FotoAparát.cz

Canon 70-200/4L USM se od svého uvedení na trh v roce 1999 stal mezi amatérskými fotografy téměř legendou. Po sedmi letech firma Canon vyslyšela přání uživatelů a přišla s nástupcem obohaceným o systém stabilizace obrazu spolu s utěsněním proti prachu a vlhkosti. Jak si Canon EF 70-200/4L IS USM poradil s tradičními překážkami našich testů na těle o formátu čipu APS-C, se dozvíte v následujícím článku.

Technická specifikace

Rozsahem ohnisek 70-200 mm (EQ 112-320 mm) se Canon EF 70-200/4L IS USM řadí do poměrně velké rodiny středně dlouhých „telezoomů“. Světelnost testovaného objektivu (f4) je konstantní v celém rozpětí ohniskových vzdáleností. Zabudovaný stabilizátor obrazu (IS technologie), velmi rychlý mechanismus AF (USM technologie) dovolující manuální zásah do ostření spolu s utěsněním proti prachu a vlhkosti pak ukazují, že objektiv „míří vysoko“, čemuž odpovídá i zařazení do nejvyšší „L-třídy“ japonské firmy.

V ruce působí Canon EF 70-200/4L IS USM dojmem prakticky dokonale zpracovaného kusu fototechniky. Tubus objektivu je složen z plastových a kovových dílů, které převažují. Kovový bajonet je samozřejmostí. Ostřící prstenec je umístěn před „zoomovacím“. Žádný z nich nevykazuje jakékoliv mechanické vůle a jejich úchopová plocha je dostatečně velká. Mezi prstenci na levé straně objektivu jsou umístěny ovládací přepínače (omezovač rozsahu zaostřitelných vzdáleností; AF/MF; IS on/off; IS režim "1"/"2") a také ukazatel zaostřené vzdálenosti v metrech a ve stopách.

Při změně ohniskové vzdálenosti nedochází k vysouvání předního členu ani k jeho rotaci během ostření, což umožňuje snadnou práci s filtry a filtrovými systémy. Pro ně budeme v případě Canonu EF 70-200/4L IS USM volit rozměr 67 mm. Vzhledem k utěsnění objektivu proti prachu a vlhkosti je objektiv rovněž vybaven těsnícím pryžovým kroužkem kolem bajonetu. Standardní součástí balení je jednoduchá sluneční clona a měkké pouzdro. Celkově můžeme mechanické zpracování označit za velmi silnou stránku testovaného výrobku.

Další (pro test nepodstatné) detaily technické specifikace objektivu si můžete najít na českých stránkách výrobce www.canon.cz. A nyní se pojďme podívat, jak si Canon EF 70-200/4L IS USM vedl v praxi.

Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH

Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Digital Photo Professional 3.2 a to pouze s minimálním softwarovým doostřením (úroveň 2 z 10). Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Canon EOS 350D (8 Mpx) je přibližně 2100 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 1600 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 1800 LW/PH jako vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.

Na „krátkém konci“ podává Canon EF 70-200/4L IS USM výborný výkon. Již při odcloněném objektivu je kresba velmi dobrá se zcela zanedbatelným rozdílem mezi středem a okrajem snímku. Po dalším přiclonění až do f11 je ostrost skutečně vynikající v celém rozsahu záběru. Na vyšších clonových číslech se už pomalu o své slovo hlásí difrakce – nejvíce pak nad f22, kdy je úroveň kresby už nevhodná pro náročné použití.

Na ohnisku 135 mm je situace ještě o něco lepší. Středová ostrost je už na „plné díře“ vynikající – na okraji velmi dobrá. V rozsahu clon f5,6 - f11 je kresba výborná pouze s velmi malým rozdílem mezi středovými a okrajovými oblastmi záběru. Na vyšších clonách je opět viditelný negativní vliv difrakce, přičemž na f16 je ostrost ještě velmi solidní.

Na „dlouhém konci“ podal Canon EF 70-200/4L IS USM prakticky shodné výsledky jako při ohniskové vzdálenosti 135 mm. Pouze došlo k velmi mírnému poklesu rozlišení uprostřed snímku na nejnižších clonách a k malému nárůstu rozdílu mezi středem a okrajem záběru ve většině případů. I přesto však můžeme mluvit o výborném výkonu, vzhledem k tomu, že předmětem testu je objektiv s proměnlivou ohniskovou vzdáleností.

Celkově potvrdil Canon EF 70-200/4L IS USM v laboratorním testu rozlišení vysoké ambice. Během celého měření prakticky neukázal jediné opravdu slabé místo a v některých případech by mohl dokonce konkurovat „pevným sklům“ v daném ohniskovém rozsahu.

Chromatická aberace

Metodika: chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci jako hodnoty rozlišení v LW/PH. Snímky jsou z formátu RAW převedeny stejným způsobem jako u testu rozlišení objektivu. Rozsah vady je měřen v % vzdálenosti středu a rohu snímku (polovina diagonály). Obecně platí, že pokud je vada menší než 0,04% této vzdálenosti, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,04 – 0,08% ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 0,08%, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 0,15% se už jedná o velmi špatný výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. Je nutné si ale uvědomit, že testovací obrazec není focen v nijak extrémních světelných podmínkách a proto může být chromatická aberace, v závislosti na světelných podmínkách, v terénu mnohem větší.

Zvládnutí chromatické aberace je rovněž jedno ze silných míst Canonu EF 70-200/4L IS USM. Na kratších ohniscích je vada velmi dobře potlačena a s výjimkou f32 její rozsah nepřekračuje 0,04% vzdálenosti středu a rohu snímku. Na "dlouhém konci" je už situace o něco horší, když se po přiclonění nad f8 chromatická aberace dostává mírně přes 0,04% - nejvýraznější je pak na f32. Musíte si ale uvědomit, že takto velké zaclonění v praxi takřka nepoužijete. Velmi dobré laboratorní výsledky se potvrdily i v reálném použití (viz ukázkové snímky).

Zkreslení

Canon EF 70-200/4L IS USM vykazuje typické zkreslení pro objektivy s proměnlivou ohniskovou vzdáleností. Na „krátkém konci“ můžeme pozorovat velmi mírné soudkovité zkreslení, které na větších ohniscích přechází v poduškovité zkreslení. Úroveň zkreslení je v reálném nasazení prakticky neviditelná a nepředstavuje většinou žádný problém.