Test fotoaparátu Nikon D700

.

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Provedení těla fotoaparátu Nikon D700 se drží firemního designu a nápadně připomíná model D300, z jehož koncepce mechanické provedení vychází. Rozměry, hmotnost, provedení i vzhled jsou téměř totožné. Nejviditelnějším rozdílem je provedení pentagonálního hranolu. Ten je zjevně rozměrnější a kvůli větší pokryté ploše tak ukrývá větší samotný hranol. Oproti D300 je součástí také uzávěrka okuláru, stejně jako u modelu D3. Na rozdíl od D3 je však samotné pokrytí hledáčku menší, zorné pole nepokrývá 100% obrazové plochy ale jen 95%. To je daň za použití integrovaného čištění čipu, které si ukouslo chybějících 5% plochy. Rozdíl ale není velký a většině uživatelů to za to jistě stojí. Čištění čipu je také zřejmě jedinou podstatnou výhodou oproti D3. Jinak je pohled do hledáčku velmi příjemný, je velký, světlý a s tradičním průhledovým displejem v matnici, na které se zobrazují ostřící body a volitelně také pomocná mřížka, kvůli níž není nutná výměna matnice v servisu. Volitelně lze také přímo na matnici zobrazit upozornění na docházející baterii. Pokud na D700 nasadíte objektiv typu DX, dojde přímo v hledáčku k zmenšení viditelné plochy, odpovídající formátu APS-C. Zeleně svítící displej v hledáčku pak přehledně zobrazuje všechny potřebné informace, včetně citlivosti ISO.

Celkové provedení těla je jako obvykle v této třídě fotoaparátů založeno na celokovovém korpusu s lehkých slitin na bázi magnézia. Samozřejmostí je také speciální úprava pomocí série těsnění proti nežádoucímu vniknutí vlhkosti a prachu dovnitř aparátu. Zadní stěně dominuje osvědčený 3“ LCD monitor s rozlišením 922.000 obrazových bodů. Ten lze v případě potřeby použít také jako stavový displej s možností automatického přizpůsobení jasu vzhledem k okolnímu osvětlení nebo pro režim živého náhledu. Samotný stavový LCD displej najdeme na obvyklém místě na horní straně fotoaparátu. Je překvapivě menší, než u D300, protože musel lehce ustoupit již zmíněnému většímu pentagonálnímu hranolu. Přesto zobrazuje všechny podstatné informace, například i připojení externí satelitní navigace GPS, která zapisuje polohu při fotografování přímo do dat pořízených snímků.

Všechny nejdůležitější funkce jsou pak vyvedeny do samostatných tlačítek, která jsou logicky rozmístěna a dobře popsána. Změny doznaly dvířka ke slotu pro paměťovou kartu, která nejsou na rozdíl od modelů D3 a D300 blokována samostatným zámkem, ale uvolňují se pouhým povysunutím směrem vzad. Jinak tělo samotné se velmi dobře drží a jako ulité padne především do větší dlaně. Celkově pak provedení ani ergonomii není co vytknout a lze konstatovat, že Nikon D700 se po této stránce povedl.

Čip a obrazová kvalita

Základem každého digitálního fotoaparátu je jeho snímací čip a obrazový procesor. V těle Nikonu D700 je použit osvědčený obrazový procesor Expeed vybavený 14 bitovým A/D převodníkem a 16 bitovým zpracováním dat. Snímací čip je prakticky totožný s D3, je osazen inovovanými mikročočkami a integrovanou redukcí šumu. Rozměr čipu odpovídá rozměru filmového políčka. Nikon tento formát označuje jako FX. Použitá technologie je CMOS a jeho rozlišení je 12,1 milionu obrazových bodů v rozložení 4256×2832 pixelů. Výstupní formáty mohou být JPEG, nekomprimovaný formát TIFF a nebo RAW (NEF) v několika variantách – 12-ti nebo 14-ti bitový, nekomprimovaný a nebo ve dvou stupních komprese. Výchozí rozsah použitelných citlivostí je ISO 200 až 6400, který je možno uživatelsky rozšířit směrem dolů na ISO 100 a nahoru až na skutečně vysokých ISO 25600.

Nikon se tak i nadále drží relativně nižšího rozlišení, které však přesto dostačuje i na profesionální nasazení a které je kompenzováno skutečně vysokou obrazovou kvalitou.