznávání zvířat, rostlin i kamenů a už tehdy jsem v tomto ohledu zpracovával studie, samozřejmě s ohledem na věk, a reprezentoval tak školu. Však jsem s rodiči bydlel v rodinném domku a zhruba padesát metrů za ním začínaly lesy. Ze zvířat, kromě těch hospodářských, jsme měli kočky, které mají rodiče dodnes, a manželka měla pejska.

Fotografování zvířat ve volné přírodě musí být velmi náročné. Prozraďte nám, jaký je Váš „postup“?

Ani zde to nelze nějak zobecnit a říci, jaký postup by měl být, aby byl fotografický úspěch zaručen. Každé zvíře vyžaduje jiný přístup a na jiném místě a v jinou dobu se může každé zvíře chovat jinak. Spíše ale platí jakési obecné zásady, které lze využít. Je samozřejmostí chovat se tiše a nedevastovat pro své cíle přírodu a ohrožovat tak životy zvířat. Určitě je potřeba mít kvalitní obuv a maskovací oděv je výhodou. Na trhu jich je v dnešní době nepřeberné množství, takže se domnívám, že si vybere každý. Další nezbytnou pomůckou, bez které si to neumím představit, je maskovací síť , maskovací šátek, při delším čekaní se vyplatí mít i maskovací stan a velice dobře se mi osvědčilo i neoprénové maskování na objektiv. Dále lze využít i broďáků a plovoucího voru na vodní ptáky, či nachystání nějaké návnady, to abychom si zvíře lépe situovali do místa, kde by výsledná fotka mohla vypadat lépe. Lze použít i nahrávky hlasu zvířete či použít vábničku.

Jak dlouho na takový vysněný záběr čekáte?

Tak na to určitě neexistuje univerzální odpověď ve formě nějakého časového úseku, který si lze vyhradit pro cílový záběr. Záleží co a kde fotografuji a dost záleží i na době, ve které mi to hlavně časově ukazuje fotit. Zkrátka nedá se to zobecnit, někdy je to téměř okamžitě, jindy se musím na konkrétní místo několikrát vrátit a pročekat spoustu hodin. Jindy musím odejít s nepořízenou, tak to prostě chodí. Další taková úvaha v souvislosti s touto otázkou, jež mě napadá, je, co je to vlastně onen vysněný záběr, neboť vždy je co vylepšovat. Na druhou stranu je to takový hnací motor, který mě posouvá dále.

Která zvířata vás nejvíce baví fotografovat?

Toto je pro mě jednoduchá otázka, neboť mě baví fotografovat každé živé zvíře. Současně při tom všem člověk poznává jejich život a jejich přirozené chování a tyto poznatky pro mě mají určitě větší váhu, než si o tom pouze číst v odborné literatuře, ačkoliv i toto patří k mé oblíbené činnosti a rád si tak čtu i o zvířatech, se kterými jsem se dosud nesetkal a s některými ani nesetkám.

A se kterými to je nejtěžší?

Nejtěžší to je s těmi, co nespolupracují :-)Ale vážně. Z těch druhů, co jsem fotil, je pro mě určitě velkou výzvou plameňák růžový a dytík úhorní (platí pro Evropu). Také se určitě vrátím k focení jeřábů popelavých, se kterými mám nevyřízené účty, a kdyby mě bývaly netlačily pracovní povinnosti, vydržel bych to v jejich společnosti déle, abych lépe pochopil jejich chování, ačkoliv určité znalosti jsem si odnesl.

V jakých místech fotíte nejčastěji?

Samozřejmě mám pár lokalit v okolí svého bydliště, ale bohužel nejsou fotograficky tak atraktivní, jak bych si představoval, a proto jezdím kvůli určitým druhům po celé naší republice, většinou za doprovodu podobně „postižených“ kamarádů a vždy se těším, až společně někam vyrazíme. Pokud člověk vyrazí s těmi správnými a panuje ta správná nálada, focení si užívám a beru ho jako příjemný relax. A ačkoliv i zde panuje určitá přirozená a řekl bych zdravá rivalita, jsem strašně rád, že se nad to dokážeme povznést, a nenarušuje to naše přátelství, kterého si moc cením. Určitě je po naší zemi spousta krásných a na zvířata bohatých lokalit, z nichž některé v budoucnu určitě navštívím, nebo o to budu alespoň usilovat.

Fotografujete pouze ve volné přírodě, nebo občas zabrousíte i do zoologických zahrad?

Jak už jsem naznačil v předchozích odstavcích, jsem spíše fotograf zvířat než vyloženě fotograf specializující se na focení zvěře výhradně v přírodě, ačkoliv je pravda, že mě tato oblast baví nejvíce a také zabírá obrovské množství času. Jsou nutné určité znalosti, také příprava je složitější a nároky na techniku stoupají, ale na druhou stranu si rád zajdu zafotit i do zoo. Nestydím se za to, dokonce se domnívám, že je to dokonce prospěšné k přemýšlení nad fotografií jako takovou a také k tomu, že se fotograf dokonale seznámí se svou technikou, což není na škodu. Spíše naopak. Nakonec i v zoo mohou vzniknout hezké a nevšední fotky, pro laika dokonce vypadající jako z volné přírody. Zde pouze záleží na etice každého jedince, jak danou fotku hodlá prezentovat. Stejně jako v přírodě má focení zvířat v zoologických zahradách svoje, byť jiná, úskalí. Další disciplínou je určitě, alespoň pro mě, focení v oborách či farmách, kde fotím hlavně vysokou zvěř. Ani zde nebývá focení tak úplně zadarmo a spolkne spoustu času. Zde doporučuji domluvit se předem s majitelem či osobou kompetentní a ohlásit se, aby o vás věděl. Určitě nedoporučuji lézt někde přes plot, zvláště na podzim, kdy může dojít ke vzniku nejen trapné situace, ale i ke zranění od myslivců, kteří o vás nevědí, či od samotné zvěře. Jak budete úspěšní v oné domluvě je věc jiná, ale základní etické pravidlo je, že se bez dovolení nebudete pohybovat na cizím pozemku. Dále s radostí vítám tzv. fotografické workshopy, kdy jde o jakési setkání fotografů, kde se navzájem (či pod vedením někoho zkušeného) učíme fotit zvířata v přírodě na ochočených a sokolnických druzích, kde se naše nápady či nápady samotných obětavých profesionálních sokolníků pokoušíme zhmotnit tak, aby to nejvíce odpovídalo reálnému pohledu v přírodě, samozřejmě s ohledem na pozadí a kompozici. Mně osobně toto hodně dalo ve smyslu konečné technické kvality či výběru pozadí apod., což jsem se potom snažil využít i u fotek zvířat z volné přírody. Na těchto setkáních bývá velmi oblíbená disciplína focení ptáků v letu, která zvyšuje vaši dovednost a připravenost. Zvláště si vyzkoušíte, jak si správně nastavit fotoaparát na podobné situace, se kterými se i v přírodě velmi často setkáváme, a v neposlední řadě tak vzniknou atraktivnější fotky zvířat v akci. I zde je dobré dodržovat výše zmíněnou etiku a přiznat, jak fotografie vznikla, nebo spíše za jakých okolností. Ale na druhou stranu i zde platí, že příležitost ještě nedělá kvalitní fotografie.

Máte v plánu vyrazit někam do vzdálenějších lokací a nafotit exotická zvířata ve svém přirozeném prostředí?

Určitě. Pokud mi to časové a finanční podmínky dovolí, rád se někam podívám a pokusím se nafotit zvířecí druhy, které se v této oblasti vyskytují. Ale zatím jsou moje další cesty předmětem úvah a plánů, takže zde nebudu prezentovat něco konkrétního, co by později nemuselo vyjít.

Jaký Váš fotografický sen?

Upřímně se přiznám, že nad touto otázkou jsem musel popřemýšlet. Před nějakou dobou by mě určitě přišlo na mysl, jakou že to lepší techniku bych mohl vlastnit, či do jakého drahého exotického místa bych se mohl podívat. Ale ruku na srdce, vždyť i u nás je co k vidění a focení, jen to holt nemám za domem. A co se týče toho mého fotografického snu, ten je takový, abych mohl zase na svět koukat přes hledáček svého fotoaparátu pravým okem, abych na něj opět viděl, to je ten můj fotografický sen.

Fotíte hlavně zvířata a jsou Vám velice blízká. Dokážete ještě pozřít maso či jste se stal vegetariánem?

Ano máte pravdu. Zvířata jsou mi blízká a určitě neuznávám jejich týraní, ale kvalitně udělanému masu samozřejmě neodolám, čili vegetarián určitě nejsem :-)

Co byste poradil fotografům, kteří se chystají začít s focením zvířat?

Co bych poradil? Hlavně to, aby se, pokud je to baví, nenechali nikým a ničím odradit. Určitě je potřeba mít určitou dávku trpělivosti a hlavně si pobyt v přírodě užívat. A ačkoliv se neúspěchy dostaví (to se mě stává dost často), nic si z toho nedělat, snažit se z toho poučit a vrhnout se do toho znovu a s chutí a ono se to podaří. Nakonec každý nějak začínal a i já sám se stále považuji za pouhého začátečníka. A protože fotím sám pro sebe, pro svoje potěšení, mohu jít fotit když chci a ne když musím, to mě odlišuje od profesionálního fotografa, pro kterého je focení každodenní chleba.

A na závěr z technického soudku. Dá se předpokládat, že při fotografování zvířat je nutný například teleobjektiv. Jakou tedy používáte fototechniku?

Já osobně jsem vložil důvěru do firmy Nikon a jsem spokojený. Tato značka mi zcela vyhovuje svojí ergonomií a logikou, ačkoliv se domnívám, že bych to samé vyfotil i jinou konkurenční značkou, třeba Canonem, a po zvyknutí si na ovládání bych byl spokojen také. Mně osobně k výběru popostrčila náhoda, kdy moje kamarádka měla obchod s fototechnikou a bohužel se jí moc dobře nedařilo a její obchod krachoval. V té době před lety jsem se rozhodoval zda koupit Nikon D70, či tehdejší novinku Canon 350D, ale protože výše zmíněná kamarádka neměla v nabídce Canon, nýbrž pouze Nikon, koupil jsem tehdy velice výhodně osvědčenou a úspěšnou D70 se setovým objektivem, k němuž jsem si téměř okamžitě objednal tele zoom 70-300 a první zkoušky mohly začít. Poté jsem vyzkoušel a zakoupil kvalitnější a delší tele zoom Sigma 50-500, se kterým jsem strávil mnoho příjemných chvil, ale nároky se zvyšovaly. Hlavně po koupi nového fotoaparátu Nikon D80 mě to donutilo zauvažovat o nekompromisním pevném sklu. Využil jsem nabídky od svého kamaráda a koupil od něj pevnou 300f/2.8 Nikkor, kterou vlastním dodnes a jsem s ní moc spokojen, neboť je krásně použitelná i v kombinaci s telekonvertorem, v případě nouze i v kombinaci s oběma TC. Nyní vlastním fotoaparát Nikon D300 s MB-D10 a jsem prozatím spokojen. Zatím jsem neměl nutkání vyloženě přesedlat na fullframe, ačkoliv výhody velkého čipu jsou zřejmé. V této souvislosti mi pak vadí nutnost delšího ohniska a současně bych se tak připravil o světelnost, univerzálnost a flexibilitu, kterou mi poskytuje současná kombinace. Na druhou stranu vývoj jde rychle dopředu a v budoucnu určitě vyrobí foťáček, který mi přiroste znovu k srdci jako D300 a ten pak půjde do světa. Na závěr chci všem poděkovat za přízeň a ze srdce přeji to nejlepší světlo a k tomuto krásnému koníčku i potřebné zdraví.

Děkujeme za rozhovor a také přejeme dobré světlo!

Nyní se již pojďme kouknout na fotky. Další snímky najdete i v profilu Jaromíra Kadeřábka v naší FotoGalerii.