Jihozápadní Island 1.

Spolu s fotografy z okolí FotoAparátu.cz jsem vyrazila v srpnu 2008 na „fotoputování“ po Islandu. Trajektem jsme dopluli do islandského městečka Seydisfjordur na východě země a během dvou týdnů objeli vlastním autem tuto zemi dokola. Nezaměřili jsme se na nalézání neobjeveného Islandu, ale na pořízení kvalitních snímků. Dnes přinášíme první záběry z místa, které je na Islandu turisticky velmi atraktivní. Asi díky velkému množství turistů jsme pocítili menší zklamání, i když vidět Geysir se musí. Na islandské poměry jsme měli štěstí na světlo. Většinu snímků lze zařadit do krajinářské fotografie, často jsou doplněny oživujícím prvkem, spousta záběrů je reportážních.

Zlatý trojúhelník

Nejnavštěvovanější trojicí na Islandu jsou historické památky a geologické zajímavosti Gullfoss, Geysir a Pingvellir, oblast známá rovněž jako „Zlatý trojúhelník“. Nachází se nedaleko od hlavního města Reykjavíku, kam během hlavní sezony většina turistů přicestuje letadlem. To je také jeden z důvodů vysoké návštěvnosti, dalším je bezpochyby jejich výjimečnost.

Pingvellir

Národní park Pingvellir byl založen v roce 1930, je místem jak historického tak geologického významu. Najdete zde jeden z největších geologických zlomů na světě, kde se od sebe odděluje severoamerická a euroasijská kontinentální deska. Až čtyřicet metrů hluboký zářez se táhne v délce 16 kilometrů od největšího islandského jezera Pingvallavatn. Pro svou jedinečnost byl park označen jako památka UNESCO, již v roce 930 se na jeho území konalo první politické a zákonodárné shromáždění v Evropě.

Gullfoss

Vodopád Gullfoss najdete na většině propagačních či informačních materiálů o Islandu. Ohromí vás svou mohutnou dvojstupňovitou kaskádou, je 32 metrů hluboký a 20 metrů široký.

Photohint: Fotografovat ho lze shora širším ohniskem spolu s okolní krajinou a řekou Hvítá. Neustále proudící davy návštěvníků vám poslouží jako měřítko a zdůrazní rozlohu tohoto velikána. Za slunečného počasí dokreslí celkovou atmosféru stále přítomná duha, která během dne mění svou polohu. Z nižšího patra můžete při fotografování použít i delší skla na detaily. Vyzkoušejte si fotit „vatu“ při delších časech (na stativu), kratšími časy můžete naopak zdůraznit neskutečnou sílu vodní masy. Zatímco shora může duha překrývat celý vodopád, v nižších polohách pod ní procházíte.

Geysir

Hluboké jasně modré jezírko Geysir chrlilo v dobách své největší slávy horkou vodu až do výše 70 metrů. Od 60. let minulého století ho lze uvést do pohybu jen nepřirozenou cestou – pomocí mýdlového prášku. Turisté zde obdivují sousední gejzír Strokkur tryskající do výše asi 30 metrů v intervalech okolo 6 minut. Najdete tu jezírka s téměř 100°C horkou vodou na povrchu.

Photohint: Najděte si vhodné místo, abyste gejzír měli celý a jako měřítko turisty. Postavte fotoaparát na stativ, připravte širší sklo a dálkové ovládání, nastavte dle světelných podmínek clonu a spíš krátké časy, seriové snímání a už jen čekejte na okamžik, kdy voda vystříkne co nejvýše a vy ji zachytíte přímo na vrcholu. Dalším zajímavým okamžikem je, když se jezírko „nafukuje“ a voda je těsně před explozí.

Modrá Laguna

Na Islandu najdete velké množství přírodních horkých pramenů, ve kterých se můžete koupat nebo přesněji relaxovat či ještě lépe povalovat se a vyhřívat a to i za svitu měsíce a při venkovních teplotách lehce nad nulou. Některé jsou přeměněny v lázně a jsou placené, na jiné narazíte ve volné přírodě a jsou volně přístupné.

Modrá Laguna je lidským výtvorem a patří k nejslavnějším nekrytým geotermálním lázním Islandu. Vodu o teplotě 38°C zajišťuje nedaleká elektrárna Svartsengi. Během letní sezony jsou otevřeny denně do 22h. Lázně jsou poměrně drahé (přes 200Kč na osobu), pro plavce příliš mělké, avšak léčivé bělavé bahno působí příznivě na kožní choroby.

Dorazili jsme těsně před 22h, koupání se tedy nekonalo, zato jsme díky dlouhým letním dnům zde mohli fotit a bez lidí. Zajímavá je barevná kombinace modrobílých lázní s černou okolní lávou při zapadajícím slunci. Pro rozsáhlejší záběry se nebojte fotit panorama.

Na závěr 1.dílu

Den jsme trávili většinou v autě nebo na tůře, nocovali jsme v kempech. Díky každodenním přesunům jsme se nestačili nikde příliš ohřát. Fotit jsme začínali odpoledne, ale nejvíce využívali pozdního a zapadajícího slunce. Stan jsme stavěli většinou až kolem půlnoci, místo večeře jsme se soustředili na hutný oběd, kterým jsme začínali denní fotografickou­ smršť.

Z fotovýbavy jsme měli s sebou zrcadlovky Canon 5D, Canon 300D, Canon Mark II Ds a Nikon D200. Objektivy od širokého 16–35/2.8, po základní 24–70/2.8, až nejdelší 500/4. Ale o tom podrobněji v dalších dílech.